Bohemian Rhapsody

Soudruzi, soudružky, právě jsem se vrátil z kina. Hudební vydavatel všechny mé hudební návrhy přijal. Nebo spíš mě poslal do háje a pak toho litoval, protože ono to fungovalo. Česká - no dobře, bohémská rapsodie je ultimátní hit dodnes, nemluvě o dalších peckách, a její výsost rtuťová královna mění všechny nosiče hudby sama na sebe. Nedává to smysl? No, to je to kouzlo poezie, vysvětlováním ztratí právě to, no kouzlo no. Dobré znamení je, že jsem se nezbláznil, jen tu sedím, pojídám studenou pizzu koupenou cestou domů a pod tlakem smolím tenhle komentář. Dobrá, něco smysluplnějšího než to dosavadní gaga, jsem přece šampión. Dobovost za jedna, výběr a stylizace hlavní čtveřice taktéž. Zejména představitel Briana Maye, to snad musí být nějaké tajně klonované dvojče, jinak si tu podobu nedovedu vysvětlit. Velmi dobré dialogy, ať už v rámci kapely nebo ty osobní, přestože je film pojat víceméně "pro všechny" a na jistotu, dají se tam najít velmi dobré postřehy o životě lidí, heterosexuálů i gayů (vy máte svoje rodiny, já ne), obyčejných i "celebrit". Soužití Freddieho s jeho snoubenkou, před i po rozchodu, je vlastně smutné - nemůžu mít něco, co chci, protože to nikdy nebude naplno. No a hudba, sestříhaná a vložená hercům do úst a nástrojů zcela dokonale, to je lahůdka hudebních filmů. Ale jo, dám pět a týden asi zas nebudu poslouchat nic jiného. P. S. Ještě takový film o Pink Floyd a jsem zcela spokojen :) (29.10.2018)

Takhle intezivní sounáležitost s hlavním hrdinou jsem snad ještě v kině nikdy nezažil. Jestli máš v sobě alespoň trošku filmovýho srdce a můžeš, vem Imax útokem, protože přesně pro tenhle film je Imax na světě. Energie a emoce jdou z každýho filmovýho políčka v takový síle, že není možný aby tě film nedostal do sebe a jestli se ti daří odolávat, tak pak přijde Wembley a Radio Ga-ga a dostane tě do takovýho tranzu, že jsi schopen filmu upsat i svou vlastní duši. Neuvěřitelně reálný, poctivý, filmařský a šéfa castingu tohoto filmu, pozlatit a vytesat. Rami Malekovi chci pogratulovat k Oscarovi, protože tady nepomůže ani pokrytecká politická korektnost, kdo viděl v životě alespoň dva filmy v kině, tak mu musí být jasný, kdo je letos hereckým králem. Něco takovýho, co předvedl Rami, to se prostě nevidí každý týden ani měsíc, ale ani rok, jsi jeho a stačí mu na to jedna jediná scéna. Říká se, že husí kůží dělá zima, ale zima se od Newton Thomas Sigela má hodně co učit, jeho horní kamerový nálet na vyprodanou Wembley a nasnímaní koncertu, to už ze sebe nikdy nedostanu. A 24.2.2019 se Freddie dívej v nebi na Oscary, protože ten večer bude patřit i tobě, jako dodatečné velké díky, za to, že si tu byl s námi a vytvořil pro nás tak nádhernou muziku. Nejlepší hudební film mého života. (01.11.2018)

"Jsem umělec, Zlato, ne švýcarskej průvodčí." Nedochvilný Farrokh Bulsara ze Zanzibaru byl hodně zvláštní týpek a já jsem jeho kvílení měl rád už v době, kdy mu holky vyskakovaly na oslavách z dortu a naivně si myslely, že by na ně mohl mít chuť. Neměl, ale to nevadí, alespoň zbylo víc na nás, kteří jsme neměli koňský předkus, psí oči a suchý zip pod nosem. Ale abych se vrátil k tématu, tak Bohemian Rhapsody mě hodně bavilo, i když si o nejedné souvislosti trošičku zalhalo. V rámci umělecké licence to bylo v pohodě a mě tradičně nejvíc zaujaly okamžiky zrodu skladeb, zaskočily mě Freddieho kočky a vystoupení na Live Aid mě rozdupalo možná ještě víc než v roce 1985. Já jsem zkrátka hodně spokojený divák, kterému k dokonalému zážitku chyběl v písničkách skutečný Freddieho hlas a přebývalo mi tam nejedno tření kníru o knír. Já proti tomu v podstatě nic nemám, ale nerad se na to dívám. (12.02.2019)

Odkedy začali hrať Fat bottom girls som tomu strašne chcel nasoliť plný kotol, pretože som zrazu znova bol ten pätnásťročný chalan čo celé dni počúval Queen až z toho uši boleli celý panelák. Lenže priznajme si napriek výborným hereckým výkonom , a to nielen Rami Maleka (Gwylim Lee ako Brian May je čistá kópia gitaristu Queen) je scenár prvoplánový a Bohemian Rhapsody je pomník titanovi, zložený zo zábavných historiek bez patričnej hĺbky. Ten film šlape ako švajčiarske hodinky a Live Aid je výborným vrcholom aj zakončením a po skončení máte ozaj dojem, že ste videli "niečo" ale keď sa to rozloží v hlave, je to len perfektne vykalkulovaný hagiograficky poňatý životopis bez pridanej hodnoty. 8/10 P.S. Som prekvapený, že to, čo som na Queenoch obdivoval, a síce že každý ich album je diametrálne odlišný, vlastne nebola náhoda ale úmysel. (03.12.2018)

Nikdo na světě mě nemůže obvinit z toho, že nejsem fanoušek, protože v životě asi nebyla jiná kapela, která by mě tak strhla jako kdysi v jinošském věku Queen. Nic jiného jsem pár let neposlouchal, hltal písničky, texty, koncerty, četl biografie. Asi proto mi Bohemian Rhapsody přijde jako hodně hajdalácká rešerše z historie, kterou navíc mocně vykastrovali žijící členové kapely. Zůstal tedy jen chatrný příběh zlobivého dítěte a trojice jeho taťků, která se snaží nezvedenou ratolest chránit před zlem v podobě odporné verze Tom of Finland a jeho party teplých kámošů v kůži. Měl to být portrét hluboké samoty, je to jen povrchní a špatně motivovaná sbírka chatrně odvyprávěných historek. Celkem bych přežil, že vše temné (sexualitu, drogy) film odbývá až puritánskými náznaky, kdyby alespoň nabídl víc než sitcomové figury a hodně toporně aranžované scény (opravdu se někdo v roce 2018 spokojí s teatrálně svícenou a highlanderovským songem podbarvenou scénou z AIDS centra? zjevně jo...). Film drží nad vodou skvělý střih a také to, že má rytmus typický pro tenhle typ žánrovek. Na Live Aid je cítit, že to ještě Singera celkem bavilo. U některých scén jsem měl pocit, že režisér buď chrápe, nebo nedorazil. Paradoxem je, že právě pro všechny ty slepé skvrny vznikl dokonalý produkt. Lidem dává génia bez všeho, co na něm bylo outrageous a z Queen zachovává patetickou gloriolu stadionových bavičů. Jen ten Roger byl tak trochu zlobivý sukničkář. Ale však víte, jak to s takovými bývá... (09.11.2018)