Usagi Drop

Netradiční anime, ale panečku jaký! Čtu komentáře a názory o tom, že na studii z reálného života vztahu otec - dcera je to až přehnaně bezproblémový. Ptám se proč? Jistě, je tu mnoho zákonistostí, to hlavně ze sekce povinnosti a vzdělání, které se objevují v našem životě zřídka. A proč ne? Proč by někdo nemohl si dát za prioritu strávit svůj život péči o své dítko i za cenu toho, že půjde profesně dolů? Potřebovali ke spokojenosti Ferrari? Ne. Vůbec, proč se o tom bavím? Usagi Drop je tu od toho, aby probudil ty nejhřejivější pocity v nás uvnitř, nechal nás zamyslet a možná zazpytovat svědomí, proč jsme přeci jen se neobětovali víc pro úsměv druhých. Jistě, zlatíčko jako Rin by rozmrazilo srdce i tomu největšímu protivovi, ale i postava Daikichiho atmosféře zdatně napomáhá a tak jste nesnesitelně milým násilím nuceni natáhnout koutky úst nadoraz. Dočkáme se trochu klišoidních, přesto stále kouzelných vtípků; přiznačně malebná je doslova vodovková či temperová kresba, která velmi výjimečně sáhne k temnější barvě. Pro jednou jsem ušetřen typických japonských výkřiků, není třeba žádnýho karaoke, nevidím obnažené dámské nárazníky; na oplátku jsem zaplaven slušným civilním chováním, hledáním hlubších lidských hodnot - vše načrtnuto jemně citlivou linkou. Podobné Arie? Jak vůbec jde porovnávat totálně fiktivní svět, který sice je podobně sladký, ale duševně poměrně vyprahlý, osobně hodně vzdálený a hlavně místama ukrutně nudný? Aria má své nezpochybnitelné kouzlo, ale není pocit jako pocit. Zde jsem dosáhl opravdu čistého naplnění a doslova totální spokojenosti. (27.02.2017)

Ano - nebude to kult, ano - není to bezchybný seriál, ano - nemá to nijak zvlášť propracovaný děj a ano - snaží se to díváka dostat přes jeho nejprimitivnější pocity...přesto jsem si Usagi Drop jednoduše zamiloval...Je extrémně civilní, má sympatické postavy, nikdy nepřehání a jede na notě příjemna a inteligentna.A nepotřebuje k tomu nějaký fylozofický epos, ale vystačí si s obyčejným životem perfektně vystihujícím jeho podstatu.Letos chyběl seriál, který by byl takto vtipný, milý, občas smutný, občas veselý.Nemusí sednout každému, chápu to a dotyčné samozřejmě neodsuzuji, pro mě osobně jde ale o zatím jasný seriál roku, protože zkrátka zaplnil jednu z kvalitativních mezer letošní sezóny (a zaplnil ji skvěle) a to se vzhledem k nepříliš povedeným seriálům letos cení dvojnásobně.Zajímavé je, že mě baví cokoliv co mi seriál předkládá - první den Rin ve školce, Daikichiho problémy zvládat práci a dítě, počáteční averzi jediné rodiny co Rin zbyla, matku, která odmítá svou dceru...a přitom se nejedná o něco, co bych v životě nezažil nebo neviděl jinde...přesto jsem nadšen. (12.09.2011)

No, Subjektiv se tu sice intelektuálsky vyznal ze svého despektu k fuwafuwa (jestli jsem pochopil podstatu sdělení), nicméně já to tak černobíle nevidím... Aria the Animation mě uzívala k mozkové prázdnotě, pohozený králíček mě spíš naladil na smířlivou, idealizovanou realitu. Nic nového nenaučí, časem možná zapomenu, ale pozitivně hodnotit zkrátka musím. Tato nálada a sdělení mi... vyhovuje... přestože je to manipulace emocemi. Ale o tom filmařina je, ne? (10.09.2011)

Upřímně na takový příběh mi bohatě stačí jeho hraná podoba. Není to špatné, je to reklama na dokonalé rodičovství a dokonalé děti, takže je to taková ta příjemná podívaná a když se zasníte, je to bájo a nic nechybí. I když samozřejmě film se nemůže věnovat všem v takové hloubce a záběru jako anime. I tak se mi víc líbil film. Lepší 3*. (18.11.2016)

Pro mně zatím nejmilejší překvapení letní sezóny. Stejně jako ve výborném Aishiteruze Baby se příběh točí okolo malé holčíčky, která se dík nepřizni osudu ocitá opuštěná. V tomto případě se jedná o umrtí v rodině a malá Rin zůstane na krku přibuzným, avšak ti mají již své vlastní životy a ambice, tudíž se nikdo z nich nepere o opatrovnictví, ba naopak...Dívky se tedy ujímá svobodný 30-letý mládenec Daikichi Kawach, který jako jediný po jejich prvním setkání na pohřební sešlosti o Rin projeví zájem. Zde začíná jejich dlouhá pouť, plná překážek každeního života jako je školka, dětské oblečení, kariéra v práci, ale také vzájemné sbližování a vytváření silného pouta. Animace a kresba je velmi přijemná, hudební doprovot jak bysmet, ovšem nejbáječnější je seriozní humor ze života, doprovázený situacemi, jenž vám na tváři vykouzlí úsměv. (25.07.2011)