Režie:
Greta GerwigKamera:
Rodrigo PrietoHrají:
Margot Robbie, Ryan Gosling, America Ferrera, Kate McKinnon, Will Ferrell, Simu Liu, Issa Rae, Rhea Perlman, Hari Nef, Alexandra Shipp, Emma Mackey (více)VOD (5)
Obsahy(2)
Žít v Zemi Barbie znamená být dokonalou bytostí na dokonalém místě. Pokud tedy nemáte úplnou existenciální krizi. Nebo jste Ken. (Vertical Entertainment)
Videa (5)
Recenze (1 078)
První půlka super, skvěle stylizovaný svět, dobrá žánrová filmařina, naprosto geniální casting. Opravdu nápadité, vtipné, včetně té časti, kdy se postavičky objeví v L.A. Od návratu zpět do BarbieLandu tomu ale pomalu začínají docházet nápady, vrší se tam klišé na klišé a ke konci je to tempo fakt pomalé a obsah dost prázdný (s výjimkou plážové bitvy a písničky "I Am Just Ken"). Podtrženo a sečteno - zábavný letní biják, který už ale asi nebudu mít potřebu si někdy pouštět znova. Nic víc, nic míň. ()
║Rozpočet $100miliónov║ Tržby USA $636,220,453║ Tržby Celosvetovo $1,441,820,453▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Panečku a aký hit tu máme, ako hrom. No, sila ale že by to dokázalo dostať do kolien ani z ďaleka. Technicky to je dobre zvládnuté, tam nie je problém, navodenú satiru na krásne emancipovaný dnešný svet beriem ale chýba mi tam trefnejšie odľahčenie, ktoré tam chýba ako soľ. Neviem čo som ale zo tri krát trocha pouškrnul. V tom je režisérka Greta Gerwig veľmi ale veľmi slabá, to je pre ňu španielska ulička, tam to trpí nehorázne. Proste si to človek len odpozerá, spraví sa mu historická prehliadka Barbie sveta, bez toho aby ho to nejak chytilo za srdce a basta. Skôr sklamanie než niečo veľkolepé, čo by sa výrazne zapísalo okrem mega-tržieb do histórie filmu. /55%/ ()
Tiež som tomu podľahol. Roztomilá divočina s obrovským množstvom nápadov. Do toho geniálna markentingová kampaň a zázrak bol na svete. Greta Gerwing prehodila výhybku do mainstreamu a pritom dokázala ostať svoja. Možno preto, že je to mainstream iba na prvý pohľad. Satirické ostne milo pichajú a Margott Robbie s Ryanom Goslingom zo seba vydávajú viac energie, než pri ľubovoľnom umelecky ambicióznejšom projekte. ()
Solidní komedie. Barbie jsem nepodceňoval a přestože zde hodnocení výrazně klesalo, já se na sledování stále těšil. Asi to nejlepší na díle je vzájemná chemie ústřední dvojice, tedy Goslinga s Robbie (Barbie a ken). Také mi byl sympatický specifický druh humoru s mnoha narážkami na svět panenek. A na závěr ještě jedna věc, jenž velmi oceňuji a to, že se dozvíme relativně mnoho nového jak o Barbie, společnosti Matel, patriarchátu ale i dokonce i o koních. Nutno však přiznat, že bych si dílo v žádném případě neužil, sledovat to celé jen tak o samotě. Je to zkrátka rodinná komedie a bez toho netuším zda bych si to vůbec kdy pustil. 55% ()
Galerie (86)
Zajímavosti (56)
- Emma Mackey, Ncuti Gatwa a Connor Swindells si spolu zahráli už v seriálu Sexuální výchova (od r. 2019), kde všichni tři ztvárnili hlavní role. (Karlosik_4)
- Společnost Sony měla původně sloužit jako distributor filmu před převzetím Warner Bros. v roce 2018. (KGBelik)
Rádoby feministický, ideově od začátku rozporuplný snímek s nejistou message o vymaňování se ze stereotypů diktovaného designu (od designu hračky až po design společnosti, ale jen odsud-posud), zato se zcela jasnou a bohatě naplňovanou intencí dosáhnout především nehorázného výdělku, jemuž je ve filmu nakonec všechno podřízeno, od geniálního marketingu, jenž ho provází, až po ilokuční sílu onoho "feministického", či spíše jen „anti-patriarchálního“ vyznění. *** Zakázaná slova a posvátné pojmy, do kterých se film nestrefuje, o nichž nápadně mlčí, a jimž mlčky slouží: Komerce, Komodifikace, Produktivismus, Kapitalismus. Jediný povolený pojem, do něhož se tu zástupně šije, ale jen tak, aby to bylo přitažlivé a zábavné pro široké platící publikum, intelektuální i mainstreamové: Patriarchát. *** Snímek jsem naštěstí shlédla v rámci feministického debatního cyklu Čtvrtá vlna Terezy Domínové v Edison Filmhub Praha, se skvělými hostkami Marie Heřmanová (obor kulturní a sociální antropologie) a Julie Šafová (obor kulturní a filmové publicistiky), na což jsem si ráda počkala a vyplatilo se mi to – debata, do níž se v průběhu zapojila i politoložka Kateřina Smejkalová, byla silným kompenzačním zážitkem k viděnému. Oč je film sám kontroverznější a rozháranější, o to výživnější a smysluplnější byla diskuse dotyčných žen o zákonitostech systému, ve kterém přežíváme, a ve kterém chtě nechtě muselo vzniknout i tohle dílo vědomě napěchované kognitivní disonancí, oscilující mezi potřebou hlásat omezenou osvětu v rámci povolených možností a zároveň sloužící modle nejhoršího konzumerizmu, destrukce a degenerace. *** Všechno dobré, co můžeme filmu přiznat, nechť je zarámováno dvojí důležitou pravdou: Ta první okřídlená pravda zní, že „kapitalismus ženu nikdy neosvobodí“ (Alenu Wagnerovou tu pohotově citovala Marie Heřmanová, více např. tady: https://a2larm.cz/2018/08/kapitalismus-zenu-nikdy-neosvobodi/ ), a znamená, že pokud film hlásá konec nadvlády stereotypů včetně patriarchátu a zároveň mlčí o kapitalismu, který nic takového neumožňuje, jde jen o výdělečnou úlitbu, která problém neřeší, ale prohlubuje, stávajíc se jeho součástí. Ta druhá zní, že kapitalismus zpeněží (komodifikuje) všechno, dokonce i autentický boj proti sobě samému. Tady se čítankově vydělává na myšlence vysvobození žen a mužů z některých zaběhnutých vzorců, přičemž hlavní vzorec – služebnost marketingu – je bez debaty znovu posílen. *** Neboli: Nezávislá režisérka Greta Gerwich se stává závislou režisérkou v područí manažerů Mattelu a WB, aby mohla k masovému publiku doručit rozkolísanou message o limitované nezávislosti a posílit tak kapitalismus znásobením moci a zisků mocných a bohatých. Kognitivní disonance plný pohár, please. *** Film je na povrchu místy vtipný a chytrý, ovšem celou dobu také plný evidentních kontradikcí, u nichž pozorný divák ustavičně naráží hlavou na neviditelné skleněné zdi limitů, o nichž se nemluví, a při sledování vás celou dobu mrazí (jste-li ten typ) z vědomí, jaké hlubší trýznivé pravdy zamlčuje tak nápadně, že je vlastně v konečném důsledku především o nich – aniž by ukazoval či otevíral cestu, jak se z nich vymanit. *** Nejspíš bych se plně shodla s přítomnými debatérkami, že film si je všech rozporů a problémů, které zamlčuje a posiluje, vědomý, o čemž mj. svědčí brilantní a v mnohém klíčový monolog matky o zoufalém postavení žen v dnešním systému, na které jsou dnes kladeny absurdní a protichůdné nároky, např. aby obstály v krysím závodu tvrdé kariérní bezohlednosti a byly zároveň pečující, všeobjímající a chápavé apod., v němž ostatně výrazy jako „kognitivní disonance“ a další nahlas zaznívají, jenom mě to logicky neplní žádnou nadějí a vůči autorce a její volbě ani žádným zvláštním uznáním. *** *** Ideová nekonzistence filmu se logicky propsala i do jeho rozpadlé narativní výstavby – zatímco na povrchu se můžeme bavit sledem chytrých, vtipných, barevných, roztančených skečů s izolovanými sděleními, jako celek film pohromadě nedrží, o čemž mj. svědčí i samotný závěr, kdy hlavní postava, stereotypní Barbie, odchází do skutečného světa živých lidí – a ve filmu se nijak neřeší, co to bude znamenat pro onen utopický svět ostatních Barbie a Kenů, pro něž byly do té doby rozhodnutí a činy stereotypní Barbie a „jejího“ Kena určujícím hybatelem a nositelem změny, a stejně se neřeší ani to, jak takový akt ovlivní ten skutečný svět – protože myšlenku, že ty dva světy, „svět barevných šťastných konceptů od Matella“ a „tvrdý svět žité reality“ spolu nebezpečně interferují, film sice chvíli rozehrává, ale pak ji spolu s řadou dalších nebezpečných myšlenek roztržitě opustí, takže to v něm stejně jako další nápady zůstává jen jako izolovaný bavicí prvek bez konzistentně budované pointy. *** (V Edisonu, s Lí, v rámci Čtvrté vlny Terezy Domínové.) *~ () (méně) (více)