Kabaret

Muzikály nesnáším jak mor, ale Liza Minelli je taková smršť, že na ni nelze nezírat s otevřenou pusou. Navíc slaďáky, hlavní to ingredience většiny muzikálů, se tady nekonají, takže se vrozený odpor překonává tím snáz, nemluvě o roztomilém Michaelu Yorkovi. Ale co je vůbec nejlepší, že muzikálová část je spíš vycpávkou pro skvělé drama, a to můžu za všech okolností. (19.07.2010)

'Fosse natočil muzikál pro ty, co nenávidí muzikál.' (Mathew Kennedy). Slovo "muzikál" je tu trošku zavádějící. Ten se totiž odehrává jen v rámci normálních kabaretních výstupů, kterými je celý děj prokládán. Komorně rámovaný obraz působí snad až trochu přidušeným dojmem a příběh táhne vlastně jen to, čeho se dotýká v náznacích a tušeném. Barvitě vykreslené postavy od rozkošně nemožně afektované Lizi Minnelli až po už tady zaprášeně působícího Yorka. Výtečná režie, bravurní střih, atmosféra, která mísy působí možná dobověji než 30. léta samotná a místy trochu jako mimo čas. Zvláštní film. (07.02.2007)

...malej film, u kterýho si dovedu velice dobře představit, že bude divácky zrát s dalším shlédnutím...na to, že šlo o druhou Fosseho věc, je to filmařsky velice sevřený a vyzrálý...výborně sestříhaný...hlavně v hudebně - tanečních číslech je výborně sladěnej pohyb herců s pohybem kamery a střihem...čísla jsou výborně vystavěná a stupňovaná...dokážou nejen strhnout, ale často jdou i přes míru, takže divákovi je z těch výjevů fyzicky nepříjemně ve smyslu "ubavme se k smrti"...připadá mi, že tenhle masochismus byl Fossemu jako tvůrci tak nějak vlastní ( viz. All that jazz)........progresivní z hlediska propojení pódiových výstupů s klasickým dějem, kdy pódiové výstupy komentují a předznamenávají dění a nakonec se přímo vlévají do narativní struktury...i vykreslením doby a postav je to zajímavý...sexuálně nezvykle otevřený a přitom samozřejmý, genderově progresivní ( transexualita, homosexualita, chlapecká Minelli, androgynní York)...vztahy postav a osudy dílčích figur jsou záměrně a funkčně nedořečené...stejně tak jako je nedořečený, ale přitom velmi plastický obraz tehdejší společnosti s její otevřeností a moderní dekadencí a zároveň omezeneckým buranstvím a předsudečností ( absurdita žida, který předstírá, že není žid, aby byl společensky akceptován, načež si nemůže vzít židovku, kterou miluje)......dramatičnost toho filmu v podstatě spočívá v nedořečenosti...v nedořečenosti vztahů a osudů postav...a v nedořečenosti společenského vývoje...obojí si divák je schopen domyslet, ať už na zákládě své představivosti nebo znalosti historických událostí.......ale co, resp. kdo mě uhranul na celém filmu nejvíc, byla Liza Minelli...to byl snad jeden z nejlepších ( a když ne nejlepších, tak nejsympatičtějších) hereckejch výkonů, co jsem na plátně viděl...hrozně přirozená...v civilně ztišených i v těch nejteatrálnějších momentech - protože teatralita k té postavě přirozeně patří...zároveň výborná v tanečně - pěveckých výstupech...bomba... (26.11.2011)

Vrchol tvorby Boba Fosse a zároveň jeden z vrcholů v oblasti hudebního filmu. Nejde v pravém smyslu o muzikál, i když některých muzikálových postupů využívá. Snímek staví na konfrontaci mezi velice uvolněnou uměleckou atmosférou berlínských kabaretních scén plných dekadence a provokativnosti a marasmem hospodářské krize doprovázeným rozpadem politického systému výmarské republiky a nástupem radikálních totalitních ideologií. Pro Lizu Minelliovou šlo o životní roli, díky níž se stala hvězdou první velikosti. Sugestivní dobová atmosféra je vytvářena jakoby mimochodem, nenásilně za pomoci komparzu a detailních záběrů kamery. Výborná hudba, texty písní, střih, kamera i herecké výkony. Film o něčem. Celkový dojem 100 %. (17.05.2007)

Tohleto NENÍ tingltangl. Tohle je tak maximálně představa typického posthipísáckého dekadentního a hustě zelesdéčkovaného amíka let sedmdesátých o tom jak vypadal echt dojče tingltangl za časů, kdy ještě pes neskákal tákhle vysoko. Prazvláštní směs společenské sondy, úchylných scének z vystoupení a poněkud zvláštní romance, kterou sem tam ozdobí záběr nevídané síly a zlomek hereckého výkonu výjimečných kvalit. Liza Minnelli dokázala, že kdysi dávno skutečně byla čímsi víc než ošklivým mimozemšťanem ze South Parku a Michael York se po delší době v českých zemích uvedl i jinak než jako komediální hrdina či švarný mušketýr. No, dejme tomu, že to skutečně bylo umění, ale osm Oscarů? Ode mě velmi rozpačitých 60%. i když ta občasná mladistvá jiskra v těch tmavých kukadlech by sama o sobě zasloužila víc. (21.05.2007)