Režie:
Bob FosseKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Ralph BurnsHrají:
Roy Scheider, Jessica Lange, Leland Palmer, Ann Reinking, Cliff Gorman, Ben Vereen, Michael Tolan, Max Wright, Irene Kane, Erzsebet Foldi, Keith Gordon (více)Obsahy(1)
Příběh nadaného choreografa, jehož profesní i osobní obsese přivedly do záhuby. Muzikál z dílny slavného broadwayského choreografa a režiséra Boba Fosseho je inspirován jeho vlastními zkušenostmi. Ředitel divadla a choreograf Joe Gideon (Roy Scheider) se snaží najít rovnováhu mezi prací na svém nejnovějším broadwayském muzikálu a stříháním hollywoodského filmu, který režíroval. Je to workoholik, kouří jednu cigaretu za druhou a stejně rychle střídá i tanečnice ve své posteli. Bez denní dávky Vivaldiho, očních kapek, aspirinu, Dexedrinu a sexu by nedokázal udržet krok s tou největší "show" ze všech – vlastním životem. Přítelkyně Katie, bývalá manželka Audrey i dcera Michelle se ho snaží udržet nad propastí. Pro jeho vyčerpané tělo a stresem oslabené srdce je však už příliš pozdě. (HBO GO)
(více)Videa (1)
Recenze (160)
Upřímně řečeno, muzikály moc nemusím, protože mi přijdou ploché a o ničem... Ne tak tento, užil jsem si ho od svižného začátku, až do halucinogeního, geniálně vystavěného konce, který je sám o sobě jedním z nejsilnějších filmových finále, co jsem kdy viděl (vlastně nejsilnější) - "Some of these days, you gonna miss me..." :)MMCH, Roy Scheider se tu občas zaobírá střiháním filmu o standup komikovi, a následnými kritikami na tento film...že by odkaz na Lennyho? ()
Pardon, ale pro mě tenhle film něco, co po ránu vytlačím do mísy a spláchnu. Není tu ani jedna postava, která by člověka zajímala a byla sympatická. Celé je to o tom, jak se režisér muzikálu uchlastává, uhuluje a ušukává k smrti. Dejme tomu, že choreografie je asi zajímavá, ale já na tancování nejsem a tak tohle nemůžu objektivně posoudit. ()
Během sledování tohohle filmu mě častokrát napadlo, jak moc se Bobovi líbila Allenova Annie Hall (natočená dva roky před tím), jestli si náhodou neřekl, že semiautobiografické filmy jsou zrovna v módě... Nevím taky nakolik je Bob předobrazem Joea, ale jedno můžu říct jistě - Bob Fosse natočil a napsal film, na který se nezapomíná a který se vedle výše nádhery nemá za co stydět. Roy Scheider, který mě neskutečně štval v Čelistech tady předvádí zdrcující herecký koncert. Jeho režisér Joe je děvkař, alkoholik,workoholik, místo snídaně pije amfetaminy a kouří doslova jednu za druhou, především je ale všeobecně uznávaný divadelní a filmový režisér a choreograf. Syžet snímku sleduje přípravu a natáčení jeho poslední hry, ve které Joeův organismus už mele z posledního a během které si musí srovnat účty se svou přítelkyní, bývalou manželkou a především se svou dcerou... nemá moc času, smrt čeká. Muzikálové čísla jsou bezvadná, metaforická linie bilancování života se Smrtí (,která je ztělesněna nádhernou dívkou) je úsměvně dojemná, mistrovský kousek, jak mezi muzikály, tak i velkými filmy historie obecně. 100% ()
Muzikal, pri ktorom som zuril od zlosti na pracu rezisera Bob Fossa a neskutocne sa nudil. Roy Scheider drzi scenare pevne medzi polkami, teda pardon, to mi uslo, v rukach akurat kulisy zivota - toho bezneho, realneho sa mu rozpadaju. Dalej nechapem tych, co tvrdia, ze je to vrcholne dielo Fosseho, nejakym podozrivym sposobom udajne priekopnicke /v com., to neviem a ani som to neobjavil/, hudobne slabe, vizualne a obsahovo bieda. Prave taketo typy filmov su pravou pricinou, preco nemam az tak rad muzikaly. 50 % ()
(1001) Bye bye love, bye bye happiness. Navzdory tomu, že nemám ráda americké muzikály a filmy o showbyznysu, si mě Bob Fosse a Roy Scheider nakonec získali. Každý člověk by si zasloužil, aby mu Jessica Lange poletovala kolem hlavy. A co hlavně oceňuji je fakt, že tanečníci a tanečnice jsou doopravdy tanečníci a tanečnice, protože mám v hlavě nějaké nedávné trauma filmu o tanci, kde hlavní herečka jen předstírala, že se umí hýbat. ()
Galerie (67)
Zajímavosti (22)
- Adresa na lahvičce s léky, které každé ráno užíval Joe Gideon, byla "61 West 58th Street". Bob Fosse opravdu žil na 58. ulici (58th Street). (džanik)
- Snímek získal Zlatou palmu v kategorii nejlepší film. (Terva)
- Ve své autobiografiie "My Lucky Stars" (Moje šťastné hvězdy) Shirley MacLaine říká, že myšlenku natočit muzikál “o své smrti“ vnukla Fossemu v nemocnici, kde ležel se srdeční příhodou. (džanik)
Reklama