Imaginaerum

Na tento film jsem se docela těšil, protože Nightwish patří mezi moje oblíbené kapely. Bohužel jsem docela zklamán, čekal jsem daleko víc, ale pořád to dopadlo líp než Lordů a jejich Temného patra. Vizuálně pěkné (sněhulák se mi líbil i když na Doktorova nemá), hudba bohužel mohla být více využita a příběh trošku víc dotažen. V hodnocení jsem trochu nerozhodný, chtěl bych dát 4*, ale nemám z toho filmu takový pocit. Možná časem změnim názor až se podívám znova, což se rozhodně podívám už jen kvůli Marianne Farley. (24.05.2013)

Můj jubilejní 100. komentář jsem si nechal právě pro tento film. Jelikož je Nightwish už nějakou dobu jedna z mých nejoblíbenějších kapel a album vydané k tomuto filmu jsem měl poslechnuté už dlouhou dobu dopředu, na tento film jsem se náležitě těšil. Co se týče hudebního a vizuálního zpracování, tam mě film rozhodně nezklamal, nemám tomu co vytknout. Věc, která u mě mírně pokulhávala byl děj. První polovina filmu byla zmatená, a ikdyž jsem se k nějakému rozuzlení na konci dostal, tak mě sledování první půlky příliš nebavilo. Takže ač mám k této kapele velmi kladný vztah a na film se tak těšil, nemohu dát plné hodnocení. 75% (22.06.2013)

Já teda Nightwish neposloucham a ani jsem nevěděl, že si pouštim jejich projekt. Měl jsem tady k tomu poznámku "zajímavá vizualizace (82 minut)" nebo něco takovýho. To mě přinutilo si to asi po 3 letech, co to mam v chci vidět, pustit (hlavně těch 82 minut). No na to, že to je srdcovka hudební hvězdy, to překvapivě funguje! Asi to bude i tim, že to má docela pěknou výpravnou hudbu, která vesměs postrádá zběsilý dupání do kopáků (metal). Spíš než příběh (no tak, je to muzikál...) zaujmou všeljaký obrázkový metafory. Fanoušci jsou asi zklamaný, ale já jsem s tim v pohodě =). (70%) (29.04.2017)

Imaginaerum by NIGHTWISH - ten přívlastek určitě přilákal velkou spoustu fanoušků (co si budu nalhávat, mě taky, i když jinak Nightwish neposlouchám). Ovšem ti pak mohli být trochu zklamaní, protože zde zazní celkově tři písničky + pár fragmentů (stylu: dvě postavy si povídají a v pozadí hraje gramofon "I Want My Tears Back", což ve výsledku jenom ruší), jinak jde o symfonické variace. Zpočátku tripový a smysl moc nedávající výlet do snů (respektive mizejících vzpomínek) umírajícího skladatele se postupně prodchne překvapivou dávkou emocí a ve spojení s povedeným vizuálem a právě tou monumentální hudbou dokáže vykreslit velmi působivé momenty. 7/10 (29.05.2013)

Dejte do filmu klauny - stačí na chvíli, tak jako tady - a máte u mě úspěch prakticky zaručený. Ne že bych je nějak zbožňoval, vlastně k nim nemám nijak vyhraněný vztah, ale začalo to mými milovanými Klauny zabijáky z Ameriky, pokračovalo Iglesiovou španělskou invazí v podobě Balady o smutné trumpetě a nyní útočí skrze Imaginaerum už i Finové - prostě se to šíří stejně jako zombie nákaza do celého světa. Ale teď už k filmu. Pokud jsem to správně pochopil, použitá hudba pochází od skupiny Nightwish. Ano, na film jsem se podíval, aniž bych byl jejich fanouškem. Ba co víc, to jedno album, které jsem dohromady kdysi slyšel, se mi vůbec nelíbilo, protože tohle je přesně ten typ hudby, kterou nemám rád. Avšak tady byla hudební složka k mému velkému překvapení poměrně líbivá a to dokonce i skladby se zpěvem, což by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Nevím, jestli film vznikl jako vizualizace alba, nebo byla naopak hudba vytvořena speciálně pro film, ale nakonec na tom vůbec nesejde (tedy aspoň mně ne). Tak ale teď už vážně k filmu. Imaginaerum má hned několik dalších předností, kvůli kterým stojí za pozornost. Tou nejvýraznější, jež vás praští do nosu už při pohledu na obrázky, je pochopitelně technické zpracování, které boduje i tím, že není použité pouze na efekt, ale má v příběhu své opodstatnění. Pan režisér sype z rukávu téměř bez ustání jeden vizuální nápad za druhým a je radost být u toho. Uznávám, že některé pasáže diváka na zadek neposadí a třeba taková scéna s Louskáčky a dvouplošníkem vypadá jako vystřižená z třetího Crashe Bandicoota nebo přinejlepším třetího Slye Coopera, ale to jsou jen drobnosti a celkově musím vizuální stránku jen a jen chválit. Makabrózní atmosféra (ale možná za to můžou ti klauni) se mísí se snad až dekadentním nádechem (i tentokrát jsou možná na vině oni cirkusoví baviči), do toho se tu objevuje dvojník Steva Carella, jenž na nás vyskakoval ze všech možných trailerů a galerií a který se nakonec svému předobrazu příliš nepodobá a ani cestou netrousí žádné hlášky. Příjemné je, že to není pouze rozpohybovaná reklama na Nightwish, naopak, pokud jejich hudbu tak jako já neznáte, prokoukáte se filmem a ani si jejich přítomnost neuvědomíte. Jo, a abych nezapomněl, má to jenom sympatických 75 minut. (25.04.2013)