Řbitov zviřátek

Příslušně archaická exhumace Kingova dávno pohřbeného pera. O jaký druh pera jde, se dá snadno polemizovat, vždyť i český distribuční název připouští odchylky od standardně užívané češtiny, tudíž není pero jako péro. A kočky rády skáčou na klimbající se ohanbí, takže je třeba se mít na pozoru, hlavně před těmi nemrtvými. Historku o starém indiánském pohřebišti, na němž vše pohřbené spolehlivě ožije, už ale po návratu mezi živé není naladěno na přívětivou notu, netřeba rozsáhle osvětlovat, je dostatečně známá. Určitým rizikem bylo ji filmově oživit po 30 letech a vzbudit opětovný divácký zájem o archaický materiál. A už bylo načase vtisknout látce důstojné zpracování. Mary Lambert neumí filmy režírovat a její směšné hloupnutí nepodrželo vůbec nic, až na chytlavou skladbu Ramones. Druhé dějství už byla naprostá beznaděj, kdy vypůjčený námět vydatným šňupáním kokeše zazdil i Eda Furlong. A v podstatě nebylo nijak náročné dva existující filmy překonat. Režijní dvojce Kevin Kölsch a Dennis Widmyer se podařilo do jejich verze nasypat všechny příslušné ingredience, na glutamát už nedošlo, ovšem napětí, atmosféru a gore to má v dobrém poměru. Nejdříve umře kocour, pak se čeká až přijde kocour, a pak si zahrajeme snooker s cisternou, kdy kvalitní šťouchanec vyřídí malou holčičku. Režie dost bojuje i vzdoruje předvídatelnosti, kterou je materiál stižen. Rozjezd to nemá kvapný, ovšem série tragických událostí je umně podána a s rodinnými příslušníky se dá spolehlivě prožít. Gore má kvalitu, film s ním nakládá uvážlivě. Někdy až moc uvážlivě, načež vyhřezlý mozek umírajícího černého mladíka střídá holčička v neporušeném stavu po nárazu cisterny(!). Finální část už má punc (c))hutné atmosféry, překvapí i zakončení. Jason Clarke a spol. si vedl spolehlivě, vypíchl bych zlou holčičku ztvárněnou Jeté Laurence. Odlišnosti oproti knižní předloze se najdou, to už k tomu patří, nemá smysl to tudíž řešit. Důležité je hlavně to, že obdivovatelé osmdesátkových hororů mají na co jít do kina, neb tenhle počin obsahuje podstatnou část toho, co měly kdysi dávno staré poctivé horory, které si ve videích ustlaly a na které se už (v kinech) tak trochu pozapomnělo. 8/10 (24.04.2019)

Nemůžu říct, že bych to přímo čekal, ale Řbitov zviřátek je skvělý poctivý horor. Z Kingovy předlohy si bere to nejdůležitější a nebojí si s ní pohrát tak, aby byl výsledek překvapivý i pro toho, kdo ji zná, ale aby to zároveň pořád zůstalo stoprocentně kingovské. Při několika scénách zavládlo ve slušně plném kinosálu naprosto hrobové ticho, což myslím hovoří za vše, na postavách mi záleželo a postupem času už jsem si nebyl jistý skoro ničím a děsně jsem si to užíval. Jason Clarke se hodí přesně do takovýchto rolí a měl jsem z něj radost stejně jako z Johna Lithgowa, dobrá je i hudba hororového experta Christophera Younga, které si při sledování takřka nevšimnete, ale za samostatný poslech stojí. Jsem prostě maximálně spokojený i přesto, že jsem se těšil na frankensteinovské šílenství z knihy a dočkal se něčeho úplně jiného (ale stejně dobrého). Všechno vyvrcholilo nesmírně vypjatým finále na zamlženém hřbitově... A ten konec! To nebyl konec jako od Stephena Kinga, to byl konec jako od Richarda Bachmana! (13.04.2019)

Ach ty dnešní děcka, furt někde dělají parkour, vyrábí si děsivé zvířecí masky a hrají si s Wendigem, kdyby raději seděli doma a hráli by Fortnite.......ohh pardon Apex Legends, tak by udělali líp. A dá se říct, že sem zase po dlouhé době, zažil jeden z těch nepříjemných hororů, přesně takovýhle zážitek, sem chtěl dostat od filmu US, který podle mně skončil, až moc šťastně. Tahle nová verze, oproti staršímu filmu, má pár změn a ty změny sou fajn, líp to tady smysl a všechno lépe do sebe zapadá. Příběh šokuje spíše až ve finále a na postavy, je tady kladen větší důraz, sou tady víc upřednostňovány, působí mnohem lépe a dobře se s nimi dá ztotožnit. Tajemství okolo samotného (h)řbitova, je dobře vykresleno a film oddaluje vstup na ono prokleté místo, ta atmosféra se tady buduje o dost pomaleji, ale celé to pak působí mnohem lépe, tahle neuspěchanost a pečlivé budování zla, je nejvíc silné na celém filmu. Za pochvalu stojí, všichni herci, obzvlášť můj oblíbenec Jason Clarke, jeho pomalá (opět) proměna, je parádně zpracována a výborně zahrána. A byť to neni tak krvavé, jak sem očekával, zanechalo to na mně lepší dojem, než z filmu US, i ty tajemství a celková mystičnost, zde působí mnohem lépe. A samotný závěr, ten udělá pořádnou díru do hlavy. PS: Mačku vzít lopatou po hlavě a byl by klid. (16.04.2019)

Starou verzi mám rád, i když je to béčko. Je pro mě s knihou spojená pupeční šňůrou v jeden celek, dovysvětluje závěr, King na ní spolupracoval a ve svých vzpomínkách ke knize si vybavuji zároveň i film. Nová verze je taky béčko (už jsem dlouho neviděl, že by herci byli v "lesním studiu"), ale je od knihy daleko. A vlastně moc nechápu proč, vlastně si děti úplně prohodily role. A čím je film dál, tím se víc a víc od knihy vzdaluje. Mám knihu moc rád, je to vlastně to první, co jsem od Kinga četl, tak má u mě speciální místo v mozku. Nakonec je vlastně to rozuzlení a pointa relativně přijatelná alternativa, je to ale udělané hloupě. U scény, kdy Elie směřuje k pohřebišti (ve filmu ani nezazní, že Mikmackému!), už jsem se musel i nechtěně smát, a to nedělám u filmu zas až tak často. Na druhou stranu pár scén krátce po prvním lidském návratu bylo skvělých, zejména česání a postýlka. Pak to šlo ale do kopru. Je tu až moc halucinací, celý děj se odehrává asi tak během tří dnů. Proč to vlastně vzniklo? Oceňuji nejvíc dvě věci - Jud kouří, bál jsem se, že nebude a za druhé - konečně správný překlad distributorů, chválím. (04.01.2020)

Nezajímavě a ošklivě natočená kingovská adaptace, již si snad nikdo nežádal a jejíž existence je ve srovnání s třicet let starou solidní verzí Mary Lambertové neopodstatněná. Film nemá žádný rukopis, žádnou energii. Tvůrci nepřišli s ničím zajímavým, naopak ve chvílích, kdy se snažili od knihy mírně odchýlit a přinést něco nového, začíná být snímek do tak neúnosné míry hloupý a laciný, až je to na plácnutí přes čelo. Filmu se nedaří u diváka vyvolat žádné emoce, žádné překvapení, nic. A finální facka přijde při závěrečných titulcích, kdy začne znít cover verze skladby Pet Sematary z původního filmu, jako by nám tvůrci mezi řádky říkali, že dneska je prostě cool udělat fádní a bezpohlavní remake z čehokoliv, co bývalo před lety dobré, a ať se s tím prostě smíříme. Ale já nehodlám. (27.08.2019)