Valmont

Nechci se moc pouštět do srovnání s Frearsovými Nebezpečnými známostmi, protože ač oba filmy zpracovávají stejný příběh, každý přistupuje k látce úplně jinak. Forman se zabývá mnohem víc společností a šíří příběhu, Frears řeší o něco víc intriky a vzájemné vztahy. Co mi na Formanově filmu nesedělo nejvíc byl Valmont Colina Firtha (je takový nemastný, neslaný, ta chlípnost se mu moc nedá věřit) a český dabing (bohužel jsem se dívala v televizi). (27.12.2006)

Hodně se mi tohle Formanovo pojetí líbilo, především i proto, jak je to odlehčené. Annette Bening je tu naprosto skvělá a Colin, který jde proti svému typu i proti typu postavy mi tu hodně sedí. Ten závěr vychází docela do ztracena, ale to nic nemění na tom, že jsem si film užil a zase si oživil tenhle oblíbený příběh. (15.12.2014)

Ve Frearsových Nebezpečných známostech můžete pochopit pozoruhodný příběh, motivace aktérů, jejich vysoké nároky a zoufalé a odhodlané činy, které nakonec vyústí pro všechny katastrofou a zkázou, ač hybnou silou u hlavních hrdinů nikdy nebyla touha ublížit, ale snaha doopravdy, ne jen předstíraně, se vymanit své samotě - láska, která se pokoušela vynutit si na svém objektu, aby jí byl roven a hoden - láska, která se s vervou i trpělivostí, sebezapřením i vynalézavostí a vtipem a šarmem pokoušela přerůst všechny konvence a nechat objevit. *** O rok později Forman natočí podle téže předlohy Valmonta jako načančanou arabesku, v níž scénář zabil veškerou možnou logiku jednání postav, jejich osobnosti zmrzačil k nepoznání a smysl díla rozfoukal jako domeček z karet. Zatímco Frearsovy postavy mají těžce vybudované přesvědčivé charisma, Formanovy mají sexy tvářičky a mládí, ale i kdyby se herci přetrhli, a jejich vina to opravdu není, charisma si kvůli nefungujícímu scénáři vybudovat prostě nemůžou. Krom toho Forman zdá se vůbec nepochopil, že navzdory tomu, co o sobě oba říkají, nejsou ani zkažení, ani intrikáni - jsou lapení v pasti jako všichni ostatní, s tou strašlivou nevýhodou, že jsou navíc inteligentní, prozíraví a nápadití - a že chtějí skutečnou lásku a jsou odhodlaní veškerou svoji sílu a kreativitu využít k tomu, aby nejprve rozmetali všechny iluze, které by je mohly zadržet (a cestou jen tak mimochodem, skutečně nezištně, pro potěšení a zábavu ducha, požitek oka i těla, stejně jako pro dobrou věc, k témuž nadhledu a pochopení konvencí a společenských sil, pastí a přetlaků vychovávají i mladé svěřence - až se to podobá východní výchově gejš nebo adeptů bojových umění...) doufajíce, že co zůstane a veškeré použité chemii odolá, bude pročištěná tresť, destilát, kámen mudrců: pravá láska. Forman z nich naivně udělal pravý opak: vilné, ponižující a ztroskotané padouchy, zlé a lehkomyslné lidi bez srdce, rozpadlé slabochy. A aby toho nebylo málo, tak v rámci možností tomu ještě jako korunu nasadil happy-end. *** Kdybych neviděla Frearse, nehodnotila bych Formanovu partu tak přísně, ale on je to vlastně skvělý zážitek, pustit si to takhle po sobě: tady se pak dá prostě u každé scény odhalit, nad čím tu mávli ve scénáři rukou rovnou, u čeho si řekli, že se s tím nebudou tak mazat, co změnili, aby to bylo kýčovitější, banálnější... mohla bych si myslet, že to Forman celé jenom blbě pochopil, ale kdepak - on to navíc opravdu chtěl natočit pro lidi jako nazdobený dort z laciných ingrediencí a nekomplikované chuti: simply sweet. A to je zločin. *~ (30.08.2017)

Adaptací de Laclose nikdy nebylo dost. Zájem o jeho přepisy kulminoval na konci 80. let a já musím dodat, že konkurenční Frearsův projekt znamená jen málo při srovnání s ryze autorským pojetím Miloše Formana. Formanův Valmont je skvost mezi všemi jeho pracemi, vyvážené dílo mravní zkázy, které ve stejném momentě dokáže sehrát hravý menuet stejně jako zádušní mši. Vynikající kamera, nadoblačná výprava, strhující hudba a dechberoucí herecké výkony jsou samozřejmostí. (03.02.2009)

Colin Firth a liškou ryšavou Annette Bening by ten film bez problému uhnali i bez asistence náročných kostýmních a výpravných scén. Ale ty zase na druhou stranu po celou dobu příjemně bezslovně budovaly iluzi buržoazní vyprázdněnosti, kdy jedinou kratochvílí mezi znuděnou nižší šlechtou je únavné šilhání po prcu, které je ještě třeba v rámci komplikované společenské etikety nuceno řešit jako LARP. Iluzi světa letních sídel, zámečků, zahrad a banketů ovládá Valmont perfektně a proto v něm funguje ta žádaná frivolnost. Od prvního záběru mi kručelo v gillotině jako nikdy. (08.04.2019)