Michael

Michaela (Michael Fuith) byste na ulici klidně přehlédli - obyčejný chlapík, pracující ve velké pojišťovně, který si semtam vyrazí se spolupracovníky na hory, a semtam se synem do zoo. Možná by vám přišlo divné, že k malému chlapci se nevyskytuje žádná matka, ale patrně byste čekali nějakou rodinnou tragédii. Určitě byste ale nečekali zvráceného muže, který uneseného chlapce drží zavřeného ve sklepě... Zajímalo by mně, kolik podobných Michaelů (Fritzlů, ...) žije mezi námi, a díky nevšímavosti okolí mají vcelku bezpečný a pohodlný život. Asi jich bohužel nebude nikterak málo, až mi z toho běhá mráz po zádech. Stejně jako mi běhal po většinu času tohoto snímku, díky velmi přesvědčivému hereckému výkonu Michaela Fuitha, a stejně tak malého Davida Rauchenbergera. Markus Schleinzer si vybral téma, které Rakousko nechvalně proslavilo (minimálně v našich končinách - když se zeptáte kohokoliv na Rakousko, tak se dozvíte - Alpy, Temelín a Fritzl), a zpracoval ho více než výtečně. Třeba ale i tento film přispěje k tomu, aby podobných Fritzlů bylo co nejméně... (03.12.2012)

Někdy mam takovej pocit, že ty Rakušáci jsou zvláštní národ a možná na tom něco fakt bude.. ikdyž byla první hodina hrozně nudná a o ničem, tak to svým způsobem mělo pořád něco do sebe a po hodině přišel konečně nějakej zvrat.. dost depresivní a zvláštní film, ale i tak za vidění podle mě stojí.. Michael vypadal jako úplně normální chlap, ale takový můžou bejt někdy ty nejhorší.. (10.03.2018)

Kinematografická reakce na rakouský fenomén posledních let, na dlouhodobé věznění a zneužívání dětí (případy Fritzl či Kampuschová), rakouské provenience. Michael je snímek velmi promyšlený / až ledově klidný / bezemoční / cynický. Tato forma koresponduje s počínáním hlavní postavy a její oběti / hračky / přítele… Plus za perfektně načasovaný střih! ~ Film o rozporu mezi tím, co je a co není vidět. Mezi veřejným a soukromým životem. Je třeba si uvědomit, že nic a nikdo nemusí být takové, jak se navenek jeví. I psychopat. ~ ~ To je můj nůž a to je můj pták. Co mám do tebe zapíchnout? (17.02.2013)

Film, který tematizuje (ne)vděčnou myšlenku, že i úchylové, pedofilové či znásilňovači mají svoji denní rutinu - potřebují se najíst, vydělat peníze, popít s kamarády, no a nakonec taky uspokojit svoje choutky. Znepokojivá sonda mezi Rakušany. Schleinzer si pomáhá decentním stylem, kde je největším ozvláštňujícím prvkem náhlý střih vytvářející tu vtipný, tu děsivý kontrast. Hanekeho mi jeho styl ani film celkově nepřipomínal (aspoň co se týče Hanekeho novější tvorby, se začátky zatím zkušenost nemám), přišlo mi, že tam, kde Haneke dává pouze nápovědu, jde Schleinzer přímo k věci. (12.08.2012)

Celou dobu jsem si říkal, že je to velice dobrý hanekeovský art, doplněný o estetiku ošklivosti (prostředí, hlavní postava), ale pořád tomu do Hanekeho hodně schází. Navíc jsem pořád tak nějak tápal, jak by se to mohlo dále vyvíjet. Avšak posledních patnáct "zauzlovacích" minut naplněných hodně černou ironií mě přesvědčilo, že Schleinzer to měl sakra dobře promyšlené a je velmi nadaným žákem. (13.06.2012)