Anna Karenina

"Život je divadlo a my všichni jsme herci." Divadelní stylizace, kterou je ukázána povrchnost ruské šlechty roku 1874, dává filmu zajímavý rámec, pro předlohy neznalého diváka vnáší do prvních nejméně dvaceti minut filmu totální zmatek. Jsou tu scény, které z některých adaptací vypadly, nebo byly vzaty dost hákem (na začátku epizoda s mrtvým ajznboňákem, seznámení Anny s matičkou jejího budoucího milence), což se cení. Na druhou stranu jsou vynechány jiné, které by mohly nechat více vyznít druhému milostnému vztahu, tedy Levina a Kitty, což mě upřímně mrzelo, protože Levin je má oblíbená postava. Divadelní stylizace umožnila seberealizaci šíleného choreografa, který až dosud evidentně cvičil hady trpící bolením bříška a proto se zuřivě kroutící. Co to mělo být? Vzpomeňme na krásnou scénu plesu z Vojny a míru a Bondarčukovu tančící kameru, vzpomeňme na plesovou scénu z My Fair Lady nebo Tří oříšků pro Popelku a hlasitě zaplačme, protože si tady opravdu užijeme spíš pocit zmatení než plesání. Velký, opravdu velký problém jsem měla s tím odbarveným sladítkem nablblým, škareďoučkým, nijakým, co hrál Vronského. On mi i v knize byl sympatičtější charismatický, moudrý, laskavý a velkorysý Karenin. Tady, když stáli vedle sebe, měla jsem naprosto jasno, kterého ze dvou Alexejů bych chtěla do života. V rámci divadelní stylizace si měli odpustit, po vydařené milostné scéně, to eklhaftní olizování. Opravdu jsem nechtěla vědět, jak dlouhou slinu vyslintne Aaron Taylor-Johnson. Stejně jako u Vronského a vlastně ještě víc. Když si vzpomenu na ruskou verzi, kde mě malý Serjoža svou líbezností posadil na zadek, ptám se, proč ho tady hraje tak škaredý spratek. Není to taková kláda, aby bylo nutno hledat něco jiného, než prostě hezké dítě. Od něčeho takového, jako co tam bylo, by se Anně zas tak těžko neodcházelo.Protože byla vynechána část cestování Vronského s Annou po Itálii, jeho nevydařený pokus o sebevraždu, Anniny zdravotní problémy byly naznačeny až v samotném závěru, vypadá i v téhle verzi Anna tak trochu jako hysterka závislá na morfiu, i když to není v tomhle ohledu tak přepálené, jako verze se Sophií. Pro nešťastně zamilované mám vzkaz. Ani když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley, ZEJMÉNA když skočíte pod vlak, nebudete vypadat jako Keira Knightley. A pro tvůrce titulků, kteří jsou jistě celí natěšení si můj komentář přečíst, autor předlohy se jmenoval Lev Nikolajevič Tolstoj, ne Leo Tolstoy, jména se nepřekládají; nějak se s tím vypořádejte. (09.01.2013)

Anna Karenina je od Joe Wrighta po Pýše a předsudkua a Pokání opět trefou do černého. I zde se výtečně popasoval s náročnou předlohou, ale řekl bych, že zmíněným filmům se nevyrovná. A to i přesto, že nový Wrightův film je opět vizuální slastí a přehlídkou skvělého herectví. Jude Law i Kiera Knightley jsou parádní, ale nejvíce dle mého názoru září Aaron Taylor Johnson coby Vronský. Jenomže Wright se tak moc snaží dokázat jaký talentovaný umělec že to je, až ta jeho invence chvílemi připomíná exhibici a předávdění. Nápad situovat film do divadelních kulis je sice fajn, osudový tanec Anny a Vronského je taky esteticky povedený, ale chvílemi už to celé připomíná spíše videoklip, než důstojnou adaptaci novely. Chtělo by to trošku ubrat na egu. Ale opravdu jen trošku. (14.01.2013)

A tak ono to nakonec nebylo o té naší překladatelce... No ale nevadí, budeme tedy hodnotit historickou sondu do rozervaných srdcí ruských. Po jejím skončení jsem měl chuť smotat promítací plátno, obejmout ho a dát mu pusu, protože ta vizuální exhibice v prolínání všeho, co jen prolnout lze, ta byla na dvacet bodů z deseti. Především díky nápaditému provedení jsem měl pocit, že po dlouhé době sleduji něco víc než jen další frašku podepřenou o reálnou předlohu, za což jsem rád a milé Keiře posílám pusu na čelo, aby nebylo smutná z toho, jak tu o ní někteří mluví. (30.12.2012)

(2x) Velmi jsem se potěšila tvářičkou Alicie Vikander, přítomností Kelly Macdonald a hereckým výkonem Jude Lawa. Ale nad vším ostatním jsem mávla rukou. Divadlo patří do divadla a Keira by už konečně mohla přestat kralovat. Pořád z ní mám pocit, že její údajný talent není ani z poloviny tak výrazný jako její obočí. Na druhou stranu, takový manýrismus Kareninu snad ještě nikdy nepotkal. A to už je co říci. (08.12.2012)

Knightley určitě může být rozervanou rozvodovou revolucionářkou Kareninou, ovšem Taylor-Johnson rozhodně nemůže být hezkým hrdým hřebcem Vronským. Největší problém však sedí ne režisérské židli. Wright se svým exhibováním na prknech, jenž znamenají svět, zazdil velkolepost příběhu i auru slavné literární předlohy. Udělal z toho doslova divadlo ve filmu. (29.04.2023)