All That Jazz

Když očekávám muzikál o tom, jak se dělá muzikál a dostanu epitaf uspěchaného muže. S Fossem jsem se u Kabaretu i u Lennyho minul, takže mě jeho multižánrová rozlučka zastihla slušně nepřipraveného. Nejde totiž o hudební film v pravém slova smyslu, snad ani o drama, o romantiku nebo o rodinný film. Jde totiž o všechno dohromady, záměrně neúhledně zabalené do uzlíku deprese s body navíc za střih, který předběhl svou dobu. S takovým námětem by celý zážitek mohl být teskný, nostalgický a snad i ubrečený, kdyby na to ale měl čas. Od začátku do konce je totiž na zkouškách i v soukromí té dřiny zadýcháno, až se ze zátěže neveselých témat propotí triko. Scenáristických nožů do zad je tu nepočítaně, jenže ten strhaný pohled Roye Scheidera, chlapa s velkým CH, který ví kolikrát (a to tak že mockrát) pochybil, ten mám v sobě zarytý napořád. (21.11.2020)

„Bye-bye life, bye-bye happiness, hello loneliness, I think I´m gonna die...“ Fosseho studie sebedestrukce za doprovodu kvarteta Vivaldi, Visine, Dexedrine a Antacid je nevstřícná a deprimující, ale čím víc se blíží k mlhavé náruči smrti, tím víc vás k sobě poutá svou životní energií. Zákulisí showbusinessu je podáno jako pokrytecké, marnivé místo, kde se pojí děsivost s přitažlivostí. Místo, na kterém je těžké setrvat, ale ještě těžší je ho opustit.. I když se podíváte na nabitou oscarovou nominaci na nejlepšího herce v daném roce, musíte uznat, že prázdné ruce Roye Scheidera byly krádeží. Neskutečný výkon, famózní položení se do role. Ze všech jeho okamžiků mám nejraději pohled dojetí, když ho překvapí dcera s přítelkyní nachystaným číslem na „Everything old is new again“ a jeho nezvratný životní status „práce je všechno, rodina všechno špatně“ se alespoň na malou chvíli otřese. „It´s showtime, folks!“ (14.12.2018)

Ukázka toho, jak může být muzikál silným dílem, který má netradiční, dramatický příběh. Hudbou a zpěvem se dá vyjádřit v podstatě všechno, třeba i pomalé umírání, které si člověk vlastně zapříčiní sám jen tím, že se nedokáže zastavit. Bob Fosse natočil snímek o sobě a přichystal si tak vlastní pietu, díky čemuž je "All That Jazz" ještě silnější. Výborný Roy Scheider a hlavně nezapomenutelné hudební a taneční momenty. I smrt může být za určitých okolností krásná a umělecky nádherná. A když ne smrt, tak minimálně loučení. (16.12.2013)

Strašidelný muzikálový klip na objednávku Ligy proti rakovině? Vedle, byli to srdcaři! Ať to byl kdokoli, nic nezměnil na tom, že v All That Jazz, frenetickém pojednání o umírání, bylo tolik života... Možná Bůh skutečně nemá rád muzikály, přesto zadržel Anděla smrti alespoň do času generálky úchvatných tanečních čísel a my tak mohli dojít k poznání - někdo se prostě nemůže změnit - už bychom ho nemohli tolik milovat... Všichni ale zaplatíme bolestí za zkrácený čas. C'est la vie. (08.12.2014)

Pardon, ale pro mě tenhle film něco, co po ránu vytlačím do mísy a spláchnu. Není tu ani jedna postava, která by člověka zajímala a byla sympatická. Celé je to o tom, jak se režisér muzikálu uchlastává, uhuluje a ušukává k smrti. Dejme tomu, že choreografie je asi zajímavá, ale já na tancování nejsem a tak tohle nemůžu objektivně posoudit. (09.05.2016)