Ráj: Láska

Příběh byl vyprávěný se zajímavým odstupem, trochu jakoby dokumentárním stylem. Je mi dost líto, že u této projekce nebyl režisér a neřekl pár slov. Většinou je film cesta k vyjádření nějakého názoru, ne tak tady, Ráj: láska neodsuzuje ani nelituje, nenapravuje, nedává naději, neočišťuje, neomlouvá, nekritizuje. Divák se stává opravdovým nestranným pozorovatelem. Určitě to není špatně, jen je to dráždivé, nepohodlné, člověka to nutí víc přemýšlet. Hlavní hrdinka a její přítelkyně mi byly více a více nesympatické, až k poslední půlhodině, kdy jsem si říkala, že je s odpuštěním naprosto vypatlaná. Vůbec mi nešlo s ní jakkoli soucítit, ale proč bych vlastně měla? Každý ze zůčastněných byl trochu sviňák a trochu oběť, takový začarovaný kruh. (05.07.2012)

Uf, toto bola silná káva. Myslel som si, že sex je len otázka ceny a v podstate každý je ochotný sa s kýmkoľvek vyspať za tučnú sumičku či inú protihodnotu. Tereza mi bola mentálne nesympatická od prvej minúty a keď bola nahá, zmocnil sa ma priam fyzický odpor. Ja by som to nedokázal za žiadne peniaze. Film vykazuje znaky dokumentu (scenár, kamera) a to ho podľa mňa zráža o stupienok nižšie, v porovnaní s plnokrvne hranými filmami s podobným námetom. Bŕr, hnus! (07.09.2015)

To je síla. Velmi uvěřitelné a velmi syrové. Ulrich Seidl je pro mě velký umělec. Kvalita je podobná jako u Naděje, vyloženě jí ti nepřevyšuje. Ještě se moc těším na Víru. Margarete Tiesel je skvělá a odvážná, všechny čest. Celý ten nápad je originální a nevšední, asi ne pro každého stravitelný. Podobné filmy by se měly více dostávat do českého povědomí, protože oproti americkým vymejvačkám, tohle je něco, co ve vás rozhodně vyvolá nějaké pocity. Zlost, zášť, výsměch, soucit, všechno podle povahy, ale nikoho to nemůže nechat v klidu. Více podobných kousků. (10.06.2018)

Narozeninovou scénou tahle letní anabáze v mých očích propadla pouze na dvě hvězdy. Nepochopila jsem, proč se Seidl vyžívá na rozpacích většiny diváků (alespoň tak to vidím já). Takhle to holt chodí, jeden neví jestli to je k smíchu a nebo k pláči. Já jsem z toho byla celkem dost zdrchaná. Uvidíme, co přinese poslední část této trilogie. (03.05.2019)

Poměrně zajímavé téma snímané v zajímavé exotické lokaci s velice zajímavou hlavní postavou naivní, ale ve finále manipulativní ženy, která chce jen být milována. Tím tématem mě Seidl celkem zasáhl. Je zde prezentováno několik hlubokých témat, která zkoumají problémy dnešního kapitalistického světa, prohnilost turistického ruchu v afrických zemích a až náznaky čím dál fundovanějšího neokolonialismu a celou dobu rezonuje morálními dilematy na pozadí příběhu o hledání lásky a pocitu vzrušení. Režisérsky je to velice citlivé, ale pak příjde moment, kdy chcete zavřít oči a sklopit uši, protože ve vás určitá scéna dokáže opravdu vyvolat výčitky. Hádám, že u Seidla je toto normální stav a proto je to režisér ve svém slova smyslu unikátní. Při narozeninové postelové scéně jsem už mě trochu chuť přetáčet. Je to ale asi jediný film z té trilogie, na který si často vzpomenu už jen kvůli tomu příběhu. (13.02.2024)