A co teď?

[SFF 2012, Sydney] Vlažný rozjazd sa nesie v duchu okázalo muzikálovej romance a profilovej identifikácie "nowhere" reálií. V jednom okamžiku sa to však preklopí to urputného boja za integrálny mier, za záchranu pozostalých, za nádej. Primerane okorenené desiatkami nesílene úderných vtipov/narážok, čiastočne sprevádzané neľahko popísateľnou štvoricou ukrainských tanečníc a na koniec (i keď s menším dôrazom na pedantné vykreslenie globálneho problému) podobne "s hruškou v hrdle" úsmevné ako napr. "Bacheha-Ye aseman". Sú tam síce momenty, ktoré zaváňajú kalkulom, ale nie je ich tam toĺko, aby to kazilo výsledný dojem-imho. ten je zcela obstojný. Nielen kvôli Nadine Labaki v čiernom závoji i bez neho, hašišu alebo sympatickým zachraňovacím manévrom mám/manželiek, ale hlavne pre onu jasnú obžalobu vojnových konfliktov, ktorých nezmyselnosť je tu zas raz nástojčivo a napokon aj exaktne apelovaná. Pri troche zhovievavosti vydreté 4*. (09.06.2012)

PŘÍBĚH POSTÍCÍCH SE LIDÍ A PŘÍBĚH MODLÍCÍCH SE LIDÍ. PŘÍBĚH O ROZDĚLENÉ VESNICI, OBKLOPENÉ MINAMI. PŘÍBĚH LIDÍ S RUKAMA OD KRVE, VE JMÉNU KŘÍŽE, NEBO PŮLMĚSÍCE. PŘÍBĚH O OSAMNĚLÉM MÍSTĚ, KTERÉ SI ZVOLILO MÍR ….. /// Kněz a šejk jako důkaz kosmopolitní vesnice. Jenže – v tomhle Bohem zapomenutým koutě světa, prostě i nešťastná náhoda může rozpoutat válečnej konflikt…. Sympaticky natočenej pohled na kulturu, kterou známe z těch drsnějších příběhů (الله أكبر - Alláh Akbar- poznámka překladatele) a vlastně taková tragikomedie, u který já nevím, jestli se smát, nebo (spíš) brečet. Asi by se fakt musel stát zázrak, aby se tihle ,,darebáci bez morálky“ uklidnili. Takže: můžou spolu žít muslimové a křesťané? Asi ano, jen je třeba ráznejch manželek! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přemejšlím, jestli by naši vesnici dokázal stmelit zájezd ukrajinských tanečnic. 2.) Za kravínem si stavěj sousedi mešitu. 3.) Thx za titule ,,Petr Watzke“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (21.12.2012)

Je vidět, že Nadine Labaki je svět žen velmi blízký jak jsem měla možnost zaregistrovat už v jejím prvním celovečerním filmu Sukkar banat. Vždyť ženština je ve své podstatě jednoduchý jazyk, jen je škoda, že většina mužů se ho odmítá naučit a tak v jedné vsi v Libanonu nastane situace, která donutí ženy použít jiné prostředky pro dosažení svého záměru. I když pozadím tohoto filmu jsou tragické události, tak Nadine velmi citlivě, dojemně a hlavně vtipně s jistým nadhledem rozehrává příběh o velkém odhodlání žen předejít jakýmkoliv konfliktům a násilí. Je to krásný film s jasnou nosnou myšlenkou o nesmyslnosti náboženské nesnášenlivosti a já si myslím, že je to jeden z filmů, který stojí určitě za zhlédnutí. (15.11.2014)

S drobnými úpravami, veľmi dobre aplikovateľné na našu súčastnú povolebnú politickú situáciu. Musím povedať, že to síce na jednej strane bolo na môj vkus až príliš doslovné ale na druhej strane, ak nehovoríte "po lopate" tak význam toho čo ste chcel povedať môže zostať adresátovi nejasný. V prípade tohto filmu vám nejasnosti určite nehrozia a ešte sa pri ňom miestami zabavíte a miestami si aj poplačete. 75%. Videné v rámci projektu 52 films by women a Challange tour marec 2016- 30 dní so svetovou kinematografiou.<> (14.03.2016)

Musím sa prikloniť k názoru, že obyvatelia dediny v tomto sympatickom libanonskom filme sa púšťajú do konfliktov medzi sebou trochu neopodstatnene. Chvíľu sú najlepší priatelia a vzápätí stačí škaredý pohľad, alebo správa v televízii o konfliktoch medzi moslimami a kresťanmi a oheň je na streche. Tým myslím mužské osadenstvo. To ženské má samozrejme viac rozumu a menej chuti bojovať, ich snaha byť krkom hýbajúcim hlavami v krajine plnej konfliktov však nie je jednoduchá. Inak povedané filmu trochu chýba výraznejší konflikt, ktorý je nahradený symbiózou postavičiek ako v českých klasických komédiách a niekedy prepuká v takmer až muzikál bollywoodskeho razenia. 70%. (25.06.2015)