Café

Jedno zručné děvče si naprogramovalo svou vlastní indie verzi The Sims v prostředí útulné kavárny a my se spolu s ním dvě hoďky díváme, jak se její postavičky potloukají omezeným prostředím, navazují vztahy a užívají si míry svobodné vůle, jenž jim byla do vínku dána. Průměrná konverzačka ozvláštěná myšlenkou, která film vlastně nijak zvlášť neozvláštňuje :-) 50% (30.07.2013)

Komorní indie odehrávající se v útrobách menší kavárny na rohu ulice, jenž zachycuje několik po sobě jdoucích dní před jistou událostí, je založen na kvalitních dialozích a osudech různorodých návštěvníků podniku. Jejich mikropříběhy se dotýkají mnohých neduhů a podstatných témat dnešní společnosti, počínaje nevěrou či domácím násilím, přes (ne)zaměstnanost a konče distribucí drog, resp. kriminalitou. K tomu si přidejte ještě záhadu kolem neznámého majitele kavárny nebo nějakou tu love story. Oba baristé – Claire (Jennifer Love Hewitt) i Todd (Daniel Eric Gold) – tuto originální, možná však trochu přeplácanou (= tematicky přetíženou / s filmovými triky na hraně kýče), loď nenuceným způsobem přirozeně kormidlují. ~ Některému divákovi může přijít rušivý přítomný mysteriózní prvek, který je zde zastoupen díky postavě mladé dívky (Madeline Carroll). Osobní navigátor? (> Bůh?) Je veškeré dění reálné nebo virtuální? Jistou ireálnost podtrhuje i postava spisovatele, který sleduje jednající postavy z povzdálí. Ovládá jejich chování? Je některé dění v kavárně (např. tanec) jen jeho fantazií? Onen zvláštní zvrat na konci mi v podstatě nevadil, zvlášť když i v předchozím ději je přítomen jakýsi prvek nereálnosti a snovosti, takže proč to vše nezakončit optimisticky?! ~ Možná se ani já dostatečně neorientuji ve všech souvislostech fikčního světa filmu, ale myslím si, že stěžejní je: brát život coby hru, vyvarovat se pasivity a odevzdat se životu. Převzít zodpovědnost za svůj osud. (06.08.2012)

Jedno miesto a rovnako ako hrnček kávy určitá zmes prvoplánovosti a popisnosti. Ale rovnako ako niektorý ľudia potrebujú k životu kávu, ja potrebujem občas takého filmy. Komorný príbeh, tvoriaci kaleidoskop príbehov, vzájomne poprepájaných jedným miestom. Postavy sú sympatické, snažia sa vymaniť z utrpenia alebo strachu, ktorý ich obklopuje a tragédia sa stáva miestom na tranformáciu vedomia. Je to duchovný film s tým najkrajším posolstvom, ktoré sa ukáže až na konci ale ktoré je naznačované celý čas. Úžasne skryté za imagináciou režiséra. Malý veľký film, ktorý ujde pozornosti mnohých a aj tí čo ho uvidia nemusí zrovna chutiť. Ale tých pár ľudí pohladí na duši a dodá im nádej. JLH konečne v úlohe ktorá je dokonalo pristane. A úloha Madeline Carroll - takto nejako si HO predstavujem. (29.06.2013)

Osobité sci-fi, v němž se prolíná virtuální realita se (ne)skutečnými vztahy. Mezi pravidelné hosty této netradiční kavárničky patří plejáda sympatických a talentovaných herců, kteří by si zasloužili být více v povědomí. Jennifer Love Hewitt je zde asi nejznámější tváří. Madeline Carroll coby "Avatar" také válí. Daniel Eric Gold je sympaťák, který Claire miluje. Derek Cecil má krásné oči a Richard Short coby anonymní majitel podniku mi tu hrozně připomínal Dominica Coopera v History Boys. O všech těch lidech, kteří tráví spoustu času v této kavárně, se toho dozvíme spoustu a vlastně zároveň nic. Nakolik skutečné mohou být osudy lidí, kteří vlastně ani neexistují? Takové Café bych moc ráda navštívila. Ale raději ve skutečném světě :) (14.01.2018)

Částečně drama, ale dodal bych ještě "romanťák" a komedie. Moc pohodový, po formální stránce dobrý film, který má pro mě osobně jednu jedinou, ale o to podstatnější vadu; postavu Madeline Carroll a zní vyplývající fantasy/sci-fi složku. Jasně, čekal jsem ji, nic to však nemění na tom, že mi v Café ohromně vadila a zkazila výsledný dojem (k tomu ten možná pěkný, ale hodně hloupý konec). Trochu mě to mrzí, už kvůli mé oblíbenkyni Jennifer Love Hewitt, které jsem moc přál roli v lepším filmu. Jinak jsem byl spokojený, tahle kavárna se mi moc líbila a určitě bych do ní s chutí zašel, dal si kafe, vychutnal zdejší příjemnou, domáckou atmosféru a na vlastní oči pozoroval všechny její stálé návštěvníky (nejvíc asi tu dvojici filmových fanoušků, jejichž příběh zůstal jako jediný v podstatě nedořešený). (21.02.2012)