Vulkán

Staroba je hnusná. To si predstierať nemusíme. Napriek permanentnému uisťovaniu kadejakých propagandistických šarlatánov reklamujúcich produkty svojich výrobcov, samozvaných liečiteľov duší, či pisálkov do spoločenských magazínov o úžasnej, zlatožltým Slnkom nádeje zaliatej jeseni života, pod kuratelou milého opatrovníctva rodiny alebo sociálnych pracovníkov. Hlavného hrdinu prepustia z práce. Rokmi sa obrúsil do polohy večne  šomrajúceho starca, ktorému sa odcudzili deti i vnuci. Manželka jeho ufrflanú hnevlivosť tiež len trpko znáša. Rozhodne sa preto so všetkým skoncovať. Lebo načo ostávať, keď všetci na neho dlabú? Čosi ho však prinúti ostať. Čosi, čo spolu s nasledujúcimi udalosťami, ktoré znamenajú pre pôvodne nasratého deda životné výzvy, s ktorých následkami sa musí vysporiadať. A ako bonus mu ostane aj čosi, čo sa dá nazvať nádejou do budúcna. Skvelý film o tom, ako niekedy musíme konať aj proti svojej vôli, aby sa niečo napravilo, skvelý film o starobe aj o tom, že na zmenu životných návykov nikdy nie je neskoro. Všetko v kulisách magickej a uhrančivo krásnej islandskej prírody. (30.08.2021)

Drsně islandsky krutý snímek o velice aktuálním tématu - stáří, nemoci a vyčerpávající péči o ty, kteří mají k uzdravení prakticky nulovou šanci. Film celé téma rozebírá z několika perspektiv, sledujeme příběh muže, který si až ke konci života uvědomuje důležitost rodiny, pohledy jeho dětí, jež jej celý život viděly jen jako bezcitného pedanta, zaměřuje se ale i na jeho sbližování Hannese s vlastním vnukem, přibližujeme se ale i k pocitům a vnímání jeho ženy trpící těžkým poškozením mozku. Vidíme důvody a snahy řešit celou situaci z různých pohledů, jen jeden z hrdinů ovšem nakonec něco podniká. Jak se s tím vyrovná on záleží zase na pohledu diváka. Deprese vás nemine, ale některá témata za ni prostě stojí. (06.07.2011)

Velmi solidní islandský debut, který vyniká otevřeností v přístupu ke stáří a odcházení. Nevyniká ale zatím nijak zajímavým stylem. Rúnarsson je snaživý žák severské školy intimního dramatu, ale je hodně vidět, že zobrazované je často mnohem naléhavější než to, jak to islandský debutant dokáže přenést na plátno. Úniky k minimalistické melancholii hudební stopy a rámování postavy drsnou přírodou není nijak objevné, i jemnější prokreslení emocí zatím kulhá. Přesto je Vulkán zajímavým vkladem do islandské kinematorafie. (10.07.2011)

Lepší tři hvězdičky. Byl to ve své podstatě depresivní film, který se hodí k prostředí nevlídného severského ostrova. Starý morous odchází do důchodu, na každém se mu něco nelíbí, ale když se jednou na moři ocitne v tísni a pak potají vyslechne, co si o něm myslí rodina, začne svůj pohled na okolí přehodnocovat. A když je jeho žena postižena silnou mozkovou mrtvicí, snaží se o ni starat, jak může... To ošetřování bezmocného jsem bohudík několikrát zažil jen pasivně a sám vím, že bych těžko mohl udělat pro svého bližního to, co dělal tenhle stařík. A přesto nakonec ani on utrpení své ženy nedokázal snést. Každý by ho pochopil, třebaže u nás by zřejmě byl souzen za vraždu. Tam je ve filmu určitá mezera - k mrtvé nebyl poslán lékař k ohledání, který by musel poznat, že se jednalo o přidušení? Ale jinak herec Júliússon byl výborný. (23.04.2018)

Seversky chladný snímek vypráví o starém nerudném muži, jehož ženu postihne silná mrtvice. Ač to nemusí být na první pohled patrné, ústředním motivem je láska, která i z těch největších morousů dokáže vydolovat citlivé nitro. Bolestný životní příběh dotvářejí působivé záběry drsné islandské krajiny a příhodná hudba. Pomalé tempo filmu plně odpovídá tématu, jímž se zabývá. (75%) (28.09.2021)