Vláda

OK, už dlouho jsem nic nebingnul takhle rychle a ne že bych byl na ty 3 řady za 2 a půl dne pyšnej. A je to velká srdcovka. Pilou Asbaek je bůh i když třeba oproti GoT a 1864 daleko civilnější. Bál jsem toho, protože to prý dělá z konzervativních politiků Hitlery a ono je to v konečném důsledku spíše naopak. Bohužel ty věci, co tam byly před 10 lety šokující jsou dneska v reálu slabým čajem a normou. Co bylo strašně svěží je o sobě pochybující a chybující premiérka, která mění názory. Což bych upřímně chtěl vidět i v reálu a u lidí smyšlených i skutečných nechápu tu posedlost názorových a nechybujících supermanů. Strašná pecka byl Lars Mikkelsen ve 3. řadě, ten tam měl být od začátku. A jestli má někdo slabost pro blondýnky, tak je to uplně v prdeli. Byl jsem nadšenej. 10/10 (12.10.2020)

Nejdůmyslnější tah věhlasného seriálu dánské veřejnoprávní televize spočívá v tom, že láká na nestranný pohled do zákulisí politiky a médií. Jenže ve skutečnosti neukazuje, jaká politika je, nýbrž jaká by měla být. Je pak na divácích samotných, aby si uvědomili kontrast politické linie i vystupování zdejší hrdinky vůči reálným politikům. Při tom ale scénáře nikdy nesklouznou k naivitě a naopak nechávají Birgitte Nyborgovou procházet zásadním obloukem z idealistky po nesmlouvavou političku zocelenou vládními tahanicemi i často donucenou ke kompromisům neslučitelným s jejím výchozím přesvědčením. Zatímco žánrový "House of Cards" staví na utvrzování předsudků o zlovolnosti a prohnilosti politiky, čímž divákům ospravedlňuje jejich distancovanost od politiky, v jádru bytostně politický "Borgen" popsaným kontrastem stimuluje nahlédnutí politické situace a motivuje k voličské aktivitě. Současně skrze jednotlivé politické problémy řešené v jednotlivých dílech, které jsou didakticky prezentovány z obou názorových stran, ukazuje divákům kontrast morálního i uváženého a zaslepeného postoje. Ve třetí sérii se vyprávění stejným principem zaměřuje na svět médií, konkrétně těch dle jejich stanov veřejnoprávních a výmluvně ukazuje mor současné vlády managerů, kteří vše posuzují absurdním měřítkem výkonnosti. Při tom všem seriál v základu staví na vtahujícím dramatu, díky čemuž pohltí i ty, kterým doposud byly politika či média zcela lhostejné. (10.06.2016)

Tak nějak by to mohlo fungovat. 1) Fiktivní pohled do zákulisí dánské vládní politiky je trochu suchý, chvílemi nevyrovnaný, ale přesto zajímavý._____ 2) Hlavní postavy si mě získaly a jejich dějové peripetie jsem sledoval se zájmem. Příběhům nechybí lidský rozměr ani optimismus._____ 3) Zaujali mě 32letý Christian Tafdrup (programový ředitel Alex, co pořád prudil) a 29letý Anders Juul (pohledný televizní reportér Simon Bech)._____ 4) Tak uvažuji, koho v Česku představuje idealistická premiérka Birgitte Nyborgová, pragmatický liberál Lars Hesselboe, představitel opoziční Strany svobody prasoidní Svend Age Saltum, průmyslník Joachim Crohne, prezident Turgistánu, šéf bulvárního Ekspresu Michael Laugesen, kariérista a nový šéf Centristů Jacob Kruse, o manažerovi na baterky novém programovém řediteli zpravodajství Alexovi Hjortovi ani nemluvě. Uměl bych k uvedených postavám přiřadit vždy hned několik našich politiků. Jo, jo..._____  11.9.2023 - Čtvrtá řada nezklame ani ve stylu vyprávění, ani v tématu či naléhavosti sdělení. Zaujali mě 22letý Lucas Lynggaard Tønnesen (Birgitin syn Magnus), oblíbený grónský herec a filmař Ujarneq Fleischer nezjištěného věku - zabitý Malik a 33letý Simon Bennebjerg (Birgitin tajemník Oliver). (17.06.2017)

Po prvních dvou dílech mám pocit, že se jedná o tendenční seriál podporující politiku současného Evropského establishmentu a iracionální liberální iluze o krásném multikulturním světě, který ve skutečnosti, ale neexistuje. Hlavní hrdinka je klasická středová liberálka bez vyhraněného ideového ukotvení, ale plná naivismu a ovládaná politickou korektností prostě taková Dánská Merkelová. Nepřekvapuje mě, že nejhůře je vyobrazen lídr socialistů, který má ale jako jeden z mála racionální názory na migraci a také na systém, ve kterém žije a nedělá si žádné hloupé iluze a pak ultrapravičák od Svobodných, který je čistý pragmatik a jeho představitel mi trochu vzhledem připomíná Zemana. Zatím bych tedy řekl, že Vláda je sice pěkně natočený produkt, ale pořád jen obyčejná agitka obhajující současný neoliberální politický mainstream, který ale jednoznačně selhal a pomalu prohrává všude v Evropě. (21.09.2016)

Po prvních dílech jsem měla pocit, že to tematicky podobnému seriálu House of Cards nebude sahat ani ke kotníkům, že tam jen postupně vystřídají všechna klišé, která se okolo politiky a médií dají podojit, ale postupně jsem se do Vlády - tedy hlavně do postavy premiérky Birgitte nekriticky zamilovala. 30 epizod, 30 hvězd. (18.04.2017)