All That Jazz

Retrospektivní existenciální drama, které se cele podřizuje písním ... i OSUDU. Vizionářská autobiografie se tak stává až bolestně intenzivní - a převelice uhrančivou, leč zároveň nadmíru deprimující záležitostí, uzavřenou do bezvýchodné dekadentní smyčky s nádechem jakéhosi moridního zadostiučinění. Tudíž přes své nezpochybnitelné kvality nepřináší zážitek, který bych chtěla za střízlivého stavu absolvovat ještě jednou. (17.12.2018)

Navzdory krajním nesympatiím k hlavnímu hrdinovi a k televarietním hudebně-tanečním vložkám, které samy sebe prezentují jako kdovíjaké umění, jímž nejsou ani omylem, maximálně dobře provedeným cirkusáctvím, musím uznat, že napětí mezi nimi a ústředními tématy (sebezničující umanutost, nevyhnutelné směřování k zániku, osamělost moderního člověka a v náznaku i tázání po smyslu toho všeho) má jistý dekadentní šmrnc a že u toho člověku občas zatrne existenciální závratí. 70 % (17.02.2013)

Notorický workoholik a sukničkár pomaly dopláca na svoju vyťaženosť. Postupne ho zabíja fajčenie, tabletky a jeho posadnutosť prácou. Dráma z umeleckého prostredia zaujme svojou réžiou, ktorá zahŕňa aj štýlové tanečné scény, strihom, ktorý pripomína zaneprázdnený život hlavného hrdinu častým striedaním scén z rôznych miest odohrávajúcich sa v rovnakom čase, reflektovaním života hlavnej postavy. Najviac sa mi vryli do pamäti niekoľkokrát opakovaná scéna Joeových životabudičov a samozrejme tanečná scéna Joeovej šou. Umelecký film o umelcoch pre všetkých inteligentne rozmýšlajúcich divákov, hlavne milovníkov sebadeštruktívnych charakterov. (26.08.2013)

Trochu mě to svou precizností mlátilo do hlavy, ale i přesto to do značné míry obstálo. I když o tom příliš neuvažuju jako o muzikálu, což samozřejmě není žádné mínus ani plus. Fosseho opus magnum je každopádně jeden z těch filmů, které víc než cokoliv jiného vyžadují a chtějí divákův respekt, právě on je pointou filmu. A ten se u mě určitě dostavil. (09.08.2017)

„Bye-bye life, bye-bye happiness, hello loneliness, I think I´m gonna die...“ Fosseho studie sebedestrukce za doprovodu kvarteta Vivaldi, Visine, Dexedrine a Antacid je nevstřícná a deprimující, ale čím víc se blíží k mlhavé náruči smrti, tím víc vás k sobě poutá svou životní energií. Zákulisí showbusinessu je podáno jako pokrytecké, marnivé místo, kde se pojí děsivost s přitažlivostí. Místo, na kterém je těžké setrvat, ale ještě těžší je ho opustit.. I když se podíváte na nabitou oscarovou nominaci na nejlepšího herce v daném roce, musíte uznat, že prázdné ruce Roye Scheidera byly krádeží. Neskutečný výkon, famózní položení se do role. Ze všech jeho okamžiků mám nejraději pohled dojetí, když ho překvapí dcera s přítelkyní nachystaným číslem na „Everything old is new again“ a jeho nezvratný životní status „práce je všechno, rodina všechno špatně“ se alespoň na malou chvíli otřese. „It´s showtime, folks!“ (14.12.2018)