Barbie

Life in plastic is (not that) fantastic for Barbie. Já vlastně nevím, občas mi hlavou projelo jaká neskutečná bejkárna Barbie vlastně je, ale na druhou stranu jsem se u toho dost bavil. Ve světě, kde se toho teď děje tolik negativního, si tenhle svérázný růžový meta únik všichni zasloužíme. (25.07.2023)

Odvážná a zároveň velmi bezpečná snaha o romantickou bláznivou komedie, která ve většině stopáže skvěle funguje. Tahle příjemná oddychovka se snaží o společenský i feministický přesah, ale pořád v rámci mantinelů velkého korporátu, což nikdy nemůže dopadnout tak, jak bychom si přáli. Ken za 100%, zbytek filmu 60%. (03.08.2023)

Definice pojmu guilty pleasure. S příchodem reálného světa a korporátních cápků od Mattelu jsem čekal brutální propad kvality, jenže... Ono se to nestalo. Jasně, Barbie obsahuje dost nefunkční "matka/dcera" linku, ale ten zbytek je brutální nářez. Kreativní růžová apokalypsa, která skvěle pracuje s jednotlivými motivy a dokáže vás upřímně rozesmát. Už ani nepamatuji, kdy naposledy jsem seděl v kině, kde by všichni jeli na stejné vlně ujetosti a hekali nad každým druhým bizárem. Pecka - miluji to. Barbenheimer je ultimátní zážitek. (Objektivně 4* a souhlasím s komentářem J*A*S*M. Ale vzhledem ke zdejším hodnocením si asi můžu dovolit nadhodnotit.) (19.07.2023)

I´m Just Ken, reklama na depresivní Barbie nebo odkaz na Rockyho. Tyhle věci mě v tomhle přiblblém filmu potěšily. Určitě se sem skvěle hodí dokonalý Gosling v roli Kena. K poselství filmu se raději vyjadřovat nebudu. Děsí mě představa, že úspěch Barbie nám samozřejmě přihraje prequely, sequely, spin offy a kdoví co ještě ze světa Mattelu :( 40% (28.09.2023)

Barbenheimer, part 1. Pro budoucnost kin je to požehnání. V současné době profesních stávek, postcovidového strádání a nadvlády streamovacích služeb, se dvě letní premiéry proměnily v kontrastní událost, na kterou slyší celé spektrum publika. Profesionálové se pomalu učí, že černobílé / banální cílení obsahu na konkrétní diváky typu muži / ženy / děti končí. Na Barbie chodí všichni v růžovém a ti, kteří na přednáškách nespali, vědí, jak se vztah k této barvě za posledních sto let proměnil (a dál se měnit bude). V globálu jde o fenomén starý přes půl století a tak se nelze divit, že za těch 64 let má Barbie velké procento dospělých fanoušků, přičemž děti ji teprve začínají objevovat. A bývalé Československo ji nikdy plně nepochopilo, bohužel. Zároveň je to první hraný kino film po éře 40 animáků pro trh VHS, TV a VOD, takže i to je důvod k oslavě. Merch má Barbie výborný, hodně se ho dostalo i do ČR, už teď jsou to sběratelské kousky a je to jednoduše radost. Soundrack je příjemný, i když některé tracky dávají smysl až po shlédnutí ve filmu. A jaký je tedy výsledný film jako takový? V trailerech vyšlo najevo opravdu velké množství nápadů, byl odtajněn styl i humor a zdálo by se, že toho už moc navíc nezbylo. Naštěstí chytrý marketing klamal tělem a reálně film nabízí poselství navíc, naštěstí to není jen přehlídka toho, jak se Greta Gerwig pokusila zrekonstruovat 30 klasických motivů z dějin filmu, ale má to emoční hloubku. Setkání Barbie s realitou je nad očekávání kruté, stejně jako Kenova cesta za patriarchátem. Celý příběh je koncipovaný jako fantasy quest okořeněný prvky z klasického muzikálu. A kupodivu to funguje. Jaký je pro něco takového důkaz? Už teď se některým analytičkám feminismu z toho všeho zatočila hlava. Já sama se nemůžu dočkat, až vyjde Barbie podle Kate McKinnon a hrdě si ji vystavím vedle Malibu Stacy a Cynthie. Pokud vás zajímá reálný svět Mattelu, cele doporučuju dokument Tiny Shoulders, Rethinking Barbie (2018). (26.07.2023)