Lynč

Ten, kdo čeká nějaký ten umělecký zážitek životopisného formátu o americkém režisérovi Davidu Lynchovi, tak bude zklamán, jelikož v tomto polském filmovém počinu neuvidíme žádné Městečko Twin Peaks ani čekoslovenskou Vesničku mou střediskovou, nýbrž pěkně reálnou polskou vesničku, o které by se dalo říct, že je tak trochu zabijácká. Reálnou píši hlavně proto, že tento průser se skutečně stal a my se stáváme svědky činů, které pěkně zamávaly polskou mediální scénou. Z daného podtextu tohoto snímku by se dal vycítit jeden nepříjemný pocit a to je takzvaná bezmoc, kterou bych nepřál ani svému největšímu nepříteli. To, že se ze spořádaných občanů stanou doslova nepříčetní hrdlořezové bych v tomto případě připisoval špatnému systému a nefunkčnosti soudů a policie. Ono člověk je občas překvapen, kolik nenávisti, zášťi, závisti a dalších příjemných pozitivních emocí se vyskytuje za zdmi některých příbytků, zejména v tomto případě v jedné polské vidlácké komunitě, kde jsou místní burani doslova donuceni k nepříčetnému činu. Jde o to, že jeden od pohledu příjemný recidivista dělá svému okolí doslova peklo na zemi a místní obyvatelé nevědí, jak se mají bránit, když je tento terorista se kterým si polský soudní systém neuměl poradit. Nejde o to, že je sprostej, nemytej nebo, že krade a nepracuje, vydírá, ale dokonce na lidi a zvláště na ženy vytahuje doslova všechny různé šavle a meče a tom tím způsobem, že by se tomu divil i Bulhar, kterej na koncertě Rammstein nerozumí ani slovo. A zcela souhlasím s recenzemi mých oblíbených uživatelů octopuskou a Arsenalem83, kteří píší o místní nespravedlnosti a nečinnosti policie, kteří svou naivitou a debilitou, ale spíše by se dalo napsat leností nechali tohoto uzurpátora konat tyto šikanózní excesy a díky, kterým byly tyto činy opomíjeny a které vedly k tragédii, která zasáhla nejprve tuto vesnickou komunitu a posléze celý polský mediální svět. A přesně také souhlasím s názorem, že soudní systém vyřkl ortel, který rozděluje společnost na dvě poměrně stejně početné skupiny lidí, kteří vidí tu spravedlnost podle měřítek toho daného individua. Ona je totiž potíž v tom, že ta jedna skupina je chytrá až do tý doby než se jim stane něco podobnýho a v tu chvíli si sundají své rádoby spravedlivé růžové brýle a doslova z minuty na minutu převlékají kabáty jako by se nechumelilo. Vidím to a čtu to dnes a denně, tihleti rádoby mírotvorci si myslí, že když budou posílat zbraně do nějaké nejmenované země a nosit bikolóry jedné nejmenované země, že tím tu válku zastaví a té dané straně pomůžou. Hovno, nasrat, opak je pravdou, protože tito intelektuálové těmito činy akorát ten daný konflikt prodlužují a měli by za to být po zásluze potrestáni. To samé si myslím o tomto rozsudku a akorát mi potvrdil mé konspirační teorie o bývalém východním bloku, kde malé ryby chodí sedět do malého zapáchajícího rybníčku a ty velké si pěkně, svobodně plavou v nekonečně velkém voňavém oceánu bez strachu a bázně. Za tento nádherný kaleidoskop lidských nátur mi nezbývá hodnotit tento filmový masakr jinak než za bezchybných i když smutných 100%. Viva la Realita!!! (10.06.2022) (méně) (více)