Valmont

Jeden z tech slabsich filmu od Formana a navic to ma bejt drama, jenze me to prislo jako komedie. Nebezpecne znamosti jsem nevidel, takze nemuzu porovnavat, ale tohle opravdu nijak uzasny nebylo. Celej ten pribeh pusobi, ze je o nicem a navic se tady prakticky nic nedeje (samozrejme, jsou tu nejake dulezite sceny, ale jsou takove bez emoci). Herci hrajou dobre, hlavne Annette Bening je pekne vostra svine, ale Firth se do toho vubec nehodil. Prislo mi, ze postava Valmonta by mela bejt neco jako Fanfan Tulipan, ale to co predved Firth bylo strasne mdly. Porad jsem cekal, kdy se stane nejaka zasadni scena, ktera film poradne rozjede, ale ta se bohuzel nedostavila. Kouka se na to pekne, nenudi to, ma to vybornou hudbu a skvele kulisy a kostymy, za ktere dostal Pištěk pravem nominaci na oscara, ale presto mi to prislo takove nemastne neslane. Cekal jsem od Formana neco vic komplikovaneho a kontroverzniho, cehoz jsem se nedockal. Slabsi 4*. Tak po shlednuti Nebezpecnych znamosti musim rict, ze Valmont je az na hlavniho herce lepsi. Tak po druhym skouknuti Valmonta musim film prece jen pochvalit, sice to porad neni nejak zvlast intrikansky, ale spis komedialni a Firth na to fakt moc nema, ale bavil jsem se dobre a asi lip nez poprve. (29.06.2005)

Celý problém je v tom, že Frears točil Laclosovy Nebezpečné známosti, zatímco Forman Formanova Valmonta. Podobnost příběhu tu sice je, ale oba filmy jsou vlastně úplně o něčem jiném. Valmont z původních Nebezpečných známostí je cynicky svůdník, který je za zpáchané zlo potréztán, pravda skrze to, že nedokáže být ani ve zlu dokonalý a tudíž citově nezranitelný. Oproti tomu Formonův Valmont je hrdina, který se svojí otevřenou morálkou staví proti společenským zvyklostem a je za to společností zavržen a zničen. Pokud jde o mě - mám radši Laclose, ale je vlastně nefér oba snímky srovnávat. (13.06.2004)

Hned z názvu je patrné, že Forman chytil svou knižní inspiraci za správný konec. Už někdy v raném dětství jsem se prostřednictvím tohoto filmu seznámila s jednou ze svých nejdražších literárních postav a zároveň jednou z nejživějších a nejvíce provokativních, tedy s vikomtem de Valmont. Na dlouhá léta mě poznamenala scéna laskání Ceciliiny zadnice. Dnes si konečně dokážu všímat i jiných věcí a především jsem si všimla, že je toto adaptace jen velmi volná, poněkud shovívavá a hravá. Nechybí formanovský humor a trapné momenty. Jsem zvyklá, že Forman, respektive jeho scénáristé, nakládají s předlohami po svém a opět mě to velmi bavilo. Jediné, co vážně nemohu skousnout je v tomto zpracování postava paní de Tourvel. Meg Tilly se k ní typově vůbec nehodí, je příliš povolná a scénář je k ní moc laskavý. Naopak překvapivě dost nemilosrdně zachází s markýzou de Merteuil, což mě skoro rozplakalo. (20.11.2008)

Srovnávat nechci, takže jen jedna věta - Formanův přístup je intimnější a klidnější - nechává hodně vyniknout příběh jako takový (samozřejmě že základem je ale Valmont). Opět velké plus za Pištěka a Ondříčka. Čtyři spokojené hvězdy. You are confusing bets and marriages, madame. One must always honor a bet. (29.10.2010)

Ve Frearsových Nebezpečných známostech můžete pochopit pozoruhodný příběh, motivace aktérů, jejich vysoké nároky a zoufalé a odhodlané činy, které nakonec vyústí pro všechny katastrofou a zkázou, ač hybnou silou u hlavních hrdinů nikdy nebyla touha ublížit, ale snaha doopravdy, ne jen předstíraně, se vymanit své samotě - láska, která se pokoušela vynutit si na svém objektu, aby jí byl roven a hoden - láska, která se s vervou i trpělivostí, sebezapřením i vynalézavostí a vtipem a šarmem pokoušela přerůst všechny konvence a nechat objevit. *** O rok později Forman natočí podle téže předlohy Valmonta jako načančanou arabesku, v níž scénář zabil veškerou možnou logiku jednání postav, jejich osobnosti zmrzačil k nepoznání a smysl díla rozfoukal jako domeček z karet. Zatímco Frearsovy postavy mají těžce vybudované přesvědčivé charisma, Formanovy mají sexy tvářičky a mládí, ale i kdyby se herci přetrhli, a jejich vina to opravdu není, charisma si kvůli nefungujícímu scénáři vybudovat prostě nemůžou. Krom toho Forman zdá se vůbec nepochopil, že navzdory tomu, co o sobě oba říkají, nejsou ani zkažení, ani intrikáni - jsou lapení v pasti jako všichni ostatní, s tou strašlivou nevýhodou, že jsou navíc inteligentní, prozíraví a nápadití - a že chtějí skutečnou lásku a jsou odhodlaní veškerou svoji sílu a kreativitu využít k tomu, aby nejprve rozmetali všechny iluze, které by je mohly zadržet (a cestou jen tak mimochodem, skutečně nezištně, pro potěšení a zábavu ducha, požitek oka i těla, stejně jako pro dobrou věc, k témuž nadhledu a pochopení konvencí a společenských sil, pastí a přetlaků vychovávají i mladé svěřence - až se to podobá východní výchově gejš nebo adeptů bojových umění...) doufajíce, že co zůstane a veškeré použité chemii odolá, bude pročištěná tresť, destilát, kámen mudrců: pravá láska. Forman z nich naivně udělal pravý opak: vilné, ponižující a ztroskotané padouchy, zlé a lehkomyslné lidi bez srdce, rozpadlé slabochy. A aby toho nebylo málo, tak v rámci možností tomu ještě jako korunu nasadil happy-end. *** Kdybych neviděla Frearse, nehodnotila bych Formanovu partu tak přísně, ale on je to vlastně skvělý zážitek, pustit si to takhle po sobě: tady se pak dá prostě u každé scény odhalit, nad čím tu mávli ve scénáři rukou rovnou, u čeho si řekli, že se s tím nebudou tak mazat, co změnili, aby to bylo kýčovitější, banálnější... mohla bych si myslet, že to Forman celé jenom blbě pochopil, ale kdepak - on to navíc opravdu chtěl natočit pro lidi jako nazdobený dort z laciných ingrediencí a nekomplikované chuti: simply sweet. A to je zločin. *~ (30.08.2017)