Lore

Moc pěkné psychologické drama z konce druhé světové války z jiného pohledu, než jsme běžně zvyklí. Ženská ruka je tady viditelná. Nádherná hudba. Shlédnuto podruhé se silnějším prožitkem. Docela těžký otevřený konec, kterého si cením. DOTAZ: proč zde nejsou uvedena tato ocenění? 2012 MFF Stockholm Bronzový kůň za nejlepší film, 2012 MFF Locarno Cena diváků, 2012 MFF Stockholm nejlepší herečka, nejlepší kamera, nejlepší hudba, 2012 MFF Valladolid nejlepší nová režisérka. Všechna ocenění a nominace: http://www.imdb.com/title/tt1996310/awards?ref_=tt_ql_op_1 (13.09.2017)

Pětice dětí s nacistickou výchovou musí zvládnout cestu přes celé těsně poválečné Německo. A je to právě jejich výchova podle Hitlerovy ideologie, která dělá tento příběh zajímavým. To jsou totiž myšlenky, které prostě nenahradíte ze dne na den. Kromě suverénní režie si samostatnou pochvalu zaslouží kameraman. (24.05.2017)

Příběh bych si rád užil, protože tohle vypadalo po celou svoji délku jako kvalitní poválečné syrové drama, bohužel mi film zkazil jeho formát. hraje si to na jakýsi art s rádoby úžasnými záběry, čumícími prodlevami a neskutečně kurevsky dementně poletující kamerou, což mě dost sra... vadilo a shodilo o jeden a půl stupně blíž mému zapomnění, které zanedlouho nastane. A přitom to mohlo být fakt dobré. Holt "festivalák", no. ~ 2,5* (23.05.2013)

A pak že téma konce druhé světové války nelze pojmout originálně. Díky skvělé hudbě, strhujícím výkonům, ale zejména vynikající a invenční práci kamery je velmi jednoduché poddat se sugestivním scénám a téměř až fyzicky prožívat scény spolu s hlavními hrdiny. Příběh je navíc prostý klišé, je uvěřitelný, nebylo třeba jej přikrášlovat krkolomnými zvraty a zbytečnými kličkami. Velice příjemné překvapení, velice nízké hodnocení tady na ČSFD. Tohle si zaslouží minimálně 8.5/10 (04.05.2013)

Poslední dobou mám štěstí na po-válečný filmy. Lore a Rána z milosti jsou z těch, které připomínají, že mír nezalévá zpustošené země výhradně slunkem. A i kdyby jím ano, žerasa, institucí a hranic (nejen mezi sektory) se jaksi nedostává. Anabáze sourozenců a "Žida" je dle očekávání hlavně cestou duchovní. Skupinka po nešťastném rozžehnání se s angažovanými rodiči záměrně opouští zbytky civilizace, která se omezuje na urbanistické zlomky vybydlených lesních samot, zbořených mostů a stodol. V nádherně nasnímané přírodě jaksi lépe než v obligátních troskách velkoměst přesněji vyznívá jaksi čistý, byť drsný bod nula, na němž se Německo koncem války ocitá. Kamera umně balancuje vizuál na hranici nestylizované krásy, aniž by přetékala do samoúčelného kýče. Ačkoliv režisérka sází spíš na obrazy a situace a slovy pro zřetelně domělou nedostatečnost, či až příliš zřejmým záměrem blýsknout se rafinovanějšími způsoby ["pohřeb" fotografií, černé prádlo] neplýtvá, sílící dilema hlavní hrdinky podává šikovně, nezjednodušeně a přesto čitelně tak, že realisticky zachovává nezvědomělý charakter konfliktu. Ve zdánlivě monolitním vyprávění se skutečnost, že se jedná o precizní, subtilní práci, snadno zaniká. Nejšokantnější překvapení mi přinesla až po-filmová rešerše ve formě zjištění, že představitelka hlavní role Saskia Rosendahl je cosi-jako-NEHEREČKA. Ne na dlouho (jak naznačuje i výčet chystaných projektů); její pamětihodný výkon dalece přesahuje meze podmanivé dětské spontaneity. (05.07.2013)