Místnost sebevrahů

Zaujímavo natočený film s dobrou muzikou. Film o naoko funkčnej rodine, o chlapcovi, ktorý sa vo svojom živote na chvíľu stratí a nevie nikde nájsť pomoc. Film o tom, že virtuálny svet je niekedy veľmi nemilosrdný, a ak ste čo i len na chvíľku slabí, môže vás zničiť. Celý čas ma správanie a chovanie rodičov nesmierne vytáčalo, absolútne to nezvládli. Jasné, dalo by sa povedať, že ich k sebe nechcel Dominik pustiť, ale tých osemnásť spoločných rokov ku tomu asi smerovalo. (12.05.2015)

Hlavní postavu, Dominika, stvárnil skvělý polský herec Jakub Gierszal. Je skutečně výborný a jeho role citově rozervaného adolescenta není vůbec lehká. Jeho rodiče patří k horní vrstvě, chlapec má doma všechno, na co si pomyslí. Jen to jedno mu chybí - lidská blízkost, láska, cit. A to právě najde v Místnosti sebevrahů, kde se scházejí podobní lidé. Jen tam se cítí svůj a šťasten. Jenže za všechno v životě se platí. I za toto dobrodružství. (13.04.2020)

První část fakt dobrá, měl jsem chuť dát čtyři hvězdy, ale jakmile se tam začala prolínat i ta virtuální hra, přestávalo mě to pomalu bavit. A dorazilo mě nekonečně končení - měl jsem pocit, že film trvá tak tři hodiny. Takže spíše palec dolů, ale scéna, kdy ten týpek (vypadá trochu jako Justin Bieber!) dává francouzáka bustě Michelangelova Davida, je nezapomenutelná... Dodatek: ještě nechápu, že hlavní hrdina pořád říká, že je gay, ale v podstatě celý film dělá věci kvůli nějaké holce a líbá se s ní a kdovíco ještě. Polská kinematografie je na tom ale podstatně líp než česká. (02.04.2013)

Tento film u mě dominuje především díky bombastickému soundtracku. Ten příběh a zpracování... no popravdě ani nevím, jestli se mi to líbilo či ne. Sice to bylo zajímavé a nezvyklé, ale zase to bylo dosti nedotažené a někdy taky hodně nereálné, bizardní a divné. Každopádně ke zhlédnutí určitě doporučuju, protože patří mezi ty snímky, kdy vlastně nevíte, co si o tom myslet a vlastně ani nevíte, jestli se vám to líbilo nebo vás to otrávilo a to jde jednoznačně vidět i na hodnocení - jedni tomu dávají hvězdičku, jiní plný počet, já jsem hodně na vážkách a tak se prostě přikloním ke zlatému průměru. P. S. On měl na sobě dvoje rifle? A oboje nezapnuté? (11.07.2014)

[MFF Cinematik 2011, Piešťany] Emo subkultúra inkasuje poriadne nechcenú facku po ktorej sú priaznivci Tokio Hotel nútení si uvedomiť, že byť z ničoho nič homosexuál automaticky znamená hanbiť sa, utiahnuť sa, sebapoškoďovať sa, teda v praxi nadobro stratiť hlavu, zavrieť sa na 2 roky do izby, tam hystericky jačať/bucháť si hlavu o stenu, prepadať do paranormálnych stavov a útechu dosahovať pri chorej internetizácií v útrobách "Second Life" virtuality. Len tak pomimo to o "emákoch" až tak úplne nie je, keďže nám tu vystupujú tiež (až alarmujúco) neukáznení rodičia, ktorých priority tvorí kariérny rast, snobské večierky, zamlčované zálety a teda zvolení priesečník zlej výchovy s "poruchou psychiky" vyostrene upozorňuje "pozor vážení, toto sa može týkať kohokoľvek z nás." Vo výsledku je to však nevyvážená pózička obsahujúca efektné ozdôbky, dynamickú reprodukciu dvoch dej. línii, (okrem tej klubovej) uvreščanú "la resistance" hudbičku, hromadu ošemetných otázok a v skratke-všetko (narvané dokopy) a (vo výsledku vlastne) nič. Inými slovami mi "Sala samobójców" tu i tam pripadá ako taký riadne slabý+konfúzny odvar "Ben X" občasne využívajúci trapnosť z "Twilightu", samozrejme s ofinou nie do "kohúta", ale do čela... (19.09.2011)