Čapkovy kapsy

Konečně pořádný a něčím originální projekt veřejnoprávní televize, myslím, že tohle se konečně alespoň vzdáleně začíná přibližovat mým představám o veřejnoprávní službě. Mladí nadějní režiséři dostali šanci prokázat svůj talent na televizních adaptacích té největší klasiky, jakou si dovedeme v kontextu české literární historie představit, dílu Karla Čapka. Jeho povídky jsou sice už tak trochu profláklé, ale to vůbec nesnižuje jejich kvality, které se nerozmělnily ani v převodu do konkrétních scénářů. Jednotlivé televizní mikropříběhy (už jejich formát je velmi originální) jsou ve výsledku sice trochu nevyrovnané, ale jejich spojením vznikne zajímavá mozaika, v níž jasně svítí jednotlivé třpytivé střípky - retrotitulky v povídce Soud pana Hlaveny, hudba a herecký výkon Oldřicha Navrátila v povídce Zločin na poště, herecký part Jana Hrušínského v Jasnovidci, atmosféra tajemna v povídce Zločin na poště, stylová variace na prvorepublikové detektivy v Příběhu sňatkového podvodníka, Ondřej Vetchý v povídce O lyrickém zloději atd. Za tento povídkový cyklus se Česká televize, ani oslovení tvůrci, věru nemusejí stydět... (11.09.2011)

Když budu hodnotit všechny díly, tak mi vychází průměr. Zpočátku mě povídky celkem nudily, byly takové plytké (asi první tři). Poté jsem viděla takové, u kterých jsem s napětím očekávala, jak to tedy dopadne. Myslím, že víc bylo nezábavných dílů, než těch lepších. Ale celkově si myslím, že všechny díly byly dobře, příjemně natočené a samozřejmě dobře zahrané. (10.10.2012)

V zásadě lze souhlasit s tím, že Čapkovy kapsy představují výrazný nadprůměr hrané původní televizní tvorby České televize, jenže to je dáno nízkým průměrem vzhledem k záplavě šmíry, kterou naše milá veřejnoprávní televize produkuje. To hodnotné představuje samotná literární předloha Karla Čapka, která oprávněně zaujímala ve své době to nejpřednější postavení v naší literatuře. Doslova to dýchá člověčinou a příjemně se to čte i na to kouká. Na druhé straně je ze série znát, že se na ní podílelo více režisérů, protože kvalita režie ale např. i castingu je kolísavá. Některé díly se opravdu povedly a je z nich cítit prvorepubliková atmosféra i duch předlohy, jiné mi z různých důvodů nesedly a výsledek byl velmi průměrný. Navíc vzhledem ke zmíněné pověsti Karla Čapka už byly tyto povídky zpracovány v minulosti, některé i vícekrát a výsledek byl, pokud mě paměť neklame, zřetelně lepší. Snad nejlépe dopadla povídka Soud pana Havleny, kdy režisér dovedně využil dobového tisku už v titulcích a navíc si vybral opravdu dobré herecké obsazení. Naproti tomu třeba v Příběhu sňatkového podvodníka mně vyloženě neseděl Radek Holub v titulní roli. Něco tak slizkého by přece nemohlo mít v tomhle řemesle úspěch. Nebo byla situace žen v době první republiky opravdu zoufalá... Celkový dojem: 65 %. (04.10.2011)

12/12 Jest to blaho, pošušňání, to se nedá svítit. Počínaje rokem 1947 se filmaři a televizní pracovníci pravidelně vracejí k Čapkovým povídkám z jedné a druhé kapsy a hledají v nich inspiraci tu pro filmy, tu pro krimi seriály, tu pro retro miniatury. Ale vždycky s láskou a umírněnou pietou. Tento nejnovější seriál se nebojí opětovných adaptací známých textů a zároveň poprvé vytváří takto výrazný celek. Kažká povídka má svůj styl, zajímavé herecké obsazení, rekonstruuje dnes už neexistující místa a celkově patří k těm počinům ČT, na které by se nemělo zapomínat. (05.09.2011)

Myslím, že se tvůrci při natáčení tohohle povídkovýho seriálu docela snažili, aby divákovi předložili v rámci televizní zábavy konečně něco jinýho než sračku, a tak sáhli po osvědčeném tématu (však kdo by - kromě mě - neměl rád Čapka?), sehnali nejlepší herce současnosti a taky si pečlivě občíhli dobový reálie. Nicméně po shlédnutí první epizody Básník jsem zažil určité zklamání, protože tak debilní přehrávání, který předvedl Ondřej Pšenička, jsem snad ještě neviděl, a taky mě tam sral Jiří Strach v roli strážníka, protože někomu asi nedošlo, že na roli mladicky naivního a nezkušenýho hošíka je čtyřicetiletej Strach prostě už moc starej. A co si budeme povídat, samotná dějová zápletka je tak stupidní a neuvěřitelná, že z ní veškeré kouzlo vyprchá hnedle zkraje. V druhý povídce už jsem byl celkem spokojenej, protože tam hrál Preiss, kterej je pro mě zárukou kvality a opět mě nezklamal (zvlášť při svým monologu v kavárně). Zklamala mě tam ovšem postava, kterou ztvárňuje Tomáš Töpfer, která žije jen tím, že se věší Preissovi na paty tak ultimátním způsobem, že divák musí neustále přemejšlet, jestli je homobuzna nebo stalker anebo snad obojí. Stupidita dějových linek je pro mě tedy (jako vždy u Čapka) zklamáním a herecký výkony jsou taky občas vedle, ale pro pečlivou filmařinu a atmosféru doby dávám *** Myslím si ale, že přes veškerou urputnou snahu už dneska nikdo žádný nový Hříšný lidi města pražského nenatočí, na to už dnešní sračkeři nemaj. (01.08.2012)