Gang Story

Tihle chlápci nikdy moc nemysleli na horkou vanu nebo životní pojištění. Užívali života po svém a nyní, o desítky let později, ač stále s nabitými bouchačkami v nočním stolku u postele, se snaží vrátit svým blízkým to, co už dávno vrátit nelze a užít si zaslouženého stáří. Zatímco takový Veřejný nepřítel č. 1 postrádal větší švih a tah na bránu, bývalý člen pařížského policejního sboru Olivier Marchal překvapil už výbornou Válkou policajtů, kvalitativní sešup se nekoná ani v případě téhle bandy charismatických lupičů. Ta záměrně působí unaveným dojmem, moc nemluví, přesto se dá z jejich tváří leccos vyčíst. Syrový snímek už sice nemá takový feeling jako jeho starší bráška, přesto za pozornost stojí!! (16.09.2012)

Toto byla oldschoolová kriminálka jak řemen. Pravda je, že Francouzi v tom mají praxi, takže by byla trochu ostuda, kdyby to nezvládli. Každopádně hlavní role je pro G. Lanvina jak stvořená, neskutečně mu to sedí a takhle charismatickýho gangstera jsem už dlouho neviděl. Celkově se jedná o přímočarej (nikoliv jednoduchej) příběh, kde i kamarádský pouto nemusí být to stěžejní. Tvůrci se nebojí zajet i do nejbližších partií hlavního hrdiny, takže film dostává o to větší grády. Té retrospektivy je možná trochu víc, ale nic to nemění na tom, že se jedná o poctivou gangsterku/kriminálku, která už se dneska málo vidí. (15.08.2014)

Dobré kriminální drama, kromě jiného bych vyzdvihl skvělý zvuk a slušnou hudbu. Jásal bych víc, ale rozčilovala mě barvotisková idealizace cikánských / kriminálnických morálních hodnot. Že by to byl Marchalův příspěvek k reakcím na Sarkózyho kampaň proti ilegálním imigrantům (především cikánům z východní Evropy)? --- (23.06.2012)

Gangsterka odkazující kamsi k Melvilleovi ilustruje několika způsoby hlavně to, že se už nikdy nevrátí pohádka [relativního] mládí [francouzské kinematografie]. Retro coby připomínka lepších časů se mi vzhledem k tomu běžně nepříčí. Kdybych ale nebyl vůl, uskutečnil rešerši a došlo by mi, že jméno Olivier Marchal figuruje i v souvislosti s Válkou policajtů, u níž jsem se málem unudil k smrti, asi bych si promítání rozmyslel. Problém s Marchalem je zřejmě osobní. Smrtelně vážný přístup bez špetky nadhledu, oslavování tak dokonale mrtvých hodnot [čest kriminálníků a policajtů], objímající se chlapi v kožených bundách, dokonce i vysokokontrastní kamera laciných béček, servírující masitá sousta opakujících se záběrů drsných tváří ve zpětných zrcatcích úchypně nablýskaných fantomasovských bouráků, mě nebaví a rozesmívá, nikoliv v dobrém. Snímek kromě toho ale trpí i objektivními neduhy. Představitel mladého Vidala Dimitri Storoge působí dojmem mladého ruského šlechtice se zálibou v romantické poezii, nikoliv gangtera [nepomáhá ani podoba Ivanu Trojanovi - kukadla jak zrcadla], zápletka je průhledná jako křišťál. Je jasné, že se na dráhu zločinu vydávají jen málomluvné charaktery, ale pár trochu rozvitějších vět bych ocenil, i když pohled opravdového muže vydá samozřejmě za tisíc slov. Jelikož během filmu nebyl co dělat, soustředil jsem se na nudnou, patetickou hudbu zavánějící v osudových pasážích třetí odmocninou Hanse Zimmera. A tak pár jediných prvků, které mne probudily z letargie, představovaly trefné narážky na vulgární policajtský rasismus [hlavní hrdina se honosí přízviskem gitan]. Doma se mi ještě někde válí Strážce zákona, asi na něj nechám dál padat prach. (25.12.2012)

U těchhle francouzských krimi-dramat o "slavných" gangsterech mám problém najít si oblibu v hlavním hrdinovi-parchantovi a fandit mu. Ačkoliv v tomto případě to šlo o něco lépe než třeba ve Veřejném nepříteli. Ale to nemění nic na - jak píše DaViD´82 - dobrém příběhu (včetně režie), atmosféře a hereckých výkonech. # příběh 7 | hudba 8 | humor 0 | akce 4 | napětí 3 | pustil bych si znovu 6 (09.04.2012)