Anna Karenina

A tak ono to nakonec nebylo o té naší překladatelce... No ale nevadí, budeme tedy hodnotit historickou sondu do rozervaných srdcí ruských. Po jejím skončení jsem měl chuť smotat promítací plátno, obejmout ho a dát mu pusu, protože ta vizuální exhibice v prolínání všeho, co jen prolnout lze, ta byla na dvacet bodů z deseti. Především díky nápaditému provedení jsem měl pocit, že po dlouhé době sleduji něco víc než jen další frašku podepřenou o reálnou předlohu, za což jsem rád a milé Keiře posílám pusu na čelo, aby nebylo smutná z toho, jak tu o ní někteří mluví. (30.12.2012)

Stoppardova hluboká stopa na jevišti Wrightova manýristického teátru. Dlouho se ve mně bila použitá forma divadelních kulis a rekvizit s letmo se dotknutou "klasikou" výpravného filmu, ale to nakonec bylo u této verze Tolstého manifestu lásky, co je (není) zkalená pochybnostmi a konvencemi, vlastně jedno. Výsledkem je, stejně jako u Pýchy & Předsudku, či Pokání, že Wright položil většinu emocí na oltář vlastní režisérské imaginace (místy opravdu uchvacující), což je ovšem cesta, které nemusí být každý otevřen a já tak měl v porovnání s Jane Eyre Caryho Fukunagy pocit, že Anna je jen pomíjivá sněhová vločka, co dopadla na římsu rozpáleného krbu hradního pána Rochestera.. Jude Law je bohatýr, nicméně Aaron Taylor-Johnson by za svého Vronského zasloužil strhnout ten buržoazní knírek a vystřelit z Aurory.. (14.01.2013)

Nevyšlo to. Joe Wright se i napotřetí ponořil do vod kostýmního dramatu pomocí dokonalé kamery, strhujícího Marianelliho soundtracku a královny Keiry, ale poprvé narazil. Nekoná se čarokrása Pýchy a předsudku ani intimní osudovost Pokání. Anna u mě prohrává kvůli nezajímavým vedlejším postavám, chvílemi rušivé divadelní formě a hlavně emocím, které mě většinu času míjejí. Obdivoval jsem Vronského nebo respektoval ministra Karenina, ale veškeré lásky a trápení hlavního trojúhelníku mě spíš opatrně zajímaly, než že bych jim propadl. A to je u Wrighta adaptujícího klasickou literaturu nevyhnutelné zklamání. (26.12.2012)

Kdybych nečetl předlohu, byl bych asi dost dezorientovaný. Vše je urychlené a divadelní aranžmá přehlednosti nepomáhá. Film se mi ale líbil. Keira zahrála moc dobře a slzy i štěstí jsem jí věřil. Akorát mi přišlo, že Levin, v knize vlastně hlavní postava, zde byl poněkud navíc a film by se bez něj hravě obešel. 70% (12.11.2017)

Nejčastěji adaptované "ženské" (totiž na ženské hrdinky soustředěné) romány 19. století - totiž Janu Eyrovou, Pýchu a předsudek a Annu Kareninu - spojuje téma, které v našem, dogmaty hedónismu smýkaném století bije do očí: totiž téma problematičnosti tzv. "nespoutané vášně", která lomcuje člověkem a nedbá přitom morálních a sociálních bariér. Joe Wright to tentokrát se stylizovanosti přehnal a jeho do divadelních kulis částečně situovaný spektákl místy diváka mate a odcizuje ději, ale zároveň se mu podařilo do zestručnělého příběhu vtěsnat skutečné charaktery, ne jen panáky v kostýmech. Po zhlédnutí bylo o čem přemýšlet… (04.01.2013)