Ztracená brána

„David Goldstein, profesor, Majzlova 8.“ - „To je židovský jméno.“ – „Uvidíme po pitvě.“ – „Podle DNA, jo?“ – „Ne, podle obřízky.“ Pravda, Ztracená brána má zde na databázi vyšší hodnocení než její předchůdkyně Ďáblova lest, ale přece jenom jsem si nebyl jistý, zda to už nebude jen rutinní jízda na jistotu. Kdepak! Strach a spol se evidentně poučili z řady věcí, které se jim nepodařilo udělat „minule“, a stvořili o dost jistější trilogii. Přestože se dají klady z Ďáblovy lsti v klidu přepsat znovu, v případě castingu se udělala podle mě ještě lepší práce (člověka zpočátku pobaví výměna bratrů Hádků, ale pak najednou vidí, kdo všechno dostal příležitost, a tiše nad tím jásá; ostatně místo se našlo i pro samotného režiséra), ale to hlavní, co člověka praští do očí a uší (myšleno v čistě kladném slova smyslu) je práce s humorem. Pokud jsem ho předtím označil jako „občasný“, tak zde je ho využíváno podstatně víc a i ta kvalita šla výrazně nahoru (a zapracovalo se i na jeho „odstínech“, např.: „Tak ste měl pravdu. On opravdu vyplaval.“). Ať už jsou to ironičtější dialogy, nápad s penalizováním vulgarit, Lenčina snaha dostat se rychle zpátky do práce, ale také důraz na uvědomělost postav, které sice neřeknou nic naplno, ale jako by nenápadně pomrkávali po divákovi (třeba: „Přišel ste mi říct, že už ste ho chytili?“ – „Ono to v životě nebývá tak jednoduché jako v televizi, pane Goldsteine. Někdy to má víc dílů. Třeba tři.“). A tady je potřeba poznamenat, že aby si tuto trilogii divák patřičně užil, měl by předchozí Ďáblovu lest opravdu vidět (často se na ni nějak odkazuje), nemuselo by mu totiž pak vše dojít (např.: „Předpokládám, že v originále chybí pár stránek.“ – „Správně, nedochovalo se jich 32.“ – „Déja vu.“). Jistě, nějaká chybička se ještě najde (např. přehlédnutí Trojanovy postavy jedním z podezřelých), fantasy složka také dělá svoje (pohyb na kameře), ale skutečné rozdělení diváků na ty spokojené a naštvané přijde nejspíš až s úplným koncem (a naprosto chápu, že je finále pro mnohé neuspokojivé…mně se ovšem vcelku líbilo, také je potřeba si uvědomit již zmíněný žánr, že). Silné 4* a Jiří Strach se pro mě začíná stávat režisérem, jehož TV filmy mám čím dál radši. „Znám spis toho Podlažickýho případu, jak ste rozlouskla.“ - „Vy ste to čet?“ – „Jo…vnoučatům před spaním.“ – „A voni vám pak usnuli, jo?“ – „Ne, ale přestali mě otravovat s pohádkama.“ (09.07.2015)

1. a 2. díl Kopance ve scénáři, typická vašíčkovská mystéria prodávaná se slevou v myšlenkovém supermarketu, místy chabé dialogy (postava rabi Töpfera slepená z anekdot), rozčilující oslí můstky a díry v logice i motivaci, které u žánrovky rozčilují. Vašíčkovy předlohy mají obecně ten problém, že se soustředí na konspirační teorie a odkazování k vnějšímu světu, zatímco uvnitř zeje jenom chaos a prázdnota doslovnosti. Ač scénář nepochází z jeho dílny, tenhle "blbštajnův" syndrom tam pořád cítím... Navíc: 70 minut trvá expozice a slepá dějová ulice (okatá), dalších 70 se vleče ospale k náznaku mystéria, které ale ve světě bulvarizovaných záhad zavání zase nějakým průšvihem "ne z tohoto světa". Strach může dělat cokoli (vést civilně herce, sem tam si vyhrát s vizuálem, držet jakýs takýs rytmus), ale detektivka, kde během prvních deseti minut vystupuje imbecil, který nepozná chlapa v drahém obleku od bezdomovce z Hlaváku a dvojice "takyokultních" detektivů, kterou povolá vyšetřovatel na základě špatně nakreslené Davidovy hvězdy, prostě může vypadat nadprůměrně opravdu jen v okresním přeboru. Ruku na srdce, tenhle žánr je tu zakletý a ztracený. 3. díl Logické díry už radši ani nebudu vypočítávat, jediné řešení je přestat ptát se, proč postavy jednají tak, jak jednají. Rozuzlení přineslo přesně to, co jsem čekal, jakousi švejkovskou verzi zednářství, v níž utajení stoupenci učení popíjejí pivo v hostincích, zatímco v odemčených domovech se jim válí insignie a bytosti z druhé strany brány se chovají jako James Bond křížený s agentem WC40. Těch pitomostí je tam moc i na novodobý Malý pitaval z velkého města. Jako mysteriózní detektivka o "středu myšlenky" (něco mezi telepatií a duchovní kontrarozvědkou) je tohle vážně praštěné chrámovým ochozem. Jen doufám, že to nebude pokračovat dílem, v němž se prostý český religionista změní na duchovního guru čtoucího myšlenky zbytku společnosti. Už takhle se mi z té pravdivě řečené lži nebo lživě řečené pravdy zatmívá před očima. Možná by z druhé strany brány bylo na čase povolat nějakého dramaturga. Třeba by se pak nějak vyřešil i filozofický problém, zda může fungovat seriózně se tvářící mystérium s poněkud fraškovitým pojetím žánru. A zda má cenu na 210 minut točit detektivku s největším počtem mylných zatčení v dějinách kriminalistiky. (05.10.2012)

Neuvěřitelná snůška klišé o zednářích a "židovské tematice", člověk by přímo řekl nálož antisemitských klišé (boháč Samuel Goldstein, rabín, který je zároveň členem zednářské lože - tedy židozednářské spiknutí, pokud pomineme "vtip", kdy rabín říká svému sekretáři, že není bohatej na to, aby zaplatil doporučenou zásilku), nemluvě o dalších pitomostech, která pronáší "historik" hraný Ivanem Trojanem. (21.08.2018)

Skloubit detektivku a mysteriózní prvky je těžké, musí se to umět. Podle mého soudu je nejdůležitější umět správně odhadnout proporce. Buď mám mysteriózní látku, v níž je krimi zápletka jaksi vedlejší (skvělá Devátá brána a její knižní předloha), nebo mám detektivku, v níž jsou některé prvky rozvinuty do absurdna - vražda za pomoci hypnózy, uprchlý orangutan, skrytá nenávist či obludný zločin skrytý v minulosti atp., ale mají stále reálný základ. Obávám se, že díla J. Stracha tuto vyváženost postrádají. Nedávám to ani tak za vinu režisérovi, jako spíše autorovi scénáře, který by chtěl od všeho moc velký kus. Výsledkem je ale špatná detektivka s plochými postavami a až komicky působící mystikou. Jinými slovy: Mystika v detektivkách působí dobře pouze tehdy, je-li skrytá, nedořečená, podáváná rafinovaně v náznacích. To se v tomto TV filmu bohužel nepovedlo. (15.12.2015)

No ty vole, zase. Ku*va, to mám za stovku. Hm, za dvě. ~~~ Tím "zase" je myšleno zase pomrvený zahozený nápad. OK, jako krimi a rozplétačka to bylo dobré, dokonce možná lepší než první Ďáblova lest, ale proč se do toho musí ke konci vždycky naprdět (to není sprosté) nadpřirozeno? To by bylo tak laciné, kdyby prostě všechno zametla pod koberec tajná službě? Proč to prostě nemůže zůstat tak trochu nevyřešené po vzoru Akt X (a tady to myslím vážně, protože tohle, jen zavzpomínejte, model Akt X celkem dobře kopíruje a možná přidává navrch ještě ne vůbec špatnou krimi). Jenže tady se to všechno sveze zase do okaté pohádky, jako kdyby autoři MUSELI vymyslet zakončení příběhu? Proč? Mulder, Sculyová a Langdon je málo? Je mi líto, ale jakkoliv je tohle delší než předchozí trilogie a vůbec ne špatně postavené, na českou televizi až překvapivě (palec nahoru), tak je to celé tak hloupě zahozené, až to bolí. Miloši Bokovi bod za to, že už nekraví kravíl (to taky není sprosté), zvukaří za to, že je rozumět postavám. Scénáristům/hercům a vůbec ostatním plus za to, že se podařilo propašovat pár vtipných odkazů (Finančák jako sídlo tajné služby, "Ne všechno v životě je tak jednoduché, někdy to má i víc dílů. Třeba i tři" :), trochu slabší plus za příliš zžidovělé Židy (držgrešle). Uzavřít to méně lacině a jinak, přidal bych další *, což je ode mě za český počin soro až Oscarové hodnocení. Škoda. (14.12.2013)