Lore

Jak přes noc dospět? Zeptejte se Lore, válkou hýčkané nacistické dcerky, která se s tlupou hladových sourozenců musí vydat na dlouhou cestu poválečnou hysterií, aby přežila. V hypnotizující atmosféře nedůvěry, strachu, zkázy a ponížení z porážky je tak nucena nejednou spolknout árijskou hrdost, otevřít oči a poznat zahanbující pravdu, aby na konci putování zjistila, že očištění nepřichází s bezpečím domova, ale s popřením rodinných i národních ideálů, symbolicky dovršeným devastací porcelánové sbírky. Strastiplnou pouť se zdáním noční můry vede nervní kamera, libující si v detailních lidských torzech a trosky poválečné kocoviny střídá se záběry přírody, která si žije dál po svém, řízena jen zákonitostmi a dovršuje tak rozpor mezi řádem a nesmyslností lidského konání, ale současně symbolizuje i novou naději. Zajímavě pojatý konec války na odvrácené straně, který nemá v úmyslu vyvolat lítost, což je sympatické, myslím si však, že ho právě tato snaha ochudila o určité grády, které jsem čekala a nedostala. (17.04.2013)

Lore je přesně ten film, jenž ve mně utvrzuje přesvědčení, že každá válka je jedno velké, zbytečné svinstvo, kvůli němuž nejvíc trpí obyčejní a nevinní lidé, zvláště ženy a děti. Na procvičení němčiny bych Lore zrovna nedoporučoval, protože se tu příliš nemluví, film je tvořen řadou poeticky laděných scén, mnoho zůstává nevyřčeno a nezodpovězeno. Saskia Rosendahl je přirozeně hezká dívka, jež podává velmi slušný výkon. Zářný příklad snímku určeného do klubových kin a na festivaly. (23.05.2014)

Moc pěkné psychologické drama z konce druhé světové války z jiného pohledu, než jsme běžně zvyklí. Ženská ruka je tady viditelná. Nádherná hudba. Shlédnuto podruhé se silnějším prožitkem. Docela těžký otevřený konec, kterého si cením. DOTAZ: proč zde nejsou uvedena tato ocenění? 2012 MFF Stockholm Bronzový kůň za nejlepší film, 2012 MFF Locarno Cena diváků, 2012 MFF Stockholm nejlepší herečka, nejlepší kamera, nejlepší hudba, 2012 MFF Valladolid nejlepší nová režisérka. Všechna ocenění a nominace: http://www.imdb.com/title/tt1996310/awards?ref_=tt_ql_op_1 (13.09.2017)

Trauma druhé světové války optikou australské filmařky, která si z mnoha jejích důsledků vybrala k zamyšlení ten z nejzásadnějších – jak děsivý dopad měla, byť jen krátce ale za to důsledněji, vštěpovaná nacistická ideologie na smýšlení národa. Zatímco mladší sourozenci ještě nepřestali přemýšlet jako lidé, hlavní postava, podle které celý film dostal název, již absorbovala všechny předsudky svých nacistických rodičů. kult pro Cinema Mundi, 2013. Téma konce WWII z pozice obětí uvnitř Říše, samotných Němců, není tak častým úhlem pohledu filmařů. 16 mm formát vypadá skvěle na plátně největšího sálu Špalíčku, Škoda zmršené distribuční kopie, v jejíž titulcích se ztratila polovina písmen obsahujících českou diakritiku, zážitek mohl být ještě silnější. (04.03.2013)

Na poválečný film má Lore dost pomalé tempo, dlouhé záběry a místy minimum dialogů mi vůbec nevadí, ale děj této road-movie se tak posouval jen velmi pomalu. Absenci napětí se tak Cate Shortland rozhodla nahradit krásnými až artovými záběry, za sebe bych se ovšem přimlouval u těchto filmů artu ubrat a napětí přidat. Asi není dobré, že já jako divák, jsem si nedokázal za celý film, s takhle závažným tématem, vypěstovat sympatie kromě Lořiny postavy k nikomu. Postava židovského mladíka Thomase v okamžiku, kdy začínala hýbat dějem, totiž záhadně a bez vysvětlení zmizela. On vůbec celý film skončil tak nějak nejasně, zřejmě at' si ho přemýšlivější divák přebere sám. Závěrem bych sebe pochválil za trpělivost s filmem a slabší čtyři hvězdičky dávám hlavně za vynikající kameru. (08.02.2014)