Jako bych tam nebyla

Odporná artová kokotina. Film se mi absolutně nelíbil ani esteticky a ani dějově. O příběhu je obrovská škoda mluvit, protože něco tak primitivního tu nebylo snad roky. Veškeré artovinky, kde se tvůrci snažili z hromadného pomočení hlavní hrdinky udělat vysoce estetickou záležitost, při které se nejeden človíček uslintá blahem, jsou naprosto trapné. Navíc je to všechno neskonale nudné a soundtrack je otřesný. Citově jsem nebyl políben ani z rychle projíždějícího vlaku. Jako bych tam také nebyl. Herci i herečky nestáli vůbec za nic. To musel poznat úplně každý. Jediným pozitivem byla hlavní hrdinka, která byla alespoň pěkná, když už zanedbávala hodiny, ba i celé dny herectví. Asi prvních 45 minut je film totálně o ničem. Poté se alespoň začne znásilňovat. V mých měřítkách to nestačí ani na jedinou hvězdičku. Byl jsem zaživa požírán nudou. (18.09.2013)

Překvapuje mě, že za tímto filmem stojí zrovna Irsko, když se celý odehrává na Balkáně. Nemyslím si ale, že by měli Balkánci něco skrývat. To, co tento film předvádí, se v jejich zemích prostě v devadesátých letech dělo a bylo to tak odporné, že na balkánskou válku často hledám hlubšího slova. U filmu mi občas chybělo více dialogů nebo alespoň jasných vysvětlení. Vše stálo na tom, ať si divák jednotlivé momenty vysvětlí po svém. Kamera totiž sem tam zabrala takové scény, že vidět je v reálu, tak se z nich asi jen tak nevzpamatujete. Podobné záběry má třeba ruský válečný film Jdi a dívej se. Jak říkám, Jako bych tam nebyla je opravdu hodně těžký film. Válka v Balkáně v místních chlapech probudila ty nejhorší pudy a rozvedla je do absolutna. Neřikám, že jiné války to nedokázaly, ale tady je to přeci jenom ještě docela dost aktuální. (14.01.2018)

O zlu občanské války se mají točit filmy. Aby ji lidé nebrali na lehkou váhu. Tento film je velmi dobrý, naturalistický. Nejstrašnější na filmu bylo, že některé uvězněné, znásilňované ženy své tyrany znaly. Osobně. "Ty jsi kamarád mého bratra", říká malá dívenka, která také sloužila jako hračka opilým mužům v táboře. I kdyby nic jiného, tohle, právě to si musí divák uvědomit. V občanské válce často osobně znáte svého vraha. A to je na ní nejděsivější. (23.09.2014)

Silný příběh, o tom žádná. Mladá žena jede do problematické země, aby zde učila. Není to země vzdálená, ale je to Bosna a Hercegovina. Žena zde strádá a její utrpení je podáno s neskutečným lidem kamery, což rozhodně má na diváky ten správný, nepříjemný efekt. Přesto si ale nemohu pomoct, ten film na mě neudělal až takový dojem. (23.06.2016)

Ekvivalent k filmovým svedectvám o utrpení v koncentračných táboroch. Surová, tichá dráma o zverstvách, stváraných na ženách (a dievčatkách) v Bosne a Hercegovine medzi rokmi 1992 a 1995. Očami mladej ženy, ktorá sa ocitla v nesprávnu chvíľu na nesprávnom mieste. Skoro celý film sa odohráva v tábore pre ženy, v dusnej atmosfére, na pustom priestranstve s tromi barákmi. Väčšina nepríjemných vecí (zabíjanie, znásilňovanie, ponižovanie) sa odohráva mimo záber, ale dôjde aj k jednej naturalistickej scéne - a dlhšej než je divákovi príjemné. Minimalistická Natasa Petrovic v hlavne roli postačujúca, Skarsgardove cameo potešilo. V závere sa film z deprimujúceho svedectva z lágru mení v úvahu o následkoch hrozných činov, s ktorými hlavná postava nielen že bude musieť žiť v spomienkach, ale ich bude musieť prijať za vlastnú krv v rodine... 4* dať nemôžem - druhá polovica filmu (pomer s kapitánom) je v psychológii postáv a ich konania menej dôveryhodná. I tak sa ale jedná o silný, nezabudnuteľný zážitok, po ktorom sa vám nebude ľahko zaspávať. (02.03.2012)