Valmont

"Valmont" se považuje za jakousi černou ovci Formanových filmů. Poté co jsem ho konečně viděl, fakt netuším proč. Přišlo mi to svižně natočené, plné opravdových emocí se skvělými hereckými výkony, které vystihují lidi a ne nějaké historické figuríny. Srovnávat s "Nebezpečnými známostmi" nebudu, viděl jsem je už před dlouhou dobou a nebylo by to ode mne objektivní. (14.02.2007)

Nekonečně niternější než Frearsova verze. Francouzská aristokracie 18. století byla rozhodně dekadentní, bez budoucnosti, ve svých limitech ovšem představovala evoluční vrchol. Formanův geniální klíč spočívá v tom, že se na jedné straně přizpůsobil manýristickému stylu oné společnosti, přitom se ovšem vyslovuje k hodnotám všelidským, na místě, čase a prostředí nezávislým. Srovnejme jen závěr obou adaptací: Ve Frearsově verzi je markýza de Merteuil konfrontována se společenským odsouzením. Jak polopatistické, a řekněme rovnou, mentálně ubohé! Naopak Bening pod Formanovým vedením zcela beze slov, jen výrazem tváře, vyslovuje mnohem důsažnější pravdu, totiž že msta zhrzené ženy, jakkoli úspěšná, je bezvýchodná, neukojitelná, je to hydra nenasytně požírající především ženu samotnou. --- Formanova adaptace vůbec není "poněkud odlehčená", jak píše distributor. Je naopak úplná a náročná směrem k divákovi. Odměnou za pozornost je pak nikdy nekončící požitek z pronikání do hlubin, jemných nuancí a nebezpečí "nebezpečných známostí". (13.04.2014)

Film jako takový hodnotím dobře, jeho problém je ale to, že je to Forman o neformanovské věci. Čili postavy sice jsou jaké jsou, ale oko režisérovo je vidí jaksi lidštěji, s pochopením k jejich chybám, ba dalo by se říci, s jistými sympatiemi k jejich nevázanosti. Ne že by na tom bylo něco špatného, ale pro dějovou linii tohoto příběhu se tahle optika moc nehodí. Není to tedy tolik o intrikami prolezlém životě francouzské aristokracie (jejíž uzavření se v neustálých radovánkách a naprosté odtržení od reálného života bylo mimochodem jednou z hlavních příčin Francouzské revoluce), daleko spíše je film příběhem muže, který tak dlouho běhal se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Frearsovy Nebezpečné známosti jsou lepší. (10.08.2006)

Nebezpečné známosti Choderlosa de Laclosa patria medzi moje obľúbené knihy. Je preto prirodzené, že ma zaujímalo, ako sa s týmto románom v listoch popasovali filmári. Sám som bol prekvapený, že na vrchol sa u mňa dostala Lutherova televízna adaptácia s Kukurom, Vášáryovou a Nagyovou, po nej Vadimova s Gérardom Philipom a Jeanne Moreau a až potom tie neskoršie, mladším divákom známejšie verzie, s Johnom Malkovichom a Colinom Firthom. I keď Forman patrí medzi mojich najobľúbenejších režisérov, jeho sterilné, kostýmové poňatie ma neoslovilo. Uznávam síce jeho právo nakrútiť film podľa svojich predstáv, ale výmenou za to požadujem právo dať mu iba tri hviezdičky. (23.08.2012)

Óó, aké nádherné, že na morálke, vášni, pomste a láske sa ani po stáročia nič nezmenilo. Páči sa mi možnosť prežiť intrigy, žiarlivosť a ľudskosť v prvotnej podobe. A to všetko vyšnurované, vypudrované, rafinované a s francúzskym šarmom. Vôbec nevadí, že ho hrá Angličan. Na zvodnosti mu to neubralo....c`est un spectacle intérresant (29.06.2005)