Fantom opery

Pro mě asi nejhorší film od Daria Argenta ,co jsem viděl a že sem jich viděl hodně. Film naprosto postrádá atmosféru a příběh neni vůbec kompaktní, herci jsou vesměs příšerný, bohužel a to i Asia Argento, která se do týhle role ale absolutně nehodila a vůbec jí neseděla, krom toho je hodně moc poznat, že to zřejmě nezpívá ona, ale jen otvírá pusu, což v konečným důsledku ubírá i na hudbě, která mě ale stejně vůbec neoslovila, takže nula od nuly pojde.A taky by mě zajímalo, kdy Fantom ztratil svojí masku, někdo mu jí musel asi vyčořit před natáčením, protože sem ho v ní ani jednou neviděl. No a teď se tak pozvolna dostávám k tomu, co je na tomhle aspoň přijatelný a to jsou samozřejmě gore efekty. Některý jsou povedenější, některý horší, ale nápad sem ji rozhodně ubrat nedá, škoda jen, že jich zase nějak extra moc neni a radši se celej tenhle film zaměřuje na příběh, kterej ale nemá s původním Fantomem z opery moc společnýho a je fakt hodně špatnej a dalo by se říct, že i nudnej. (20.05.2008)

Stará legenda v brutálnějším a krvavějším pojetí. Přesto zřejmě nejslabší Argento co jsem viděl. Katakomby – super. Sandsův Fantom – sice brutální řezník, občas ale mele pěkný kraviny. Pedofilní staříci – zábavní. Hudba – výborná. Příběh – nic moc. Film jako celek – slabota a občas nuda. Lázeňský bordel – dobrá scéna. Asia Argento – úchvatná práce s jazykem :-). Chcete-li vidět brutální romantickou telenovelu, tohle by vás mohlo uspokojit. 1,5* (29.11.2009)

Francúzsky spisovateľ Gaston Lerouxe napísal v roku 1910 román "Le Fantôme de l´Opéra". Romanticko strašidelný príbeh o mladej ambicióznej speváčke, ktorú začne prenasledovať psychicky narušený fantóm parížskej opery som už dva krát prečítal. A videl som aj niekoľko jeho filmových spracovaní. No obzvlášť som bol zvedavý na adaptáciu z roku 1998 od môjho obľúbeného režiséra Dario Argenta. Konečene sa mi ju podarilo zohnať a v kľude si ju pozrieť. Jeho psycho brutálna verzia sa mi veľmi páčila. Maestro Argento ma nesklamal. **** (07.11.2017)

Současných čtyřicet sedm procent je trochu příliš tvrdé hodnocení. Argentův Fantom si zaslouží mininimálně padesát tři, s přivřenýma očima možná i padesát čtyři. Samozřejmě zcela subjektivně, objektivně by se měl pohybovat mezi padesáti šesti až padesáti osmi procenty. Ponechme ale stranou nezajímavá čísla a zkusme se trochu věnovat samotnému filmu. Viděl jsem ho bohužel v rozlišení 787 x 456, myslím, že víc by se hodilo 857 x 543, možná i 923 x 654 by nebylo na škodu, nicméně nechtělo se mi měnit formát, protože nemám dokonalé technické vybavení a konverze souboru o velikosti 757 MB mi často trvá až 64 minut, někdy dokonce 67! Což by bylo velmi nepříjemné, Fantoma jsem začal sledovat těsně před třiadvacátou hodinou a takhle bych se k němu dostal až po půlnoci a pravděodobně u něj usnul. Limitující rozlišení mi tedy poněkud zkazilo jinak vcelku příjemně průměrný filmový zážitek z osmého zpracování klasického romantického hororu, který je v pořadí čtrnáctým Argentovým filmem a zároveň jedním z mála (přesnější číslo zjistím) kde zemře více než 10 osob. Pro ty co čtou mé komentáře: Měl jsem chuť napsat totální pičovinu. P.S. 2: Argentův Fantom není žádný zázrak a asi nejvíc jej ke dnu táhne špatný scénář, kde všechny postavy , bohužel včetně fantoma, postrádají i jen náznak životnosti či hloubky. Veškerá romance se navíc vytrácí v prázdných tlaších páně Sandse, jenž by jistě mohl býti dobrou zrůdou, jenže toho se mu rozhodně nedostalo, nebyl ani znetvořený ani maskovaný, jen nudný. Nebýt několika opravdu povedených gore scén byl bych hodně zklamaný. Z takového námětu mohl mistr vytěžit rozhodně víc. Tři. (02.08.2015)

Romantický horor - obe diametrálne odlišné žánre sú v tejto Argentovej interpretácii majstrovsky prepojené prvkami grotesky do fascinujúcej Rubikovej kocky, ktorej farebné políčka boli pokryté kúskami lesklého perleťového atlasu zo šiat nejakej vznešenej mŕtvoly z roku 1877. Už nejaký ten piatok (trinásteho) je mi jasné, že Dario Argento je génius ťažkého kalibru, ktorý pri svojej bohumilej činnosti strašiť - či lepšie povedané - znepokojovať diváka hľadí jedine na emocionálny potenciál bizarných (nerovná sa surrealistických) zvrhlostí, ktoré majú strhujúce poetické kvality rovnako ako ich má Tizianovo poetické "Sťahovanie z kože" v kroměřížskej zámockej galérii. Jeho pohľad na Lerouxovu literárnu klasiku je na rozdiel od rutinnej Lubinovej strašidelnej romance z roku 1943 navýsosť originálny, plný šťavnatých scénok, ktoré by si Leroux ani Lubin nedokázali ani len predstaviť. Iste, dalo by sa vypustiť nejaké to intermezzo, capriccio či nokturno, každým strihom navyše by však čaro tohto bizarného romantického hororu utrpelo. Niektoré nulové herecké výkony a starosvetsky prostoduché dialógy vlastne len umocňujú celkovú divnú atmosféru filmu, ktorý je skôr parafrázou hororu než hororom samotným, podobne ako sme to videli v obdobnom filme - Coppolovom Drakulovi. Vražda sledovaná skrz červenkastú pavučinu prstov, pozoruhodná zoofilná kreácia Juliana Sandsa, Asia Argento pred Wagnerovým obrazom "Kráľovná Izabela dáva zbohom vlasti", predobraz jednej z Van Helsingových zbraní... Film sa síce nevyrovná Argentovým dielam "Profondo rosso" a "Inferno", no tie hviezdičky sa mi zjavujú akosi samé od seba. Ako Fantóm... (A: "Bože, vidím svoju kosť!" B: "V parížskej opere sa dejú neuveriteľné veci...") (12.03.2005)