Kabaret

Stala se zvláštní věc. Já si z celého filmu pamatuju pouze ta kabaretní čísla a velké černé oči Lizy Minnelli. To ostaní se někam odpařilo, zřejmě jsem to dehrávající se drama mezi těmi čísly nepovažovala za důležité, protože jinak si to neumím vysvětlit. Podotýkám, že jsem nebyla unavená a soustředila jsem se pouze na film. Viděno v původním znění s titulky. (14.09.2011)

Pokaždé mě znovu dostane. Dekadentní, travestitní, homosexuální, vulgární, vtipný, rozkošný, taneční, tísnivý. Tenhle film v sobě skrývá tolik pocitů, že se nedají vstřebat snad ani na podesáté. Temné drápky nacismu se pomalu zadírají do kůže, zatímco se mluví o sexu, zpívá, chodí po barech, balí ženské a dělají jiné skopičiny. Při pohledu na živočišnou L.Minnelliovou neustále pokuřující a popíjející si jeden říká, kde se v ní ta energie bere - kabaretní výstupy jsou bezchybné. A pak se vybaví vzpomínka na herečku, která propadla démonu alkoholu naplno... A pokaždé tuším, že film špatně skončí, což si pamatuji špatně, jelikož konec tak děsivý není. Vlastně - postavy v zrcadle zvolna se měnící v nacisty.... Zábava a mrazení současně. ON:,, Spala jsi s ním?" ONA: ,, Spala." ON: ,,Já taky..." (14.09.2011)

Muzikál Kabaret byl mým posledním filmem v roce 2020 a nemohla jsem vybrat lépe. Muzikály miluju, je to asi můj nejoblíbenější žánr, ale snažím se na ně koukat postupně, abych se pořád měla na co těšit a nezkoukla všechny najednou. Nikdy si předem nečtu o čem filmy jsou, prostě buď se mi to bude líbit nebo nebude, nebojím se žádného žánru ani tématu. Tohle mě docela překvapilo. O Kabaretu jsem věděla akorát to, že tam hraje Liza Minnelli a že si za roli odnesla Oscara víc ani ťuk. Takže mě překvapila atmosféra předválečného Německa, která je skvěle zachycená. Scéna zpívajícího mladého nacisty mi navodila husí kůži, bylo to až děsivé, jak se k němu postupně přidávali ostatní lidé. Celkově to i hezky utíkalo, sem tam nějaké pěvecké vystoupení v Kabaretu, skvělá choreografie, obstojné písně a samozřejmě nezaměnitelný hlas Lizy. Byť muzikál nebude patřit mezi mé TOP oblíbence, jde o skvěle natočené hudební dílo. (03.01.2021)

Spíš než skvělý muzikál je Kabaret skvělým a silným dramatem. Což platí i pro dokonalý All that jazz. Fossemu se výborně podařilo vykreslit poklesle dekadentní, kýčovitě bizardní atmosféru zábavního kabaretu v předválečném Německu a na takovém pozadí poté rozehrát příběh o velice zvláštní lásce dvou zcela nepodobných lidí - mladé Američanky Sally, zpívající v kabaretu a cambridgeského doktoranda Briana... Ústřední herecká dvojice je bezvadná, ale snad nejvíc mi utkvěla v paměti postava uvaděče Kit Kat Klubu... Škoda jen, že se mi až na jednu výjimku moc nedostala pod kůži muzikálová čísla. Což u muzikálu zamrzí. Proti choreografii a kostýmům nemám to nejmenší. 80% (18.05.2007)

Tak trochu jiný muzikál. Po muzikálu by člověku mělo být do zpěvu, měl by mít chuť tančit. Po tomhle jenom sklopíte oči a na pár minut ztichnete. I když uznávám, že film má pár hluchých míst a celá ta dějová linka o milostném trojúhelníku i přes svou nekonvenčnost (bisexualita mezi muži, potrat) působí tak nějak mdle, musím hodnotit plným hodnocením, protože za a) všechny nudnější pasáže jsou více než vykompenzovány těmi přeúžasnými (např. střihy kabaret vs. realita, Joel Grey) a za b) tohle je naprostá srdcovka. Pochopí to jen ti, co jsou stejně jako já fascinováni slaďoučkou, perverzní a vykloubenou atmosférou kabaretů předválečného Berlína. Protože právě v tomhle je Kabaret dodnes fascinující - v budování atmosféry podniků, kam se lidé utíkají před problémy všedního dne. Ať už se vám přes den stane cokoli, večer nasaďte úsměv a přijďte do kabaretu! Z objektivního hlediska za čtyři, ale... víte, já jsem vždycky chtěl být kabaretiérem. Nuže... willkommen, bienvenue, welcome! (18.05.2007)