Přední linie

V Jižní Koreji je opět k vidění vynikající válečný film, který se zaměřuje na otázku rozdělení Koreje,(stejně jako kdysi Joint Security Area, Double Agent a mnohé jiné snímky). Místo válečných sekvencí však hlavně oceňuji dokonale propracovaný scénář, psychologii postav, které nejsou černobílé. Peklo války člověka deformuje do něčeho mnohem horšího, než je zvíře... Těší mě to nenásilné vykreslení druhé strany, snaha proniknout do motivace bojujících. Vskutku působivé, nikoliv laciné, vydírací, nebo velmi chtěné na efekt jako Taegukgi - Pouta Války. Jak vidno demence politických vojenských špiček je věčná, někdy však bohužel ne tak zjevná jako v 1.sv., jak to parodicky, ale pravdivě zobrazovala Černá Zmije. Další devizou filmu je vynikající kamera, především v hlavní roli Go Soo (Green Rose, Some, Into White Night), který vyrostl ve skvělého herce, tohle je zatím jeho nejtěžší role a zhostil se jí s bravurou. (24.11.2011)

,,VÍTE PROČ PROHRÁVÁTE? PROTOŽE NEVÍTE, PROČ BOJUJETE!“ ... ,,A PROČ TEDA BOJUJETE?“..... /// Jak už říkal obrlajtnant Makovec:,,Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt.....“ a tak je Kang převelenej na Východní frontu (na Ural? Korea vole!). No von je to vlastně jen kopec u 38. rovnoběžky, ale kurevsky důležitej (ropa? Korea vole!). Pokus o vystižení atmosféry těch skutečnejch dnů, korejská komplikovanost povah a běhání po kopci za rykotu zbraní a bouchání granátů. Příměří v nedohlednu, kolem řádí ,,2 sekundy“ (mimozemšťan? Nebuď zvědavej!), někoho trápí záhada kolem ,,Pohangu“ a tím vším - včetně solidních válečnejch scén se tvůrci snaží apelovat na nesmyslnost války, svědomí i přátelství. Prostě Korea. V každým filmu musí bejt všechno! Samozřejmě, že dávám 4*, byť mě víc jak ¾ filmu citově ani emočně nevyčerpávaly (což je ale můj problém). Taky nečekejte žádnej masakr či jatka. Jen dobrej válečnej film o Korejcích a tý jejich válce (,,SBOHEM, BOJOVALI JSTE DOBŘE“). Já se pak v závěrečný bitvě dočkal (lehce) i těch emocí. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem za každou válku proti komoušům. 2.) Zjistím, co se stalo v Pohangu 17.8. 1950 (a taky tě zajímalo, kdo byl 2 sekundy!!!). 3.) Thx za titule ,,Klimun“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (08.02.2012)

Súhlasím s Thomassim, Predná línia je bezpochýb najlepší vojnový film roku. Popravde, konkurencie veľa nebolo, ale keby aj, kórejci to podali znova natoľko veľkolepo, že by si svoje prvenstvo určite obhájili. Neviem ako to kórejci robia, ale na ich filmy všeobecne a vojnové zvlášť sa vždy teším. Pred zhliadnutím som sa často pýtal sám seba, či má šancu byť lepším filmom ako Putá vojny, ktorý spolu s Ryanom prezentujú maximálny kvalitatívny strop vojnového filmu. Najväčším problémom filmu je, že uspokojí predovšetkým priaznivcov vojnového žánru, naopak Putá vojny svojím dojímavým príbehom o dvoch bratoch, rodine a láske dokáže uspokojiť takmer každého, dokonca i nežné pohlavie. Napriek tomu skvelý film, výborné akčné scény, hlavne nekonečné bitvy o kopec, dobrá dejová linka so schovávaním jedla a alkoholu medzi nepriateľskými stranami a asi najviac potešili scény so sniperom, nazývaného "Dve sekundy". Postavy sniperov mi vo filmoch pripadajú vždy zvlášť zaujímavé. Filmu chýbajú jedine dojímavé scény. Putá vojny ostávajú neprekonané, napriek tomu dávam plný počet aj keď s prižmúreným okom. 90%. (08.05.2012)

Velmi naturalisticky podaný pohled na to, jak to vypadá, když už jsou kluci na dně a bojiště se mění v pole mrtvých a kde se slévají obě strany, ale už bez boje. Film, který si vyžádal obrovské množství komparsistů, kteří vytvářeli zem, po kterém ještě chodilo a bojovalo pár těch zbylých a to ke konci už zcela zbytečně. Korejci si ve skutečnosti užili té války moc. Četla jsem o třech a půl milionech mrtvých, možná na jiném místě, možná dohromady, ale je to zoufalost sama, pomyslet jen na to, že k tomu ve většině případech nemuselo vůbec dojít. Ta trochu patetická struna jim budiž odpuštěna, protože u nich je téměř samozřejmostí. (17.12.2018)

V poslední době jsem si dal za úkol opět o kousíček dál pokročit ve sledování jihokorejské filmové tvorby. Tato země již za minulé roky vyprodukovala pár poctivých snímků z tohoto žánru, proto jsem se na Gojijeon velice těšil. Téma Korejské války odehrávající se v 50.letech 20. století opět nezklamalo, člověk se dozví nějaké nové informace, líbilo se mi, že film dokáže nabídnout kromě strhujících válečných scén i slušnou řádku dialogů, jež vás donutí k zamyšlení. Celkový zážitek umocňuje krásná hudba, na to je vždy u Korejců spolehnutí. A ten adrenalinový nášup na konci, to byla slast sledovat, jen očekávejte, že se nebude konat žádný happyend. V porovnání s jinými snímky z těchto končin (Mai Wei, Pouta války, Pohwa seguero) to trošičku ztrácí, pořád se ale jedná o něco, co může nabídnout nesporné kvality. 7,5/10 (20.09.2021)