Anna Karenina

Bohužel převažují rozpaky. Mylně jsem očekávala něco ve stylu Vévodkyně anebo starého dobrého Wrighta, ale dočkala jsem se filmu, který je uchopen naprosto jinak. Prolínání scén s kulisami kolem působí přinejmenším originálně, ale bohužel i kýčovitě. A to především. Příběh měl sám o sobě na to, aby se divákovi dostal pod kůži, ale se vším tím divadelním vzezřením okolo si mě to skutečně nezískalo. V prvních minutách jsem dokonce doufala, že se omylem dívám na jiný film..Nemluvě o tom, že Keira sice září a slušelo jí to jako nikdy, ale příběh ohledně Kitty a Levina odtahuje pozornost jinam a působí rušivě a úplně, ale úplně zbytečně! Chápu, že se tvůrci pravděpodobně chtěli řídit předlohou (nečetla jsem ji, tak nevím), ale tohle byla jednoduše vata. Příběh je dobrý, Keira zahrála trpící ženu skutečně výborně (přestože po celou dobu jsou emoce na bodu mrazu, závěrečná scéna je emotivní až až) a Taylor-Johnson s Lawem jí zdárně sekundovali. A i když jsem sváděla vnitřní boj a přemlouvala se, abych dala 4*, tak jednoduše nemůžu.. (24.01.2013)

Škoda, že úžasně divadelní forma z počátku filmu tak záhy ustupuje... Mám k tomu jen čtyři věci: 1) největší rozkoš jde ruku v ruce s utrpením, 2) hrajem si na lásku a jsme si cizí, 3) kultura a z ní vycházející společenské normy někdy dokážou škrtit až k zalknutí a 4) třetí čtvrtina snímku se neskutečně vleče a rozutíká. Jo, a Anna se semtam (ve filmu!) chovala jako labilní kráva (což je můj niterný a snadno zavrženíhodný pocit, se kterým toho moc nenadělám). Nešlo až na dřeň. Škody, škody. (22.02.2013)

Mám pocit, že se Joe Wright od doby jeho fantastického debutu jenom hledá. Zkouší nové věci, formálně experimentuje, ale…není to tam. Ty hluboké emoce, které jsem zažíval u ´Pýchy a předsudku´ a částečně i u ´Pokání´, ty u jeho dalších filmů postrádám. Oceňuji jeho odvahu, že v 1. půli pojal staromilný Tolstého román jako dynamický, rozbouřený kus, situovaný z větší části stopáže do divadelního prostředí, kde se v rychlém sledu střídají kulisy a herci se prezentují stylizovanými pohyby (a božsky se na to kouká). Jenže emoce, které se mnou tak mocně zmítaly u sovětské Zarchyho adaptace, tu prostě nejsou, dostatečně nevyplouvají na povrch a slzy v očích se nekonají. Nevím, jestli za to může fakt, že Zarchy přistupoval k Tolstého románu s velkou pokorou, možná větší, než jakou projevil Wright, nebo jestli je hlavním kamenem úrazu skutečnost, že Aaron Taylor-Johnson postrádá to chlapské charisma, ze kterého se ženám podlamují kolena. Odmyslete si ten subtilní knírek a hned čekáte, že Vronský naskočí, spolu se svými středoškolskými spolužáky, na skateboard a Anna Kareninová bude mít velký problém s mravnostní policií, že sváděla nezletilého jinocha. Samotný tragický konec mě pak jen tak lehce, velmi lehce emocionálně líznul a to by se u adaptace tak zásadního románu stávat nemělo. Přesto, s přimhouřením obou kukadel dávám milosrdné 4*, jenom za tu odvahu, kterou Wright projevil, protože tvůrčím experimentům jsem vždy příznivě nakloněn. (05.02.2013)

Tolik hluboké lásky a spalující vášně, a přece tak odtažité a chladné. Tentokrát Wrightovi ujel vlak. A Keira v řadě scén svým projevem působila nepřirozeně... Je to přestylizované a celkově AK vypadá spíše jako křečovitý pokus o jakýsi art, u nějž nezbyly finance na exteriéry. Chápu, že po více než deseti zpracování látky, je třeba přijít s něčím originálním, ovšem divadelní kulisy, vypiplané kostýmy, dobové dekorace a hravá kamera (rozostřování obrazu, přesvicování), kvalitní drama nezaručují./// Casting Vronského mimo, Law vynikající a vnitřní rozpory, Keira však vnitřní rozpory, touhy a strasti Kareniny přesvědčivě zahrát nedokázala. [Kino] (28.11.2012)

Anna Karenina nemá emocionální sílu Pokání, ani ten neodolatelný půvab Pýchy a předsudku, přesto mě Joe Wright znovu dokázal dočista omámit, znovu jsem celé dvě hodiny nevěděla o okolním světě. Kdo čeká nějaké velké melodrama, je na omylu. Anna Karenina se snaží vyhýbat patosu a kýči a nutno říct, že se jí to daří. A navíc toto je verze i pro ty, kteří u podobných filmů obvykle zívají, zásluhu na tom má až zběsilé tempo, které se u klasických dobových dramat často nevidí. Od první minuty se obraz nezastaví, kolem hlavních postav vše tančí, komparzisté i místnosti, kterými prochází. Celé to divadelní pojetí diváka pohltí a po chvíli mu připadá, že i on sám je na jeviště, že právě to je skutečný svět. Přechody z interiérů do exteriérů jsou vyřešeny skvěle a dávají dokonalý smysl. Není to film bez chyb a je mi jasné, že především milovníci díla Tolstého budou mít výhrady, film se nezabývá náboženstvím a zemědělstvím, které tvoří velkou část knihy, jednotlivé příběhy zde nejsou úplně propojeny, především u příběhu Kitty a Levina (sám o sobě je to příběh krásný) není prohlouben vliv osudu Anny a v rámci celého kontextu tam tak moc nezapadá. Já se však ptám. Copak by šlo tak obsáhlé dílo natočit lépe? Oceňuji, že se alespoň nějaká verze zabývá i postranními liniemi a pak je to tu ten Joeův vizuál, opět jsou zde scény, které berou dech a které bych mohla sledovat pořád a pořád (taneční scéna), k tomu úžasná kamera, hudba a znovu se potvrdilo, že Keira podává ty nejlepší výkony právě pod Wrightem. Takže opět můžu Joe Wrightovi poděkovat, ten člověk vážně točí filmy pro mě a Hannu už mu odpouštím. (06.12.2012)