Dvě ďábelské oči

Spojení Argentova vizuálně úchvatného stylu s naprostou dokonalostí Poeovy povídky muselo nutně znamenat úspěch. Snad bych si jen dovolil rýpnout, že se Argento mohl více držet předlohy, myslím si, že by to jeho adaptaci jedině pomohlo ( můj názor ). To Romero se pustil do velmi komorního, spíše až divadelního zpracování Poeovy předlohy. Zdlouhavost, o které se zde píše, jsem nijak zvlášť nepocítil. Spíš bych řekl, že celková zdrženlivost ( ke které mě mimochodem sedí i nepříliš výrazní herci ) dala maximálně vyznít parádnímu, typicky romerovskému závěru. Romero má prostě na některé věci patent. (15.10.2007)

Nedocenený klenot, ktorý znovu zažiari v tej najlepšej kvalite v 4k. Romerova poviedka je miestami naozaj creepy, ku koncu s bezchybnou krvavou bodkou od Saviniho. Poteší veterán Tom Atkins v úlohe detektíva. Argentova poviedka je hravejšia, s Poa si berie tu toto a tam ono, rovnako ako prvá poviedka má parádnu gotickú atmosféru, aj keď často v meste. Gore je opäť fantastické, aj keď to nie je čistý gorefest, pointa skvelá, i keď film mohol ostať pri nej a nemusel tam pridávať ďalšiu. Dojem z filmu to už ale nijako nepokazí. Perfektná je symfonická i klávesová hudba, vizuál, na ktorom si obaja páni dali stále záležať. (07.02.2023)

Dve z najväčších mien hororovej kinematografie, sa rozhodli pracovať na poviedkovom snímku, každý zvlášť a každý po svojom. Ich majstrovský talent tu ale príliš nebadať. Romero sa vrátil ku svojím obľúbeným zombies a Argento si zgustol na akomsi mixu gialla a nadprirodzeného (?) motívu. Obidva príbehy sú nezáživné a neobsahujú tú správnu konzistenciu žánrových prvkov. Podarené Saviniho make-up efekty, aspoň čo to zachraňujú z podpriemeru. (11.06.2017)

Docela o ničem.. Romero to vyloženě prokaučoval- jeho povídka je slabá, nevýrazná a já moc nemusím A.Barbeau. Argento je na tom o poznání lépe, dokázal do toho vpašovat více odkazů na Poeovu tvorbu, má k ruce lepší herce, ale pořád je to takové nějáké humpolácké a přes svou jednoduchost bych řekl překombinované. S Poem je to prostě těžké, už je to staré, samo o sobě to už moc neděsí (pokud to nevezme do ruky někdo tak osobitý jako Švankmajer) a převody do moderních adaptací většinou nedopadají bůhvíjak zdařile (protože ať se na to nabalí cokoliv, pořád to je v základu většinou jen jeden disturbing nápad, který tenkrát fungoval jen proto, že to Poe uměl správně napsat.) (05.11.2014)

Povidkovy film na motivy pribehu E.A.Poea. Prvni povidku nazvanou The Facts in the Case of Mr. Valdemar reziroval George Romero a opravdu me zklamala. Pribeh jsem samozrejme znal, zfilmoval ho uz minimlane Roger Corman a to docela dobre. Tesil jsem se s cim prijde Romero, ale on jej pouze presunul do soucasnosti a doplnil o nejaky ten krvavy efekt. Bohuzel je to cele hrozne natahovane, skoro celou dobu se nic nedeje a herci jsou opravdu silne podprumerni. Spis to vypada jako do nekonecna natahovana slabsi povidka z Amazing Storyes. Velka nuda. Ale pak prijde na scenu jine reziserske eso - Dario Argento - a vse je uplne jinak. Uz prvni minuty jim zfilmovane povidky The Black Cat, kdy fotograf Rod Usher (v podani Harvey Keitela) pracuje na fotkach mrtve zeny, kterou rozpulilo kyvadlo, davaji tusit ze tentokrat se budeme bavit. Argento svou cast filmu nacpal odkazama na ruzne prace E.A.Poa, sam jsem poznal jen ty nejznamejsi (Berenice, Zanik domu Usheru, Lenora, Annabel Lee). K tomu pridal skvelou kameru a kvalitni maskerskou praci Toma Saviniho (mihne se v male rolicce inspirovane prave Berenici) a cele to podtrhl dobry Keiteluv vykon. Jinak pribeh o nenavisti ke kockam a zarlivem manzelovi zustal zachovan, snad jen snova sekvence s narazenim na kul pusobila trochu rusive. Doporucuju zapomenout na Romerovu povidku a pustit si film od prostredka, zazitek bude perfektni. (26.09.2004)