Taking Off

První Formanův americký film je ještě z velké části český - a díky tomu asi komerčně neuspěl. Dívá se na vztahy rodičů s dospívajícími dětmi velice ironicky, bez laskavého oparu. Snímek zůstává pořád neskutečně vtipný a výstižný, ať už ho vidíte po kolikáté chcete. Příběh je velice prostý, ale obalený tak skvělými gagy, že nemáte šanci se chvíli nudit. Zároveň nikdy nesklouzává do frašky, pořád nás hlavní hrdinové zajímají. Fascinuje mě výtečný timing fórů i u Formana tradičně úžasná práce s neznámými herci, resp. neherci. Kdo se aspoň trochu zajímá o film, neměl by si tuhle skvělou komedii nechat ujít. (08.05.2005)

Skvelé nápady Miloš Forman preniesol z jeho tuzemských filmov do otvorenejšieho a voľnejšieho amerického tvorcovského prostredia, kde nabrali nový smer a význam. Bohužiaľ už trošku ležérnejší a snaha ukázať spoločnosti jej pravú tvár mi viac pasovala v jeho predošlých filmoch. Samozrejme si film zachováva geniálnosť scén, kde vie dokonale zachytiť vtipnosť a zároveň trápnosť danej situácii. Herci boli výborní, ale hudba mi absolútne nesadla. 70%. (16.02.2010)

Ach bože, najhorší Forman, akého som videl. 93 minút koncentrovanej nudy, zbytočných dialógov a s minimálnou hippiesáckou atmosférou. A bez humoru. Nesympatickí herci (až na hlavnú predstaviteľku - teenagerku), síce dobre vystihujú radových Američanov, ale herecky nič nepredvádzajú. Navyše mnohé scény nie sú dohnané do maxima a tak sa budete nanajvýš pousmievať. Chcelo to viac odvahy a menej intelektuálnosti. Napríklad striptízový poker je tak nevtipná scéna, že by som tomu pred sledovaním filmu neuveril. Vďaka bohu za scénu, kde Vincet Schiavelli učí bandu snobov húliť trávu. (01.09.2006)

Vzít si hippies jako tematiku filmu je poměrně náročný úkol, zvlášť pro v Hollywoodu začínajícího režiséra ze střední Evropy. Navíc v době, kdy tato problematika nebyla ničím novým a už hezkých pár let cloumala americkou společností (vlastně už byla v útlumu). Natáčet skupinky zdrogovaných mladých lidí, kteří nic nedělají, jen celý den leží a objímají se, asi není žádný med. Ten pocit bezstarostného uvolnění, kterým hippies žijou, nelze pomocí kamery přenést na diváka. Ve výsledku je to pak pěkná nuda. Forman musel změnit postup a zaměřil se místo dětí na jejich rodiče. Sledovat vyšilující rodiče, marně hledající své zlobivé ratolesti, je mnohem příhodnější podívaná. Dočkáme se tak několika scén, které stojí za vidění. Rize formanovská je například ta s poznáním dívky na fotografii v bistru. Nezapomenutelná pak zůstává instruktážní přednáška „This is the Joint….“ Úvodní záběry zase nechávají vzpomenout Formanův první film KONKURS. Jakoby režisér chtěl i v novém světě uspět stejným debutem. Na ohlas amerického publika si ale musel ještě nějaký čas počkat. Častou výtku, že film nemá závěr, považuji za oprávněnou. I pro mě zůstává Taking Off pouze průměrným filmem s mnoha neduhy, z nichž hlavní je asi scénář. Film nabízí silnou formu mezigeneračního konfliktu. Podanou civilně, bez dramatu. Chybí silné herecké charaktery, které by celou věc posunuly více do psychologické roviny. Snaha vytěžit z nouze ctnost tentokrát vyšla naprázdno. 60% (29.01.2012)

První americký film Miloše Formana zcela zjevně a vědomě navazuje na režisérovy předchozí české filmy, takže by nebylo těžké jej řadit spíše ještě k filmům "nové české filmové vlny", než k dalším, později vzniklým Formanovým americkým filmům. Přesto rozhodně nelze tvrdit, že by šlo o film netknutý americkou realitou. Právě naopak. Stejně jako dokázal Forman velmi trefně glosovat českou maloměstskou společnost, dokázal totéž i s "velkoměstskou" společností americkou. Člověk jen žasne, jak rychle s v ní dokázal zorientovat a přesně ji pochopit. Nenajdeme zde ani náznak, z něhož by bylo možné soudit na pohled cizince... Sám Forman kdesi prohlásil a vehementně to prohlašoval i kameraman Ondříček, že jde o "Konkurs po americku", přesto bych si s tímhle tvrzením dovolil nesouhlasit. Jistě, výchozí body příběhu jsou v zásadě týž, ovšem to, co bylo v Konkursu pouze okrajovým dějem, stalo se v Taking Off tím nejpodstatnějším. Daleko spíše zde lze odhalit styčné body s jinými Formanovými opusy, především s Černým Petrem, do jisté míry i s Láskami jedné plavovlásky a s Hoří má panenko. Konkurs na zpěvačku zde totiž tvoří přinejlepším pouze jakýsi dekorativní rámec, rámec sice velmi zajímavý, sám o sobě i vcelku nosný, ovšem v rámci vlastního příběhu vlastně nepodstatný a postradatelný. To podstatné je zásadní generační střet, přesně ten, který tolik hýbal celou tehdejší západní společností. Generace hippies a beatniků se sice na počátku sedmdesátých už mohla zdát ideově poněkud vyprchaná, ovšem o to silnější byla v realitě běžného života. Zde už vlastně nešlo o nějakou plánovitou revoltu, ale prostě o střet dvou odlišných světů, které si při nejlepší vůli nemohou vzájemně rozumět. Přes všechny snahy o navázání kontaktů, přes všechny přednášky v klubu rodičů dětí uprchlých z domova, přes odvážné experimenty s drogami, zeje mezi rodiči a dětmi nepřekonatelná propast. Snahy ji překlenout mohou působit smířlivě, ale jejich jediným výsledkem je grotesknost. Paradoxně přitom generace rodičů vyznívá jako ta méně rozumná, chovající se zcela iracionálně a neskonale naivně. Jejich jednání zde ovšem vyznívá nejen jako nesmyslné a situaci daleko spíše komplikující než řešící, ale ještě navíc prozrazuje obecnou nefunkčnost základních modelů chování "dospělé" společnosti, velících působit navenek utěšeně a bezproblémově, problémy "odborně řešit" případně potlačovat a vždy a všude vystupovat jako ten, kdo má pravdu a disponuje jakousi vyšší autoritou... Řemeslně skvěle podaný film s excelentními hereckými výkony, skvělou kamerou, brilantně režírovaný a sestříhaný, obsahově film velmi výbušný a nutící pozorného diváka přemýšlet o nikoli nepodstatných otázkách... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: Adam Bernau, jitrnic, Tetsuo (30.06.2012)