Barbie

Znáte to rčení, když celek je více, než součet jeho částí? Tak u Barbie to vnímám přesně naopak. Byla řada pasáží, které se mi na filmu neskutečně líbila, ba jsem je považoval až za geniální. Včetně úžasných tanečních vsuvek, které trefně rozbíjí již probíhající absurdní atmosféru. Barbie rozhodně není chudá na dobré nápady, ale přesto jako celek... O čem ten film vlastně byl? Co mi přinesl? Mohu s čistým svědomím říct, že jsem se po celou dobu bavil? Bohužel ne... 7/10 (06.10.2023)

První půlka super, skvěle stylizovaný svět, dobrá žánrová filmařina, naprosto geniální casting. Opravdu nápadité, vtipné, včetně té časti, kdy se postavičky objeví v L.A. Od návratu zpět do BarbieLandu tomu ale pomalu začínají docházet nápady, vrší se tam klišé na klišé a ke konci je to tempo fakt pomalé a obsah dost prázdný (s výjimkou plážové bitvy a písničky "I Am Just Ken"). Podtrženo a sečteno - zábavný letní biják, který už ale asi nebudu mít potřebu si někdy pouštět znova. Nic víc, nic míň. (31.03.2024)

// Ken sice nejsem, ale rozhodně jsem kenough. Možná i proto jsem v sobě dokázal najít dost pozitivní kenergie, takže mě Barbie pobavila tak akorát, abych si ji dokázal užít, a zároveň nedojala tak moc, abych musel začít pochybovat o své soudnosti. Skvělý camea, chytrý scénář (s revolučním bych brzdil), šikovně natočené a s chutí zahrané (Gosling vládne). Škoda občasné doslovnosti a taky že ve filmu nebylo víc originálních písní a tanečních čísel, které na tom byly to nejlepší. 7/10 (22.07.2023)

Barbie? Nápad možná zajímavý, jenže to je tak celé. Moc nechápu důvod, proč lidé ve velkém chodili zrovna na tohle do kin. Zvládnout se to dá, příjemná hudba, jenže je to solidně ujeté, zvláštní, kdybych zrovna neměl angínu, nejspíš bych si Barbie nikdy nepustil. Na druhou stranu se jedná o svěží a originální jednohubku, ale víc Barbie nepřinese.. 5/10 = 55% (15.09.2023)

Nečekal jsem, že bude mít Barbie něco společného s Nejvyšší kartou Petry Hůlové. Obě nahlížejí na feminismus a soužití žen a mužů skrze vyhrocené rozpory, které vůči sobě porůznu konstrastují. A zároveň stejně tak kontrastují různé rozpory mezi hlásanými feministickými idejemi a takzvaným reálným světem. Zatímco Hůlová skrze postavu stárnoucí spisovatelky dochází k tomu, že ženská tragédie spočívá v biologicky podmíněné znásilnitelnosti žen fyzicky zdatnějšími muži, Greta Gerwig nachází styčnou plochu "skutečných" žen v návštěvách gynekologa, tedy opět ve společensky plně nevykompenzovatelných a zcela nenarovnatelných záležitostech těla. Proto předtím film zdůrazňuje, že ideální Barbie a ideální Ken nemají pohlavní orgány. Oni - a růžový svět, který obývají - je totiž světem čirého sociálního konstruktivismu odpojeného od výše zmíněného fyzična a jeho působení. Je samozřejmě také světem korporátním, formovaným kapitalistickou logikou Mattelu - a v tomto směru se film může jevit jako kritika krajně neoliberálního feminismu, který se tváří, že každý může být kýmkoli a na materiální (či fyzické) limity příliš nehledí. Protože film na konci vykračuje ze světa sociálních konstrukcí (byť jen zčásti, Hollywood je zde reflektován jako stejně umělý jako Barbieland) a přiklání se k plně nekomodifikovatelné tělesnosti, připadá mi odvážnější než jak může na první pohled vypadat. Ale nejsem si tím jistý. Proč na druhé straně nevidíme Kena, jak jde k andrologovi kvůli problémům s erekcí? Nebo co je mužským ekvivalentem návštěvy gynekologa? A kde na této platformě tělesnosti mohou ženy a muži nalézt rovnost? Lze to vůbec? Film naznačuje, že ne, protože tuto druhou mužskou stránku vypouští. Koneckonců se nejmenuje Barbie a Ken, ale jenom Barbie. Možná, že tady film skutečně naráží na svoje ideologické mantinely, aniž by je na rozdíl od všech dalších reflektoval. (28.08.2023)