Lore

Strhující příběh z konce války, putování pětice sourozenců napříč zničeným Německem do "bezpečí". Výborný výkon Saskie Rosendhal v hlavní roli, skvělá kamera i působivá hudba. Na rozdíl od snímku "Běž, chlapče, běž" a malého Sulika v tomto snímku má významné místo postupný myšlenkový přerod mladé hrdinky, která poté co byla vychovávána v nacistické rodině, zažila válku, ale teprve v průběhu cesty zničenou zemí jí začínají docházet hrůzy a důsledky nacistické ideologie včetně hodně změněného pohledu na vlastnosti i činy vlastních rodičů, kteří tuto zrůdnou ideologii, která měla na svědomí spoustu lidských životů, znali a podporovali. (15.11.2019)

Trochu sklamanie. Myslel som, že ma to viac pohltí. Ťažko však čakať niečo lepšie, keď mi tu narábanie s postavami prišlo dosť ťarbavé, pričom postavy samotné, vrátane Lore, boli nevýrazné a priemerne zahraté. Chýbal tomu psychologický rozmer, aspoň u hlavnej postavy a väčšia dramatická hĺbka okolo udalostí, ktoré deti sprevádzali na ceste. Jediné, čo trocha vyčnievalo nad ostatné, bola výborná kamera. Lepší priemer. 65/100 (24.02.2017)

Příběh bych si rád užil, protože tohle vypadalo po celou svoji délku jako kvalitní poválečné syrové drama, bohužel mi film zkazil jeho formát. hraje si to na jakýsi art s rádoby úžasnými záběry, čumícími prodlevami a neskutečně kurevsky dementně poletující kamerou, což mě dost sra... vadilo a shodilo o jeden a půl stupně blíž mému zapomnění, které zanedlouho nastane. A přitom to mohlo být fakt dobré. Holt "festivalák", no. ~ 2,5* (23.05.2013)

Nacistické Německo padlo, jizvy války se pomalu zatahují. Avšak s koncem jednoho utrpení začíná utrpení jiné, jiných. Film Lore nedebatuje nad vinou, nevinou, morálkou a svědomím, ale nad syrovou skutečností. Sen Třetí říše se rozplynul a málo čí svědomí zůstalo čisté. Bezpráví se páchalo, páchá a dále páchat bude. Jen se karty rozdají do jiných rukou. Lore, jakožto nejstarší dcera nacistického důstojníka a jeho ideologicky souznící ženy se po porážce vydává se svými mladšími sourozenci ze samoty Schwartzwaldu přes celé obsazené Německo vstříc jedinému útočišti - babičce v Hamburgu. Její anabáze zahrnuje jak fyzické, tak i psychické strádání, kdy se potýká se svou vnitřní anomií, pomýleností, zoufalstvím. Lore je upřímný, minimalistický a intenzivní snímek. Na můj vkus mohl ubrat s divokostí pohybu kamery, když už funguje na scénách zaměřených na poetičnost (i tu krutou) a detail. To nic nemění na tom, že je to velmi dobře zvládnuté drama, bez vtíravého poselství a odkazu, ale k vnitřnímu zamyšlení nad lidským životem a osudem. Z mé strany - hodně dobré, solidní čtyři hvězdičky. (09.11.2013)

Začnu poněkud jedovatě. Označovat Cate Shortland za mladou režisérku, jak se dosud objevuje v biografii na ČSFD, mi přijde poněkud nepatřičné. V 48 letech má mít za sebou podstatně obsáhlejší výsledky své práce. Při kondici australské kinematografie svědčí pouhé dva celovečeráky o tom, že to buď s jejími schopnostmi nebude až tak slavné, nebo že se jedná o takový tvůrčí samorost, že předem odrazuje producenty. Jisté je, že její Lore okouzlila výraznou část evropského festivalového publika, takže se jméno Shortlandové dostalo to širšího povědomí - uzavřené bubliny klubového publika. Širšímu okruhu diváků bude snímek připadat příliš pomalý a odtažitý. Minimálně se v něm vysvětluje kontext, film je snímaný subjektivně, z pohledu hlavní hrdinky, která se snaží po útěku otce namočeného do válečných zločinů a zatčení matky okupačními úřady dopravit mladší sourozence k babičce na druhém konci Německa. Za sebe musím bohužel říct, že odvařený jsem z Lore nebyl. Neměl jsem problém v orientaci s ději ani s tím, že produkce byla skoupá na rozpočet, takže o výpravnosti se v žádném ohledu nedá hovořit. Mám ho naopak s návodností scénáře - společníkem Lore se při její cestě z jihu na sever stal, jak jinak, německý žid, se kterým se dají skvěle konfrontovat postoje holky z prominentní nacistické famílie. Navíc kluk příhodného věku, se kterým může Lore prožít nejenom určitou názorovou proměnu, ale i svéráznou drsnou romanci. Evropou se tehdy valily milionové zástupy uprchlíků, válečně nasazených, zajatců, zběhů i vězňů, němečtí židé mezi nimi tvořili pranepatrný zlomek. Z pochopitelných důvodů jich koncentráky přežila jen hrstka a přicházeli navíc z odlišného směru - z těch méně fajnových lágrů na severovýchodě. Přicházeli navíc mnohem později, než se odehrává Lořin příběh. Za druhé mi vadila i absence výrazného filmového jazyka. Srovnejte si například Lore s tématicky spřízněnou Krajinou po bitvě nebo Evropou od Larse von Triera a hned by mělo být jasné, kde se dá mluvit o talentu a kvalitě a kde o filmařském průměru. Kdepak, i umění se musí umět. Celkový dojem: 60 %. (12.07.2017)