Cesta času

Výpověď vizionáře Terrence Malicka pod mikroskopem. Záběry sopky fascinující, padající meteorit a jeho dopad mrazivý. Vesmír Malick zachytává dokonale, jakoby se fotky z Hubble Space Telescope začali pohybovat. Voyage of Time má svůj čas a nemá začátek, ani konec. Ale raději volím v téhle sekci kolekci BBC. [Aff, 2017] (18.06.2017)

Malick není pro každého. To je prostě fakt. Musíte svět vidět jako on, mít neskonalý obdiv k přírodě, životu, lásce a pak se Vám jeho filmy budou líbit. Na rozdíl však od Tenké červené či Stromu života je přeci jen tenhle film o level náročnější. Je to velký sled různých obrazů nad kterými budete v němém údivu, ohromení i úctě žasnout (stačí nahlédnout do galerie zde). Někdy ani nebudete tušit, na co vlastně koukáte i tak ale budete ohromeni krásou, barevností a dokonalostí přírody. Krásou obrazů, které nás provedou vznikem života i jeho koncem. Není to podívaná pro každého. Má manželka po deseti minutách sledování prohlásila ,,a to to takhle bude pořád?'' když jsem žekl, že ano, odešla uklízet kuchyň... Tentokráte je ve filmu minimum hudby a na nezapomenutelný sountrack rovnou zapomeňte. Vše je ale dokonale vyváženo a tak mi to nevadilo. Souhlasím však s ostatními, že ty záběry na všechno to lidské hemžení z Indie, Arábie atd... mně tam rušilo a zejména fakt, že bylo v kvalitě jak z 20x kopírované VHS kazety... Celý film jsem totiž sledoval v ultra HD a záběry na sopky, oblohu, moře... to byla dechberoucí podívaná. A i stejně jako u některých zde mi vadilo to naivní zpracování prvních lidí... Jednak byli zcela holí bez jediného chloupku, dále se kamera úzkostlivě vyhýbala záběrům na genitálie což bylo mírně řečeno do očí bijící. Abych byl pochopen... Já to vidět nepotřebuji, ale když vám ukazují tlupu zcela nahých lidí, kteří při jakémkoliv záběru všelijak kříží nohy, natáčí se bokem nebo všichni spí na břiše...prostě vás to do očí práskne. A když točím film o životě, o zrození, o vzniku druhů pak bych se nahoty opravdu neměl bát...Vždyť co je na naší nahotě nehezkého, nekorektního? . Pomyslnou lafkou byl černoch, který se objevil ve skupince pralidí. Celou tlupu bych druhově řadil k aborigincům, ale v záběru s těhotnou ženou se tam objeví černoch! Co se týče vzhledu, obličeje atd... zcela jiný typ člověka. Opakuji to tu už po sté, nemám problém s černochy, ale děsně mně štve ta potřeba je cpát všude jako omluvu, že pra pra pradědové filmařů si je domů přivezli jako otroky. Tahle ,,korektnost'' je v poslední době děsná. Vrcholem byla výtka panu Vávrovi, tvůci geniální počítačové hry z českého středověku z doby začátku husitství z oblasti Samopší u Sázavy - Kingdom Come Deliverance, že ve hře nejsou černoši ! A co by tam dělali? Jak by se tam vzali??? !!! Takže tohle mně u Cesty časem pro níž miliony let jsou nic - dost nadzvedlo a u Malicka mně to mrzí. U Rolls Royce také nejste zkrátka zvyklí na pozlacený popelníček z plastu, který se navíc po prvním otevření ulomí. Ubírám tedy hvězdu a dávám jen za 4 baktérie. I tak ale samozřejmě doporučuji vidět a těm co nepochopili ale dokoukali doporučuji přečíst si vševysvětlující skvělý komentář Lavrana. * * * * (01.04.2018)

Množstvo pekných obrázkov a podobenstiev. Malick ale pláva po hladine. Do hĺbky sa mu buď nechce, alebo to v tomto smere nedokáže.Takéto filmy by mali mať pridanú hodnotu. Nejaké finále, ktoré by ale umocnilo ekologický charakter sa tu nenachádza a vsuvky z nejakej doku kamery celý koncept zbytočne narúšajú. Blanchettová má dobrý hlas, ale predostiera nám úvahy, ktoré si podľa môjho názoru spirituálne založený človek v 21. storočí nepotrebuje klásť. (13.09.2017)

"MOTHER. YOU WALKED WITH ME THEN. IN THE SILENCE. BEFORE THERE WAS A WORLD. BEFORE NIGHT OR DAY. ALONE IN THE STILLNESS. WHERE NOTHING WAS." ------------ Toto je Malickov domov, jeho forma, jeho láska a vízia. Toto je to, čo miluje a čo dáva do svojich filmov už od počiatku. Toto je odpoveď na to, prečo jeho snímky vyzerajú tak, ako vyzerajú a tu sa vyhral najviac, ako mohol. A nech to bolo akokoľvek nádherné (odhliadnuc od tých šeredných VHS partií), na Koyaanisqatsi sa to proste nechytá ani trochu. (09.03.2020)

Cesta času je jako velký audiovizuální Rorschachův test. Na toto projekční plátno si coby reakce na sledování filmu každý divák promítne to své - své postřehy, své názory, postoje, emoce a celkově rozličnou směs produktů mysli. Veškeré zpozorované, zachycené a případně i zformulované postřehy nevypovídají ani tak o Malickově filmu jako spíš o tom, kdo se dívá. Dalo by se totiž říci, že film sám o sobě příliš nic neříká, k ničemu neinklinuje, k ničemu nás nenabádá a nic okatě konkrétního nám nechce sdělit - pouze nám předestírá nekomentovaný náhled na vznik a vývoj naší Země a života na ní. Nejde o klasický přírodopisný dokument (přestože je natočen s maximální vědeckou přesností), ani o filmovou báseň (přestože nepostrádá poetickou formu), ani o žádnou ideologickou výpověď, a právě to může být jeho největší devizou. Dokument jednoduše zobrazuje prostý náhled na vývoj přírody na Zemi a diváka nechává, ať si o tom myslí, co chce, a ať si z toho pobere cokoli, co odpovídá jeho vlastnímu vnitřnímu nastavení. Je to jako sledování přírody samé – nemluví k nám naším vlastním jazykem, nikdo nám nic u toho neinterpretuje a jsme při tom odkázáni jen sami na sebe – na to, co se nám při pozorování přírodních procesů jeví a co se při tom z nás samých vyjevuje. Film nepokládá žádné otázky a nedává žádné odpovědi. Nebyl by to však Malick, aby nevytvářel prostor k tomu, kde si můžeme zvědomovat vlastní niterné otázky týkající se základních témat života a člověka na Zemi: Kde se tu vzal život? Co určuje jeho vývoj? Kde jsme se tu vzali my lidé? Kdo vůbec jsme? Jak se zde vyskytla inteligence a vědomí? Co to vůbec je inteligence a vědomí? Odkud to pochází a kam to všechno směřuje? Kdo a proč vlastně pokládá tyto otázky? A jaký je smysl toho všeho? ...Při sledování tohoto filmu můžeme brzy pocítit, že mlčící příroda je vůči našim otázkám dvojsečná. Pro toho, kdo zůstává při konfrontaci s náhledem na obrazy přírodních procesů u lidských slov a lidského myšlení, dostává se v konečném důsledku k rezignujícímu tichu a bezradné prázdnotě. A u toho, kdo umí alespoň trochu nahlížet napříč lidskými slovy a lidským myšlením vstříc jazyku přírody, může spatřit náznaky něčeho, co je taktéž jen o rezignujícím tichu a bezradné prázdnotě. To první však má vlastnosti bezvýznamnosti, to druhé má charakter zázraku... (15.11.2017)