Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Život je jako schody na jeviště. Jen si nezlámat vaz. Jedno z nejlepších děl americké muzikálové tradice převedl do filmové podoby legendární choreograf a režisér Bob Fosse. Příběh o milostných vzplanutích několika hrdinů se odehrává v Berlíně třicátých let, tedy na pozadí nastupujícího fašismu. Britský student Brian si zde najde podnájem a vydělává si vyučováním angličtiny. Zamiluje se do lehkomyslné americké kabaretní zpěvačky Sally. Do jejich vztahu však vstoupí aristokratický boháč Maximilian, který svede oba dva. Zamilovanou dvojici vytvoří též obchodník Fritz a dcera zámožných židovských rodičů Natalia. A zatímco všichni prožívají své milostné trable, v ulicích německých měst dochází k násilnostem. Mládež v hnědých košilích organizuje svůj vlastní druh podívané, a na rozdíl od kabaretních umělců to myslí smrtelně vážně... (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (151)

Iroquaise 

všechny recenze uživatele

...malej film, u kterýho si dovedu velice dobře představit, že bude divácky zrát s dalším shlédnutím...na to, že šlo o druhou Fosseho věc, je to filmařsky velice sevřený a vyzrálý...výborně sestříhaný...hlavně v hudebně - tanečních číslech je výborně sladěnej pohyb herců s pohybem kamery a střihem...čísla jsou výborně vystavěná a stupňovaná...dokážou nejen strhnout, ale často jdou i přes míru, takže divákovi je z těch výjevů fyzicky nepříjemně ve smyslu "ubavme se k smrti"...připadá mi, že tenhle masochismus byl Fossemu jako tvůrci tak nějak vlastní ( viz. All that jazz)........progresivní z hlediska propojení pódiových výstupů s klasickým dějem, kdy pódiové výstupy komentují a předznamenávají dění a nakonec se přímo vlévají do narativní struktury...i vykreslením doby a postav je to zajímavý...sexuálně nezvykle otevřený a přitom samozřejmý, genderově progresivní ( transexualita, homosexualita, chlapecká Minelli, androgynní York)...vztahy postav a osudy dílčích figur jsou záměrně a funkčně nedořečené...stejně tak jako je nedořečený, ale přitom velmi plastický obraz tehdejší společnosti s její otevřeností a moderní dekadencí a zároveň omezeneckým buranstvím a předsudečností ( absurdita žida, který předstírá, že není žid, aby byl společensky akceptován, načež si nemůže vzít židovku, kterou miluje)......dramatičnost toho filmu v podstatě spočívá v nedořečenosti...v nedořečenosti vztahů a osudů postav...a v nedořečenosti společenského vývoje...obojí si divák je schopen domyslet, ať už na zákládě své představivosti nebo znalosti historických událostí.......ale co, resp. kdo mě uhranul na celém filmu nejvíc, byla Liza Minelli...to byl snad jeden z nejlepších ( a když ne nejlepších, tak nejsympatičtějších) hereckejch výkonů, co jsem na plátně viděl...hrozně přirozená...v civilně ztišených i v těch nejteatrálnějších momentech - protože teatralita k té postavě přirozeně patří...zároveň výborná v tanečně - pěveckých výstupech...bomba... ()

Sheldra 

všechny recenze uživatele

Muzikály nesnáším jak mor, ale Liza Minelli je taková smršť, že na ni nelze nezírat s otevřenou pusou. Navíc slaďáky, hlavní to ingredience většiny muzikálů, se tady nekonají, takže se vrozený odpor překonává tím snáz, nemluvě o roztomilém Michaelu Yorkovi. Ale co je vůbec nejlepší, že muzikálová část je spíš vycpávkou pro skvělé drama, a to můžu za všech okolností. ()

Reklama

NinonL 

všechny recenze uživatele

Na příběhu dvou "outsiderů", kteří se náhodou setkají a prožijí spolu určitý čas, je zobrazena rostoucí síla fašismu v Německu 30. let. Prolínání kabaretních vystoupení s útržky toho, co se děje venku, bylo velmi působivé a děsivé. Při nadšené sborové písni mladých (později i starších) fašistů mi běhal po zádech mráz. A do toho všeho kabaret, protože svět se chce bavit ... Silné 4 hvězdičky. ()

Machrovic 

všechny recenze uživatele

Satine (Nicol Kidman) je jenom jedna. http://www.csfd.cz/film/6175-moulin-rouge-moulin-rouge/ Sally Bowles (Liza Minnelli) se jí může rovnat možná v hereckém talentu, v kráse rozhodně ne. Ale, když se někomu líbí ženská zmalovaná jako děvka... Na druhou stranu musím vyzvednout Joela Greye (uvaděč kabaretních čísel a hlavní šoumen). Perfektní herecký výkon! Vztah Sally a Briana mě nezaujal, ale Brianovy žáci byli vynikajícící. Děj stojí trochu ve stínu skvělých kabaretních vystoupení. Díky nim rozhodně u filmu neusnete. ()

sud 

všechny recenze uživatele

Naprostá světová klasika a skvělý, i když ne klasický, muzikál. Písně a tance jsou zde obsaženy pouze na kabaretních prknech. Kabaret, coby místo zvhlé zábavy a neřesti, je zde pouze dokreslením symbolů. Hlavní devizou je příběh lásky americké tanečnice Sally a britského studenta Briana v Berlíně počátku třicátých let. A příběh je to silný a uvěřitelný. Liza Minnelli sice není jako ženská můj typ, ale coby herečka je skvělá a zde to jen potvrzuje. Idol žen 70. let Michael York by vynikající a opravdový. Jeho neprůbojnost a plachost snad jako by nebyla hraná. Helmut Griem coby charismatický baron Maxmillian nemusel dělat ani přehnané kreace, jeho charisma a pohled mluví za vše. V malé roličce spisovatele pornografie se na chviličku objevil i Ralf Wolter (ano Sam Hawkins). Ovšem nejvíce strhujícím je elegantně obratný principál v nesmrtelném podání Joela Greye. Oscar na pravém místě. A v žádném případě nemohu zapomenout na kreativní kameru a režii. Bob Fosse mnoho filmů nenatočil, ale všechny jsou ceněné. A není divu. S filmem si doslova hraje a je to hodně znát. Kupříkladu kabaretní představení prostříhané s mlácením nějakého muže nácky na ulici, či finální záběr do hlediště, coby odraz na skleněné kouli. "Kabaret" je snímek silný, svádivý a plný nezapomenutelných scén (především při té, kdy mladý chlapec v uniformě hitlerjungen zpívá na slavnosti píseň a dav se k němu přidává, běhá mráz po zádech jako křeček v otáčivém válečku). Hutný pohár zážitků z kvalitní a po všech stránkách poctivé filmařiny. 85%. ()

Galerie (76)

Zajímavosti (35)

  • Básnik Stephen Spender lamentoval nad tým, ako Cabaret glosoval zdrvujúcu chudobu Weimarského Berlína: "Vo filme Kabaret nie je jediné jedlo alebo klub, ktoré sme si s Christopherom [Isherwoodom] mohli dovoliť [v roku 1931]. Väčšinou sme poznali Berlín chudoby, nezamestnanosti, politických demonštrácií a pouličných bojov medzi silami extrémnej ľavice a extrémnej pravice.“ (Arsenal83)
  • V rozhovore v roku 1972 herečka Liza Minnelli uviedla, že dala osobné inzeráty do novín v márnom pokuse stretnúť sa s Jean Ross, na ktorej Christopher Isherwood založil postavu Sally Bowles. Ross sa odmietla stretnúť s Minnelli, pretože sa jej nepáčilo jej komercionalizované spojenie s touto postavou. (Arsenal83)

Reklama

Reklama