Teď a tady

Kdyby se Jeremy Irvine soustavně netvářil, že se nutně potřebuje poškrábat na intimních partiích, ale je mu to žinantní před kamerou, možná by mi jeho přítomnost až tak nevadila. Kdyby se Parker vykašlal na scénu s otcem brečícím ve zdemolovaném pokoji, možná bych filmu přiznala i příjemný nadhled. Zpočátku se totiž zdálo, že ironie bude hlavní nosnou linií. No, nebyla. (14.09.2014)

Filmy, v ktorých má hlavná postava chorobou vymeraný čas sú u tvorcov obľúbené, pretože umožňujú hrať na divákove city, ale súčasne sú extrémne náročné, pretože falošnosť, klišé, póza z nich pri nepozornosti tvorcov priam trčí. To sú dôvody, pre ktoré ma nezaujal najslávnejší predstaviteľ tejto tematickej skupiny - Love Story a ani dnes videný Now Is Good. Naopak Isabele Coixet ma dokázala zaujať filmom My Life Without Me, pretože sa dokázala existujúcim nástrahám vyhnúť. U nej sa mohol Ol Parker inšpirovať a mohlo to dopadnúť o niečo lepšie. (04.07.2014)

Další z mnoha filmů o těžké nemoci a seznamu věcí, které ještě člověk chce stihnout. Tentokrát snímek v komornějším provedení, upřímný, bez přehnaně dramatických scén a gest, s důrazem na romantickou linii. Dakota Fanning si zaslouží uznání za střízlivý a nenucený výkon, Jeremy Irvine si od Válečného koně trochu polepšil, ale stále mě nepřesvědčil, že je herec. Co ty lidi vede k tomu vybrat si ho do filmu? Tím spíš, že zrovna do tohoto snímku by se hodil daleko víc někdo „obyčejnější“. (31.08.2013)

Podobných snímků vzniklo již bezpočet, ale ne vždy se povedou. Myslím, že Now Is Good patří k tomu lepšímu a ač nepřináší nic nového, je to natočeno civilně a ani ne tak sentimentálně, jak jsem předpokládal. Hlavní dvojice je podle mě vybrána taky velmi dobře. Film jen bohužel nezanechá nějaký silnější dojem a po pár dnech Vám vyšumí z hlavy... 3,5*. (16.02.2013)

Romance ve chvilce mezi životem a smrtí. Každoročně podobný přírůstek mezi filmové diváky holt zavítá. Někdy je jich víc, liší se kvalitou i počtem momentů, kdy divák vytahuje kapesník. Procítěný kousek Now is Good si jde svou vlastní přirozenou cestou. Nepodbízí se, nehledá viníky. Jízlivá Tessa je prostě nemocná. Smrtelně nemocná, ač se to zejména jejímu otci (znamenitý Paddy Considine) a nejlepší kamarádce nemusí zamlouvat. Do seznamu uslzených brzy přibude také nová známost, a to nejen proto, že ztráta nevinnosti je součástí tak trochu jiného seznamu, aneb co ráda bych ještě stihla, než mě nadobro zavřou do dřevěné rakve. Scénárista snímku Báječný hotel Marigold Ol Parker si tentokrát do scénáře podle knižní předlohy nenechal rýpat nikým jiným a usedl i na režisérskou sesli. První šťastnou ruku měl při výběru Dakoty Fanning i při celkovém uchopení látky. Silné, neumělé, sarkastické, nenápadné, citlivě natočené.. a paradoxně k tématu navýsost příjemné.. (24.03.2013)