Bohemian Rhapsody

Banálněji, klišovitěji, zploštěněji, protivněji a vylhaněji už to nešlo. Kobercová poprava všeho osobitého, životného a charismatického, co FM a Queen ztělesňovali. Zábavně podaný ostrovtipný rozbor toho, co všechno je na tomhle "biopicu" špatně, najdete tady (objevila jsem Pitch Meetings sice až po roce od téhle bolesti, ale i tak to přináší hojivou satisfakci: https://www.youtube.com/watch?v=1RajlWbY7uQ&ab_channel=ScreenRant (08.01.2019)

Smyšlený příběh o zpěvákovi, který nebyl, ale kapela by moc chtěla, aby přesně takhle jsme si ho pamatovali - jako figurku ve schématickém příběhu o vzestupu a pádu s Jidášem a následným povstáním Fénixe z popela. Ještě že samotné písně jsou nesmazatelně otisknuté v paměti celého světa, takže na ty se sahat nemohlo. Hezký pomník, ale houby pocta. Freddie by se s něčím tak tendenčním a podbízivým nesmířil. On by chtěl bořit hranice. Tenhle film se jich naopak úzkostlivě drží. (21.08.2019)

Rád bych viděl i nějakou tu kontroverzní, na dřeň jdoucí verzi příběhu Freddieho a Queen, ale spokojený jsem i s tímhle feel good hudebním filmem, který črtá standartní story vzestupu, pádu a smíření (a hledání vlastní sexuální identity), ovšem za doprovodu nesmrtelné hudby a s famózním výkonem Rami Maleka jako Freddieho. (04.11.2018)

Soudruzi, soudružky, právě jsem se vrátil z kina. Hudební vydavatel všechny mé hudební návrhy přijal. Nebo spíš mě poslal do háje a pak toho litoval, protože ono to fungovalo. Česká - no dobře, bohémská rapsodie je ultimátní hit dodnes, nemluvě o dalších peckách, a její výsost rtuťová královna mění všechny nosiče hudby sama na sebe. Nedává to smysl? No, to je to kouzlo poezie, vysvětlováním ztratí právě to, no kouzlo no. Dobré znamení je, že jsem se nezbláznil, jen tu sedím, pojídám studenou pizzu koupenou cestou domů a pod tlakem smolím tenhle komentář. Dobrá, něco smysluplnějšího než to dosavadní gaga, jsem přece šampión. Dobovost za jedna, výběr a stylizace hlavní čtveřice taktéž. Zejména představitel Briana Maye, to snad musí být nějaké tajně klonované dvojče, jinak si tu podobu nedovedu vysvětlit. Velmi dobré dialogy, ať už v rámci kapely nebo ty osobní, přestože je film pojat víceméně "pro všechny" a na jistotu, dají se tam najít velmi dobré postřehy o životě lidí, heterosexuálů i gayů (vy máte svoje rodiny, já ne), obyčejných i "celebrit". Soužití Freddieho s jeho snoubenkou, před i po rozchodu, je vlastně smutné - nemůžu mít něco, co chci, protože to nikdy nebude naplno. No a hudba, sestříhaná a vložená hercům do úst a nástrojů zcela dokonale, to je lahůdka hudebních filmů. Ale jo, dám pět a týden asi zas nebudu poslouchat nic jiného. P. S. Ještě takový film o Pink Floyd a jsem zcela spokojen :) (29.10.2018)

Singer mechanicky cyklí lidská dramata, studia a živá vystoupení, která v dílčích jednotlivostech překypují energií, prýštící ze všech stran – od výborných herců, skrze kameru a střih až k poslednímu přesně namířenému světlometu, ale jinak těch 130 minut proklouzne mezi prsty jako promarněná šance jít za hranu uhlazeného biopicu, kterému plátno sluší. Ale tím, jak k němu houfně usedávají diváci bez rozdílu věku i hudebního vkusu, se značí především to, že snaha zalíbit se absolutně všem klapla na výbornou. Nebýt ale té geniální hudby (a to říkám jako člověk, který k ní nepřetéká vřelostí), je to sezónní tuctovka. Naštěstí to o té hudbě je a já to nebudu skrývat: dojalo mě to. (10.12.2018)