Přední linie

V poslední době jsem si dal za úkol opět o kousíček dál pokročit ve sledování jihokorejské filmové tvorby. Tato země již za minulé roky vyprodukovala pár poctivých snímků z tohoto žánru, proto jsem se na Gojijeon velice těšil. Téma Korejské války odehrávající se v 50.letech 20. století opět nezklamalo, člověk se dozví nějaké nové informace, líbilo se mi, že film dokáže nabídnout kromě strhujících válečných scén i slušnou řádku dialogů, jež vás donutí k zamyšlení. Celkový zážitek umocňuje krásná hudba, na to je vždy u Korejců spolehnutí. A ten adrenalinový nášup na konci, to byla slast sledovat, jen očekávejte, že se nebude konat žádný happyend. V porovnání s jinými snímky z těchto končin (Mai Wei, Pouta války, Pohwa seguero) to trošičku ztrácí, pořád se ale jedná o něco, co může nabídnout nesporné kvality. 7,5/10 (20.09.2021)

Silná, realistická vojnová dráma, ktorej problémom sú paradoxne zbytočne vyhrotené a emočne vypjaté scény. Inak výborný príbeh o zbytočnosti ozbrojených konfliktov a napätí, ktoré medzi oboma Kóreami vládne po dlhé dekády dodnes. Trochu doleštiť a upraviť scenár, predĺžiť niektoré scény a pritlačiť na krutosti a nezmyselnosti, a bolo by to takmer dokonalé. 70% (16.10.2013)

,,.... věděl jsem proč bojujeme...ale už je to strašně dávno. Zapomnělm jsem...''' Po včerejším protiválečném Welkeom tu Dongmakgol jsem si řekl, že si dám ryze válečný film, když už tedy válka v Korei. A víte co? Tohle bylo snad ještě protiválečnější než ta poklidná vesnička Dongmagkol. Film zprvu vypadal jako detektivka z války v Korei. Někdo v jihokorejské armádě u frontové linie zastřelil zblízka důstojníka a navíc byly zachyceny dopisy severokorejců u jihokorejských vojáků. Někde je tedy v jednotce vrah a zřejmě i špeh, který je v kontaktu s komunistickou armádou. Jenže po příjezdu na frontu se ukáže, že není vše tak jednoduché jak na první pohled vypadá. S komisařem tak u jednotky strávíme poslední část války i toužebně očekávané a dlouho projednávané příměří, během nějž se ovšem neustále bojovalo, protože každý získaný metr země se počítal... Válečné scény byly dechberoucí a Jižní korea je v tomto opravdu na světové špičce. Nemám nic co bych filmu vytkl. Byla tam i řada velmi silných momentů, které však byly oproštěny od patosu a asijského afektovaného přehrávání. Pokud někde došlo na slzy pak byly jednoznačně na místě. Divák si tak při sledování tohoto filmu znovu uvědomí zrůdnost války jako takové i nesmyslnost tohoto konfliktu pokud se oprostíme od politiky a uvědomíme si, že proti sobě stáli Korejci. Za mne je to 5 zápalek z úschovny ve dně bunkru. * * * * * (26.10.2014)

Proč? Nač? Jak? Nikdo, a to myslím opravdu vážně, neumí ukázat absurditu války tak jako Jihokorejci. Teď jsme dokoukali a já místo jedné dvojky vína musela dát dvě. Jinak bych to snad nezvládla. Poslední půlhodina mě zase jednou srazila do kolen. A první "nehistorická" role Lee Davida, v které jsem ho viděla, je nezapomenutelná. (03.05.2013)

Moc hezký příběh, na kterém oceňuji především to, že není jednostranný. Nemá jen jednoho hlavního hrdinu, má jich několik. Proto si každý může vybrat toho svého. Tím, že se film nezaměřuje na jednotlivce, ale na celek, je to pro diváka ještě bolestivější a intenzivnější. Vedle skvělého Go Sooa a Shin Ha Gyuna, musím zmínit ještě (zatím) ne příliš známého Lee Je Hoona, který mě film od filmu těší víc a víc. Když člověk nabídne své srdce dobrému válečnému filmu, musí počítat s tím, že ho může mít na konci zlomené. A přesně to se mi stalo. Hun Jang mě opět nadchl. Hodně silný zážitek. 5* (04.02.2013)