Taking Off

Vzít si hippies jako tematiku filmu je poměrně náročný úkol, zvlášť pro v Hollywoodu začínajícího režiséra ze střední Evropy. Navíc v době, kdy tato problematika nebyla ničím novým a už hezkých pár let cloumala americkou společností (vlastně už byla v útlumu). Natáčet skupinky zdrogovaných mladých lidí, kteří nic nedělají, jen celý den leží a objímají se, asi není žádný med. Ten pocit bezstarostného uvolnění, kterým hippies žijou, nelze pomocí kamery přenést na diváka. Ve výsledku je to pak pěkná nuda. Forman musel změnit postup a zaměřil se místo dětí na jejich rodiče. Sledovat vyšilující rodiče, marně hledající své zlobivé ratolesti, je mnohem příhodnější podívaná. Dočkáme se tak několika scén, které stojí za vidění. Rize formanovská je například ta s poznáním dívky na fotografii v bistru. Nezapomenutelná pak zůstává instruktážní přednáška „This is the Joint….“ Úvodní záběry zase nechávají vzpomenout Formanův první film KONKURS. Jakoby režisér chtěl i v novém světě uspět stejným debutem. Na ohlas amerického publika si ale musel ještě nějaký čas počkat. Častou výtku, že film nemá závěr, považuji za oprávněnou. I pro mě zůstává Taking Off pouze průměrným filmem s mnoha neduhy, z nichž hlavní je asi scénář. Film nabízí silnou formu mezigeneračního konfliktu. Podanou civilně, bez dramatu. Chybí silné herecké charaktery, které by celou věc posunuly více do psychologické roviny. Snaha vytěžit z nouze ctnost tentokrát vyšla naprázdno. 60% (29.01.2012)

Písničky, zpívané přítomnými slečnami jsou bez debat nádherné. Třeba u Vlasů mi sem tam nějaká písnička tahala za uši, ale tady bez výjimky byly všechny písně stoprocentní. V první polovině filmu to však bylo jediné zajímavé. Ve druhé části se pak přestalo zpívat a žánr dramatu se změnil na regulérní crazy komedii, kde zhulení a opilí dospěláci hledají smysl uvažování svých nezbedných dětí a zdá se,že ho našli. Forman ještě po vzoru svých českých filmů zakládá děj na naprosto banální zápletce, ale i tak z toho dokáže vytěžit maximum. (29.07.2007)

V tu chvíli, co píšu tenhle komentář jsem ještě neviděl všechno, abych mohl tvrdit, že jsem na Miloše Formana profík. Nicméně můžu říct, že to, co jsem viděl, mám od srdce opravdu rád a jsm hrdý na to, že Čech jako poleno v Americe dokázal to, co dokázal. Kdo jiný takový celosvětový úspěch kromě sportovců dokázal? Zřejmě nikdo. Proto jsem se rozhodl si sehnat i další jeho filmy, které jsme ještě neviděl a jeden z prvních výběrů padl i na film Taking Off. Ten ze začátku předvede ryze hipízácký začátek, kde asi 20 minut halekal, řval, ječel a v neposlední chvíli i neuvěřitelně falešně zpíval asi tucet všelijakých holek, což mělo dát najevo tu anarchii. U toho jsem bojoval, to se přiznám. Po chvíli ale přišel příběh, který měl velice zajímavé vysvětlení a ke konci to mělo grády jak kráva. Respektive samotné vysvětlování kouření trávy a následné scény neměly chybu. Miloš Forman ukázal opět naplno krásu citů, které v sobě skrýváme, a které málokdo dokáže pronést najevo svým blízkým. Film mi tolik blízký nebyl, ale i tak se na něj velice hezky koukalo. (25.02.2012)

Viděli jste někdy lepší "americkou" komedii ? ...škoda, že Forman nepokračoval v tomto směru... možná bych se podíval radši na něco podobného Taking off nebo Hoří, má panenko než na Amadea (nic proti Amadeovi). Hlavně v dnešní době se ve filmu oběvují humorné scénky založené na tom, že se zhulí někdo, od koho se to nečeká... v Taking off mi to nepřipadá spíš trapné než humorné, jako u zmiŇovaných filmů, naopak je to jedna z nejzábavnějších scén... (13.04.2005)

Jakožto zdejší největší filmový odborník, jsem nemohl opomenout odchod největšího českého režiséra. Jeho památku jsem snad nemohl uctít snímkem s příznačnějším názvem. Byl jsem nadšený a fascinovaný tím, jak se Milošovi podařilo přenést vtipný český humor filmů jako jsou Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má panenko a napasovat ho na americké herce, kteří byli vybráni fenomenálním způsobem. Bránice mi opět zakmitala. Správně zvolenými hudebními skladbami mi dal pocit, že se nacházím v centru dění éry hippies. Miloš měl velkou výhodu, že byl vlastníkem humoru podobného tomu mému, tudíž jaksi nemohla nastat situace, že by vtipný někdy nebyl. Zajímavý děj, šíleně příjemná atmosféra a hromada luxusních kreativních nápadů a úžasného humoru. Co si člověk může přát víc. Odpočívejte v pokoji, mistře! Máte můj nekončící obdiv, což je ta nejcennější věc, jaké se vám mohlo v životě dostat. (18.04.2018)