Druhá šance

Pro mě příjemné překvapení. Navzdory Carellovi a anotacím to vůbec není komedie a ani těch pár úsměvných momentů na tom nic nemění. Spíš je to komorní drama, které s místy odlehčeným nadhledem sleduje zoufalý pokus zachránit si život utopený v umírajícím manželství, kde ti dva žijí spolu, ale každý sám, uvězněni hluboko v každodenní rutině a neměnných rituálech. Ani jedna z hlavních postav není jednoznačně kladná, ani jedna není jediným viníkem. Každý má své chyby, které jsou následkem součtu chyb nasekaných postupně během dlouhého vztahu. Jejich cesta za změnou je hořká, bolavá a dlouhá a nevadí, že v rámci zjedoušení se vše zdánlivě točí jen kolem vyhaslého sexu. To ostatní je za ním snadno čitelné. Varovný prst vztyčený pro ty, kdo mají v plánu společné stáří a "žili spolu dokud nezemřeli." Carrela je jen lehce zaměnitelným nástrojem, který se nijak výrazně neprojeví a přenechává, což je dobře, veškerý prostor hlavní dvojici. Meryl Streepová, ale tentokrát zejména Tommy Lee Jones jsou totiž excelentní. V každé scéně, v každém záběru. Jediným rušivým prvkem, který mi po půl hodince filmu už skutečně lezl na nervy jsou otravné písničky, které režisér narval do každé chvilky, kdy nikdo nic neříká a je to možná poprvé, kdy jsem je při sledování nějakého filmu uvědomil jejich nasazení. (20.01.2013)

Tak tohle fakt ne. Herecké obsazení ve mě vyvolalo dojem, že se budu bavit i přesto, že konec je narýsován už názvem filmu, ale vše se nakonec změnilo v táhlou nudu, kde jsem jen čekal, že se začne alespoň něco dít. Ale nedělo se nic. Já už si pak přál, aby třeba Steve Carell spadnul ze židle, nebo proskočil oknem. Místo toho jeden z nejnadanějších komiků dřepěl po celou dobu v křesle a marně se snažil o oduševnělý výraz. Dalším zklamáním byla Meryl Streep, podávající jeden ze svých nejhorších výkonů. Celou dobu jen kuňkala a čuměla jak vyoraná myš. O jakousi záchranu se snažil přehrávající Tommy Lee Jones, ale při té scénáristicko-režisérské bídě nemohl mnoho vymyslet. Totální zklamání. 10% (29.11.2012)

Nemám príliš v láske kategorizovanie kinematografie na komerčnú a artovú, resp. nezávislú. Hope springs je hollywoodsky film s dvoma megahviezdami, ktorý je v mnohom viac realistický a trefný ako ľubovoľná artová dráma. Ak by bol presne ten istý scenár realizovaný trebárs nejakou škandinávskou artovou režisérskou star, bol by tento film považovaný za umelecký. Takže vysoká spokojnosť, medzi mierne zápory patrí možno občas rozvláčne tempo a to, že sa ďalej v deji neobjavila postava Elizabeth Shue. (15.09.2012)

Ještě nejsem takový bručoun jako Arnold, ale po jedenatřiceti letech manželství jím nepochybně budu. Pokud v tu chvíli přijde má milovaná s nápadem na terapii, tak si hbitě uvědomím, že párky si ohřát umím, bílé od barevného prádla ještě rozeznám, porna je plný internet a organizovat volný čas se snad také naučím. Mne zkrátka příliš nebaví odreagovávat se pohledem na snímek, který řeší problémy ze života a čekat na to až důchodci konečně spolu skočí do postele. To však neznamená, že by u mne mrzout Arnold občas nezabodoval suchým konstatováním. (13.04.2013)

Už úvodná predtitulková scéna napovedá mnoho. Druhá šanca (uff, zasa tie naše názvy) na podnose predkladá problémy každého normálneho dlhoročného manželstva, v ktorom sa ozubené kolieska jednoducho časom musia obrúsiť. Naše hlavné duo nezíduc z plátna zažíva brutálny stereotyp plný nezáujmu, oddelenej spálne a nulovej intimity. Koncert sa rozbieha hneď od začiatku a hoci mám Meryl rád, tu sa nechala mierne zatieniť dokonalým Tommy Lee Jonesom, ktorého nevrlý a životom otrávený starý páprda je na zožranie. Pobavil som sa dokonale a bavilo sa aj celé kino (asi 20 ľudí??? áno, pretože Resident Evil časť 157 je viac popiči). Frankel s Meryl opäť boduje! (18.09.2012)