Probudím se včera

Chtěl bych se probudit včera a nikdy nepodlehnout dojmu o současné romantické sci-fi, která nevěda, co se sebou, si počíná stejně bezradně jako titulní hrdina. Mix čehokoli, co se tváří alespoň trochu jako legrace pro dolních deset milionů a především: ten nejzdařilejší vtip, ten přijde samozřejmě až nakonec (výborná epizoda Zdeny Hadrbolcové). Pane Kovář, vy jste vtipnej člověk, vy jste takový zlatíčko. Tak proč nás s manželem tak serete s tou kytarou? (16.08.2013)

Uděláme si malý pitevní rozbor, kterým odebereme hlavní základní funkční orgány filmu a budeme se přiblblé smát tomu, jak filmu ke konci dochází dech a pomalu umírá ve fádnosti a nudnosti. Jak to u takových chcípáckých českých filmů bývá. No jo, český "vzduch" táhnoucí od Ostravy nám filmy usmrcuje ještě dřív než vůbec vzniknou. Potom se divíme tomu, že nám humorem div plíce nerozervou hrudní koš a neodkráčí do Maďarska za "lepším" vzduchem. Potom tady existují inteligentní filmy, které si koupí respirační zařízení dřív než stačíte říct Mádlo, kevlarové vesty proti blbcům a tak se nedočkáme žádného okuchání a ošizení o správný český humor. Morbidní a vláčný. (22.10.2012)

Jedna z lepších komedií o mladých za poslední léta. Podobně jako třeba Snowboarďáci neřeší akutní problémy lidstva, někdy se dotýká trapností, ani ten příběh extra neokouzlí, ale tady jde o srandu a navíc je tak krásně nostalgickej a povzbuzující, že nejde ho nemít rád. Určitě víc takovýchhle, než nějakou pseudozábavu „ze života“. Plus hafo známých tváří, dobře odvedených rolí, plno, narážek, dobrý muziky... Eva Josefíková... # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 8 | humor 5 | akce 2 | napětí 0 | pustil bych si znovu 8 (11.11.2012)

Je zvláštní sledovat film, jehož převážná část se natáčela ve vašem rodném městě, dokonce ve škole, kam jste čtyři roky docházeli a některé záběry sotva pár desítek metrů od vašeho bydliště. Měl bych být alespoň trochu pyšný, řeknete si. Pak vidíte film, silně průměrný, možná až podprůměrný, kdy se dostaví pouze pocit podivné nostalgie. Z vlakového nádraží udělají kulturní středisko, a učebny, ve kterých se mnoho let téměř nic nezměnilo a to téměř nic je v každém druhém (možná třetím, neměřil jsem) záběru, přičemž být nemá (plastová okna ve filmu z 80. let - wtf?). Díky bohu za Jiřího Mádla, nejlepšího českého herce mladé generace. (26.12.2012)

Zajímavý pokus o macourkovskou crazy komedii se sci-fi prvkem, v české kinematografii kdysi tak plodný a oceňovaný subžánr, pokus, který ovšem zůstal hrubě nevytěžen a který jasně ukázal, že napodobit nebo se jen přiblížit macourkovské imaginaci je pro současné scenáristy věc vskutku neproveditelná. Další, neméně důležitý, kámen úrazu tohoto filmu je pak fakt, že Miloš Macourek měl na režisérské stoličce svého Oldřicha Lipského, potažmo Václava Vorlíčka, kdežto scénáristé Lumír Holčák s Jiřím Mádlem mají Miloslava Šmídmajera, jehož práci bych tedy přídomkem ,,invenční" neoznačil ani nějakým nevysvětlitelným omylem... Opravdu zamrzí, že tak slibný projekt zůstal takhle nedotažený, oproti perfekcionalistům typu Oldřicha Lipského tu současní tvůrci nabízejí promyšleně snad jen product placement - stačí srovnat jen s konkurenčním seriálem Vyprávěj, který, ač myšlenkově neuvěřitelně plochý, po stránce výpravy a kostýmů navodil iluzi předrevoluční doby asi tisíckrát dokonaleji. Tady se návrat o čtvrtstoletí realizoval víceméně jen pár songy Michala Davida. Takže ve výsledky takový v poslední době typicky nemastný neslaný český mainstreamový film. Ale ten původní nápad, ten byl milionový... (15.10.2012)