Svatyně

Brutální a atmosférické, jestli on to nebude italský horor. Historické entrée s teutonskými rytíři plné nemilosrdného násilí a krutosti, střih a dostáváme se do naší současnosti, kde se satanské mystérium velmi rychle dostává do popředí celého dění a nastává masakr. Kdo viděl Bavovy Demony nebude překvapen, byť Soavi přece jen se svými postavami alespoň zpočátku víc pracuje a zaujme i třeba přelévání významu mezi hlavními hrdiny. Zpočátku ústřední dvojice vědce a restaurátorky ustupuje do pozadí knězi a dceři kostelníka. Hádanky, tajemné mechanismy, ale i sny, halucinace , kruté způsoby smrti  a ďábel sám. Peklo přichází na Zemi... Po nějaké době mne milovaná Itálie opět velmi potěšila, díky Adaamosi! (15.10.2022)

Zase jeden ze skvělých italských hororů. Tuhle zvláštní atmosféru, kterou při tom zažívám prostě miluju. Když vstoupíte do toho chrámu, tak přestává okolní svět existovat a vy pocítíte co se tam za celá staletí odehrálo, že tam číhá skryté zlo, které čeká jen na to až ho někdo vyvolá. A to nebude trvat moc dlouho. (03.09.2008)

La Chiesa obsahuje všechno, co mám na hororech rád – magii, démony (včetně jejich fyzických a ne digitálních masek), gotické kostely, postupné ovládání lidí zlem, satanské rituály, tajné a tajemné okultní nápisy a malby a svým způsobem to je přesně ten typ hororu, které mám nejradši. Jenže se mi zdá, že se scénárista a režisér drželi trochu při zdi, mohli občas trochu více přitlačit na pilu. Má to pár nudnějších míst, rozjede se to až ke konci. Místy je to trošku nesourodé a je to spíš několik scén slepených k sobě, než souvislý příběh. Parádní je úvodní scéna někdy z desátého století, podobné scény mě vždycky strašně baví. Prsty v tom má i Dario Argento (myslím, že je jeden ze scénáristů) a hraje tu i mladičká Asia Argento. 3,5* (18.10.2009)

Italská země má hororový žánr v krvi. Její tvůrce a jejich díla považuji za mistrovská a patřící mezi nedílnou součást filmového žánru. Tomuto snímku vévodí naprosto fenomenální "chrámová", ponurá hudba, nyní po čase, mě již dobře známého seskupení Goblin a génia jménem Phillip Glass. Jedná se o mé první setkání s ním a soundtrack celého filmu se stal jedním z mých nejoblíbenějších filmových (nejen hororových) melodií vůbec. Dále si mě Svatyně podmanila autentickou děsivou atmosférou a gotickou katedrálou, která byla postavena na samotných základech zla. Pokaždé, když nějaké takové "stavení" vidím či navštívím, vzpomenu si na Svatyni. Co se pod ní skrývá, kdy byla postavena a co bylo před ní...? První setkání s Asiou Argento a Tomasem Aranou, který je zde dokonale fascinující a démonický. Už navždy si ho budu pamatovat v této roli. Čarodějnictví, vyvraždění vesnice, velký kříž padající kamsi do hlubin a temná, vysoká katedrála. Chtěli byste v něčem takovém bydlet? Tak jako Lotte? Já nejspíš ne, určitě ne po tomto filmu. Pro mě nejlepší italský horor, jaký jsem dosud zhlédla a myslím, že ať se mi dostanou do rukou jakékoliv filmové klenoty z této země, tento pro mě zůstane stále tím nejlepším na špičce. Nezapomenutelné scény: chlapík s vrtačkou, žena drásající si obličej, pár ve zvonici, závěr. A spousta dalších. Když jsem prvně Svatyni "navštívila", byla jsem ještě v letech školních a po zhlédnutí se mi zrovna lehce neusínalo. Neustále mi bude znít v hlavě jedna věta. "Gotické katedrály jsou součástí vesmírného impresa, který neznáme, ani nepoznáme." (01.01.2006)

Ďalší Soaviho režisérsky pokus sa snaží byť tak veľmi tajuplný a desivý, až nudí. Je to skôr zlepenec surrealisticky podaných scén a aj napriek ďalšej hororovej kapacite, ktorá sa na filme podieľala - Dario Argento - kvality snímku tomu veľmi nenapovedajú. A rozhodne som čakal viac brutálneho gore. A tak chválim aspoň soundtrack, na ktorom sa podieľali kvality ako The Goblins alebo Philip Glass, ktorého úžasná skladba Floe je geniálna a je počuť napríklad aj v záverečných titulkoch. (14.02.2011)