Anna Karenina

Díky bohu vrátil se k tomu, co mu jde nejlíp! Joe na mně opět vybafnul tím svým romantickým duchem a já nestačil kulat oči. Nejenom hudební podtext či atmosféra divadelního carského Ruska, no také krásná Kiera, které to tady neskutečně slušelo, mne dostalo/i do kolen. Kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem to četl… v rámci povinné literatury, jsem to samozřejmě nečetl. Co je povinné, to mně nebere (tož to ale není žádné přiznaní p. učitelko). No věděl jsem, jak to skončí, hned od první minuty kdy začali klepat stroje a hrát kankán jsem tušil konec (jasnovidec). V tom jsem viděl ji, toužebně jsem se podíval do její krásně laděných, hypnotizujících očí a věděl jsem to, ach jo! 8 možná i 9/10 hotový jsem byl. (08.01.2013)

Obrazově nádherný film, kde teatrální stylizace, jakkoliv nápaditá, mne po celou dobu rušila. Nakonec to ale byla jindy vážně milá Keira Knightley, kdo pro mne pohřbil celý film těžkým afektem. Po celou dobu jsem měla čas přemýšlet o jiných věcech, o pravé povaze vztahu Tolstého k ženám, o nevěře, o hysterkách, o verzi s Seanem Beanem, kterou bych viděla mnohem raději. Směšný milenec nebo celý film? Prostě ve chvíli, kdy konečně tato fraška skočila, jsem si uvědomila, jak moc lidský a lidsky sympatický byl dík tlumenému herectví Judea Lawa úředník Karenin. (06.01.2013)

Anna Karenina je jedno parádní divadlo. Wrightova múza Keira Knightley podává svůj obvyklý - výborný - výkon. Jude Law je v roli Karenina taktéž skvělý. Ale veškerou pozornost - zcela právem - na sebe strhává Aaron Johnson v roli důstojníka Alexeje Vronského. On Vronským žije. Marianelliho hudba možná trochu těžkopádná, ale určitě do filmu sedla. Na scénáři je dost znát, že jej psal dramatik - Tom Stoppard. A v neposlední řadě Wrightova režie dává snímku parádní opulentní nádech. Bravo! (28.11.2012)

Většinu takových těch klasických knížek o ženách spoutaných pitomou společností a její falešnou morálkou jsem buďto nečetla, nebo četla velmi dávno a už si to nepamatuji, tak mi přijde zajímavé, že z většiny filmových adaptací vycházejí jako omezené, sobecké, nesnesitelné ženské. Je to jenom tím filmovým médiem, nebo jsou takové i v knížce? Nebo se nacházím v nějaké fázi svého života, kdy nemůžu snést tragické trpící ženy? Budu se muset obrátit na knížky, abych si vytvořila názor. Nicméně k filmu. Bála jsem se, že mi ta stále intenzivnější inklinace k manýře ze strany Joe Wrighta bude vadit, ale první hodina mě zcela okouzlila, teprve v druhé půlce jsem začala být taková nerozhodná, ale na to můžou mít vliv moje antipatie k hlavní hrdince. A pořád se také nemůžu rozhodnout, jestli je Domhnall Gleeson dobrý herec nebo nikoliv. Rozhodně se objevuje v řadě zajímavých projektů, ale co si myslím přímo o jeho výkonech... mno, pátrání pokračuje. (30.05.2019)

Bohužel převažují rozpaky. Mylně jsem očekávala něco ve stylu Vévodkyně anebo starého dobrého Wrighta, ale dočkala jsem se filmu, který je uchopen naprosto jinak. Prolínání scén s kulisami kolem působí přinejmenším originálně, ale bohužel i kýčovitě. A to především. Příběh měl sám o sobě na to, aby se divákovi dostal pod kůži, ale se vším tím divadelním vzezřením okolo si mě to skutečně nezískalo. V prvních minutách jsem dokonce doufala, že se omylem dívám na jiný film..Nemluvě o tom, že Keira sice září a slušelo jí to jako nikdy, ale příběh ohledně Kitty a Levina odtahuje pozornost jinam a působí rušivě a úplně, ale úplně zbytečně! Chápu, že se tvůrci pravděpodobně chtěli řídit předlohou (nečetla jsem ji, tak nevím), ale tohle byla jednoduše vata. Příběh je dobrý, Keira zahrála trpící ženu skutečně výborně (přestože po celou dobu jsou emoce na bodu mrazu, závěrečná scéna je emotivní až až) a Taylor-Johnson s Lawem jí zdárně sekundovali. A i když jsem sváděla vnitřní boj a přemlouvala se, abych dala 4*, tak jednoduše nemůžu.. (24.01.2013)