Ztracená brána

Režisér Jiří Strach to opět dokázal. Zase natočil další slušnou mysteriózní kriminálku se zajímavým příběhem, solidní atmosférou, dobrými hereckými výkony a podivným koncem. Bavil jsem se u toho asi stejně jako u Ďáblovy lsti, hlavní trio podalo zase dobré výkony, mrtvých tu bylo taky dost, možná bych ještě přitvrdil u některých mordů, aby jich polovina nebyla mimo záběr kamer. Na české poměry ale opět lehce nadprůměrná záležitost. Já byl spokojený. 60% (21.11.2020)

Liška Bystrouška, komisař Lihovar a strýček Gúgl pátrají po týpkovi s šeredným akné, co si ze studu natahuje kápi a bílé rukavičky z tanečních, aby si dlouhé zimní večery krátil škádlením zednářů. Jirka Strach v nás strach sice nevyvolá, ale pokud by se měl jmenovat podle účinku na diváka, pak ho milerád překřtím na Srandomil Klídek. Ten scénář je vážně někdy fajn a hlavně se mi líbí jeho vtipná sebereflexe. Není nad to, když si film dělá legraci sám ze sebe. Sice se nezbavíte dojmu, že sledujete jen takovou televizní jednohubku pro nejširší masy TV populace, na druhou stranu ale pocítíte, že to všechny účastníky filmového provozu tak baví, že to začne bavit i vás. Takže z jednohubky se stane trojhubka, u níž vydržíte 3x71 min bez cigára, bez WC, típnete šéfovi hovor a tchýni představené s očima neustále přišpendlenýma k obrazovce nevzrušeně sdělíte, že brambory ze sklepa přinesete, AŽ TO KUR**A SKONČÍ!! Ok, tak teď někomu dlužím kilo. Dopr***ele. Dvě kila. Hmmm..za chvíli mám dohajz**u po výplatě...tři kila.... (02.11.2013)

1. a 2. díl Kopance ve scénáři, typická vašíčkovská mystéria prodávaná se slevou v myšlenkovém supermarketu, místy chabé dialogy (postava rabi Töpfera slepená z anekdot), rozčilující oslí můstky a díry v logice i motivaci, které u žánrovky rozčilují. Vašíčkovy předlohy mají obecně ten problém, že se soustředí na konspirační teorie a odkazování k vnějšímu světu, zatímco uvnitř zeje jenom chaos a prázdnota doslovnosti. Ač scénář nepochází z jeho dílny, tenhle "blbštajnův" syndrom tam pořád cítím... Navíc: 70 minut trvá expozice a slepá dějová ulice (okatá), dalších 70 se vleče ospale k náznaku mystéria, které ale ve světě bulvarizovaných záhad zavání zase nějakým průšvihem "ne z tohoto světa". Strach může dělat cokoli (vést civilně herce, sem tam si vyhrát s vizuálem, držet jakýs takýs rytmus), ale detektivka, kde během prvních deseti minut vystupuje imbecil, který nepozná chlapa v drahém obleku od bezdomovce z Hlaváku a dvojice "takyokultních" detektivů, kterou povolá vyšetřovatel na základě špatně nakreslené Davidovy hvězdy, prostě může vypadat nadprůměrně opravdu jen v okresním přeboru. Ruku na srdce, tenhle žánr je tu zakletý a ztracený. 3. díl Logické díry už radši ani nebudu vypočítávat, jediné řešení je přestat ptát se, proč postavy jednají tak, jak jednají. Rozuzlení přineslo přesně to, co jsem čekal, jakousi švejkovskou verzi zednářství, v níž utajení stoupenci učení popíjejí pivo v hostincích, zatímco v odemčených domovech se jim válí insignie a bytosti z druhé strany brány se chovají jako James Bond křížený s agentem WC40. Těch pitomostí je tam moc i na novodobý Malý pitaval z velkého města. Jako mysteriózní detektivka o "středu myšlenky" (něco mezi telepatií a duchovní kontrarozvědkou) je tohle vážně praštěné chrámovým ochozem. Jen doufám, že to nebude pokračovat dílem, v němž se prostý český religionista změní na duchovního guru čtoucího myšlenky zbytku společnosti. Už takhle se mi z té pravdivě řečené lži nebo lživě řečené pravdy zatmívá před očima. Možná by z druhé strany brány bylo na čase povolat nějakého dramaturga. Třeba by se pak nějak vyřešil i filozofický problém, zda může fungovat seriózně se tvářící mystérium s poněkud fraškovitým pojetím žánru. A zda má cenu na 210 minut točit detektivku s největším počtem mylných zatčení v dějinách kriminalistiky. (05.10.2012)

Mohlo to být za plný počet. Kdyby tomu nechybělo vyvrcholení, klidně bych tomu dal pět hvězd. Nevím, jestli je to tak i v předloze, každopádně stejně jako v případě všech epizod seriálu Strážce duší, mi to přijde trapné. Arnošt Vašíček zřejmě neumí konce. Každopádně to bylo lepší než předchozí triptych, Ďáblova lest. Chemie mezi Aňou Geislerovou a Jiřím Dvořákem byla vážně neuvěřitelná, a vůbec by mi nevadil seriál s jejich postavami, protože jim to vážně jde. Jednak k sobě perfektně pásli, jednak mě hodně bavila jejich sázka sprostých slov, a líbilo se mi, že nevyšuměla do ztracena. Kromě neuspokojivého (alespoň pro mě) zakončení samotného hlavního příběhu byly snad všechny minizápletky dořešeny, což u českého filmu není obvyklé. Resp. většinou nejsou obvyklé ani minizápletky. Každopádně by to chtělo, aby Jiří Strach dostal kvalitní scénář a hodně peněz a naše kinematografie by mohla mít mnohem veselejší bilanci. Zatím totiž ty nejlepší kousky natočil pro televizi. (20.11.2013)

Díl první: 65% ; Malá česká žánrovka, za níž se netřeba stydět. Postup "okoukat" a "aplikovat" jde Strachovi víc než dobře, otázka je, jak dlouho mu ještě vydrží. ; Díl druhý: 65% ; Drží to v napětí. Pachatel přítomný, ale díky řídkosti vodítek stále neznámý (jestli nějaká pořádná jsou). I když hodnotím jen jako mírný nadprůměr, potěšení ze sledování přesné trojice Dvořák - Geislerová - Trojan neutuchá. Dost možná jsou to jejich roztomilé archetypy, co ozvláštňuje kriminálně-mystickou zápletku (pravý opak "uvěřitelných" a opatrných českých chcípáků, jaké v televizi často vídáme). Díl třetí: 70% ; Působivá dohra, fanfáry ale třeba šetřit, neboť chladný závěr je druhou stranou mince přehnaného zúčtování Ďáblovi lsti. Předchází mu naštěstí solidní tři hodiny, ale i u nich s odstupem vypozorujeme účelové náhody, nedomyšlenosti nebo odbočky. Ani jedno z toho obzvlášť nevadí. Jako cliffhanger na konci druhého dílu, jsou to přísady pro mysteriózní detektivku stejně zbytečné, jako potřebné. Zbytečné pro kontinuitu i tempo, klíčové pro divácký prožitek. A víc si ani Ztracená brána nenárokuje, troufám si říct. (09.09.2012)