Hranaři

"To je můj indikátor vkusu.." - "Co kus, to hnus !!" ;) Rozhodně nelze nesouhlasit s faktem, že Hranaři velmi symbolicky coby takřka dokonale narativně zmatený, do jisté míry i ideově si, zejména svou formou, naprosto protiřečící a především neskutečně odpudivě zahraný snímek - Což platí zejména dík skutečnosti, že debut Tomáše Zelenky takřka nedopřeje divákovi odhalit, v jaké žánrové rovině se chce vlastně vůbec pohybovat, když ho navíc třeba ohyzdně absurdní kreace Jiřího Langmajera, byť ten jediný zjevně skutečně nezkouší bavit nechtěně, prakticky láme do polohy sebeparodie.. - balancují na té pověstné hraně toho, co ještě český divák dokáže snést.. Mimochodem dlouho nepamatuji tak vzácnou shodu konzumního většinového diváka s náročnějším, ba dokonce s kritickou obcí !! Nicméně odhlédneme-li od té samotné uřvané monstrkampaně i již vlastně zmiňovaného faktu, že tvůrci blábolící cosi o nastavování zrcadla tuzemské politice, potažmo zejména zkorumpovanému systému, naopak pouze bulvárně a pokrytecky využívají obecné nasranosti stáda nad stavem věcí, byť z téhož vlastně cynicky přímo samoúčelně těží, mohou Hranaři nabídnout dokonce i celkem slušné řemeslo, povětšinou výborná Fairaislova kamera však obludně kontrastuje například s Mertovým naopak nefunkčním, přepjatým a veskrze redudantním hudebním motivem či učebnicově psychopatickým střihem, ba dokonce jistou optikou pohledu platí za vlastně nesmírně zajímavý projekt, který vlastně dostává svému smyslu až při Bishopově finále, kdy by bylo možné zamlžený Třískův charakter vnímat jako v druhém plánu nadinterpretační a symbolický prvek jak strážce samotných hollywoodských žánrových konvencí, tak i jakousi božskou vševidoucí a všudypřítomnou sílu, která staví celý snímek do úplně nových souvislostí, činí ho navíc překvapivě nesmírně sebeuvědomělým, když vlastně naznačuje smysl i logiku všeho toho narativního bordelu ve svém pozoruhodném přístupu ke konspiračním teoriím, když zkrátka říká, že ta kontrola i samých mafiánů, politiků a jiných zkorumpovaných mocipánů nad vlastními životy je nakonec také pouze iluzorní, protože se sami stávají loutkami v hrách daleko větších hráčů, agentur a velmocí, mezi něž však nelze jakkoli nahlédnout, čímž vlastně jakékoliv pokusy o objasnění veškerých motivací, totožností či pravidel postrádají jakýkoliv další smysl.. Hranaři navíc coby nástupce třeba takové Olmerovy porevoluční Nahoty na prodej vytváří velmi zajímavý pohled na to, jak na první dojem nečekaně se vlastně za těch dvacet let samotný žánr exploatace - A rozhodně nejen on !! - vyvinul, když se vlastně staví proti vlastním subžánrovým konvencím, díky čemuž se vlastně stává exploataceprostou exploatací, tedy takovou, jak rád říkám, exploatací bez kofeinu, čímž se vlastně dostáváme k obrovskému paradoxu, kdy v době, kdy především internet skýtá nekonečné možnosti sledování všemožného hardcore porna či násilí, i takto drsně se tvářící film před podobnou explicitou uhýbá, což dokumentují třeba veskrze (a)sexuální scény Rašilova s Brožovou či smrtelný skok Vilmy Cibulkové, a tak vlastně i tato bezkofeinová exploatace diváka šokuje, byť nečekaně, ale logicky, naprosto antagonistickou cestou, minimálně velmi nezvyklým snímáním.. A tak jsem velmi zvědav, zda právě čas a budoucí diváci nebudou právě na Hranaře nahlížet úplně jinak, což rozhodně ve filmovém světě neplatí za nikterak ojedinělý jev, byť se právě zde rozhodně nedomnívám, že by se jednalo o cílené tvůrčí motivace, jako třeba v případě žánrově velmi blízké Ondrušovy Vendety.. (24.08.2015) (méně) (více)