Rivalové

Příběh už snad příliš neuvěřitelný než aby se stal, se vážně stal. A zfilmován byl řemeslně dokonale, přesto jsem zůstal emocionálně chladným. Spoustu diváků vzal, některé ne - včetně mě. Což je za mě tím pádem, bohužel, zásadní palec dolů. "You see the closer you are to death, the more alive you feel, the more alive you are." (28.01.2014)

V tomto díle se dělí "film" od opravdového filmu ... Tohle je prostě ... neuvěřitelnej skvost. Zvlášť pro nadšence závodů, pro chlapy, kteří prostě ten adrenalin a soutěživost mají v krvi od přírody. Úžasná věc, ve všech aspektech. Skvělý scény, dialogy, rozdílnost povah závodníků ... Vlastně celý jejich osud jako by psala nějaká vyšší moc. Je jasné, že tam bylohodně přidáno, ale třeba celkový bodový výsledek sezóny 1976 je faktem a to, jak to dopadlo asi nikdo nečekal ... Rivalové opravdu, opravdu až na dřeň ... !! A přitom nakonec došlo k tomu, co každý chlap má v sobě, že největšího nepřítele a rivala ve skrytu duše jistým způsobem obdivuje, závidí mu, cítí s ním a nakonec se někdy stanou přáteli. Scény z nemocnice, mávnutí ruky při posledním závodu v Japonsku a spousta jiných scén mi valily slzy do očí ... Vlastně od chvíle, kdy se začaly snímat závody jako celky, asi polovina filmu ... nabral děj energický, adrenalinový, ale i mega-emocionální rozměr a já pořád brečel... :-) . Technicky,herecky ani jinak nejde tomu filmu vytknout vůbec nic. Vybroušený diamant, který psal sám život. Závěrečné dokumentární záběry obou závodníků tomu dodaly ještě naprostou třešeň na dortu ... (29.12.2013)

V technické přesnosti připomínající Laudův motoristický perfekcionismus, zároveň však charakterově živelné jako Huntův osobní život. Ve výsledku chutná kombinace, která chytře pracuje s realitou i žánrovými klišé a poskytuje jeden z nejuspokojivějších filmových soubojů, které jsme na plátně v posledních letech viděli. Adrenalin, soupeřivost, respekt! (25.09.2013)

Režisér, který mě příliš nebere, mě dokázal rozbrečet filmem o sportu, u nějž usínám jen o pár vteřin pomaleji než u tenisu. Jak osvěžit zaprděný žánr sportovních filmů? Vykašlat se na do mrtě vytěžený rockyovský motiv „underdoga“, udělat z toho niterní i externí souboj našich milovaných orgánů, mozku a koulí, a pojmout to jako obecnou úvahu o neústupné urputnosti nutné k úspěchu – když se to vezme kolem a kolem, mohli ti dva docela dobře závodit v profesionálním přežírání a vyznění by bylo stejné. Snad nikde jinde jsem dosud neviděla přirozenější předávání štafety mezi protagonisty, které umožňuje doslova nemožné, a sice fandit oběma zároveň. Mužné filmy o mužných mužích, co mužně dělají mužné věci – můj nový oblíbený žánr. (15.10.2013)

Chci si umět užívat žvota jako James Hunt a přitom být životním perfekcionistou jako Niki Lauda. Jenže na druhou stranu se nechci uchlastat k smrti jako James Hunt a plápolat jako Niki Lauda mne rovněž neláká. Takže vezmu zavděk svým obyčejným životem, který jsem si zpříjemnil skvělým filmem s burácejícími motory, sexuálními výstřelky a neustálým špičkováním mezi hlavními hrdiny. Jen pro mne bylo poněkud obtížné udržet se v napětí, neboť si sice nepamatuji, co jsem měl včera k obědu ani kolik mám koupit rohlíků, ale sezónu formule 1 z roku 1976 se mi dosud z paměti vymazat nepodařilo. (27.10.2013)